od Biblion1Petr, apoštol Ježíše Krista, přistěhovalcům rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bitynii,2vyvoleným prozřetelností Boha Otce skrze posvěcení Ducha k poslušnosti a skropení krví Ježíše Krista: Milost vám a hojný pokoj.
Živá naděje
3Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději,4k nepomíjivému, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, které vás čeká v nebi,5zatímco vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času.6Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky.7I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista.8Nikdy jste ho neviděli, a přece ho milujete. Ani teď ho ještě nevidíte, a přece v něj věříte. Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí,9protože dosahujete cíle své víry – spásy duší.10Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás.11Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu.12Bylo jim zjeveno, že ne sobě, ale vám tím zprostředkují poselství, které vám teď přinesli ti, kdo vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe. Tyto věci by rádi zahlédli sami andělé!
Poslouchejte Boha
13S odhodlanou myslí a ve vší střízlivosti se proto spolehněte na milost, kterou vám přinese zjevení Ježíše Krista.14Poslouchejte Boha jako jeho děti; nepoddávejte se choutkám, které vás ovládaly v době vaší nevědomosti.15Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy.16Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“[1]17Bůh nikomu nestraní, ale každého soudí podle jeho skutků. Jestliže jej nazýváte svým Otcem, hleďte, abyste svůj dočasný pobyt zde prožili v posvátné úctě.18Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem,19ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny20předem vybrán už před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám.21Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu.
Živé slovo
22Když jste poslušností pravdě očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého[2] srdce.23Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo.24Vždyť: „Každý člověk je jako tráva, všechna jeho sláva jako polní květ. Usychá tráva, kvítí uvadá,25slovo Hospodinovo však věky přetrvá.“[3] A to slovo je evangelium, které vám bylo zvěstováno.
1Petrus, Apostel Jesu Christi, an die Fremdlinge in der Zerstreuung in Pontus, Galatien, Kappadozien, Asia und Bithynien[1], (Gn 20,1; Mt 10,2; J 21,15; Žd 11,13; Jk 1,1; 1P 2,11)2die auserwählt sind gemäß der Vorsehung Gottes, des Vaters, in der Heiligung des Geistes, zum Gehorsam und zur Besprengung mit dem Blut Jesu Christi: Gnade und Friede werde euch mehr und mehr zuteil! (Ř 1,5; Ř 8,29; Ř 15,18; 2K 7,1; Ef 1,4; Ef 2,2; 2Te 2,13; Žd 9,12; Žd 9,14; 1P 1,19; 1P 2,9; 2P 1,2)
Die lebendige Hoffnung der Gläubigen
3Gelobt sei der Gott und Vater unseres Herrn Jesus Christus, der uns aufgrund seiner großen Barmherzigkeit wiedergeboren hat zu einer lebendigen Hoffnung durch die Auferstehung Jesu Christi aus den Toten, (Ž 103,1; J 1,13; J 3,3; J 3,5; Ř 8,16; 1K 15,20; 2K 5,17; Ef 1,3; Ef 1,18; Ko 1,27; 1Te 4,14; 1Tm 1,13; Tt 3,4; Tt 3,5; 1P 1,23)4zu einem unvergänglichen und unbefleckten und unverwelklichen Erbe, das im Himmel aufbewahrt wird für uns, (Sk 20,32; 1K 9,25; Ko 1,5; Žd 9,15; 1P 5,4)5die wir in der Kraft Gottes bewahrt werden durch den Glauben zu dem Heil[3], das bereit ist, geoffenbart zu werden in der letzten Zeit[4]. (J 10,28; Ř 8,18; 1K 1,8; Ko 3,4; 1P 1,7; 1P 1,11; 1P 4,17; 1P 5,6; Ju 1,1; Ju 1,24)6Dann werdet ihr euch jubelnd freuen, die ihr jetzt eine kurze Zeit, wenn es sein muss, traurig seid in mancherlei Anfechtungen[5], (L 10,20; J 8,56; Sk 14,22; Ř 12,12; 2Tm 3,12; Jk 1,2; Jk 1,12; 1P 4,12)7damit die Bewährung eures Glaubens (der viel kostbarer ist als das vergängliche Gold, das doch durchs Feuer erprobt wird) Lob, Ehre und Herrlichkeit zur Folge habe bei der Offenbarung Jesu Christi. (Jb 28,1; Př 17,3; Za 13,9; 1K 4,5; 2K 4,17; 2Te 1,7; Jk 1,3; 1P 1,5)8Ihn liebt ihr, obgleich ihr ihn nicht gesehen habt; an ihn glaubt ihr, obgleich ihr ihn jetzt nicht seht, und über ihn werdet ihr euch jubelnd freuen mit unaussprechlicher und herrlicher Freude, (J 14,21; J 20,29; Ř 15,13; Ga 5,22; 1J 4,20)9wenn ihr das Endziel eures Glaubens davontragt, die Errettung der Seelen![6] (2Tm 4,8; Žd 10,39)10Wegen dieser Errettung haben die Propheten gesucht und nachgeforscht, die von der euch zuteilgewordenen Gnade geweissagt haben. (Da 9,23; L 10,24; Sk 3,24)11Sie haben nachgeforscht, auf welche und was für eine Zeit der Geist des Christus in ihnen hindeutete, der die für Christus bestimmten Leiden und die darauf folgenden Herrlichkeiten zuvor bezeugte. (Ž 22,1; Ž 110,1; L 9,30; Sk 26,22; 2P 1,21)12Ihnen wurde geoffenbart, dass sie nicht sich selbst, sondern uns dienten mit dem, was euch jetzt bekannt gemacht worden ist durch diejenigen, welche euch das Evangelium verkündigt haben im Heiligen Geist, der vom Himmel gesandt wurde — Dinge, in welche auch die Engel hineinzuschauen begehren. (Mt 13,17; Ef 3,5; Ef 3,8; 1Te 1,5)
Ermahnung zu einem heiligen Wandel
13Darum umgürtet die Lenden eurer Gesinnung[7], seid nüchtern und setzt eure Hoffnung ganz auf die Gnade, die euch zuteilwird in der Offenbarung Jesu Christi. (L 12,35; L 21,34; Ef 4,17; Ef 5,1; Ef 6,14; 1Te 4,1; 1Te 5,6; 1Te 5,8; Tt 2,13; Žd 12,14)14Als gehorsame Kinder[9] passt euch nicht den Begierden an, denen ihr früher in eurer Unwissenheit dientet, (Ř 12,2; Ga 5,16; Ga 5,24; Ef 4,18; Ef 4,22; 1P 2,2)15sondern wie der, welcher euch berufen hat, heilig ist, sollt auch ihr heilig sein in eurem ganzen Wandel[10]. (Iz 6,3; Mt 5,48; Ef 4,1)16Denn es steht geschrieben: »Ihr sollt heilig sein, denn ich bin heilig!«[11] (Lv 11,44; Lv 20,26)17Und wenn ihr den als Vater anruft, der ohne Ansehen der Person richtet nach dem Werk jedes Einzelnen, so führt euren Wandel in Furcht, solange ihr euch hier als Fremdlinge aufhaltet. (Jb 34,11; Ž 96,13; Mt 6,9; Fp 2,12; Žd 12,28)18Denn ihr wisst ja, dass ihr nicht mit vergänglichen Dingen, mit Silber oder Gold, losgekauft worden seid aus eurem nichtigen, von den Vätern überlieferten Wandel, (Ez 18,4; Ez 20,18; Zj 5,9; Zj 14,3)19sondern mit dem kostbaren Blut des Christus als eines makellosen und unbefleckten Lammes. (Ex 14,10; J 1,29; Ef 1,7; Žd 4,15; Žd 9,12; 1P 1,2; 1J 3,5)20Er war zuvor ersehen vor Grundlegung der Welt, aber wurde offenbar gemacht in den letzten Zeiten um euretwillen, (Sk 2,23; Ef 3,11; 2Tm 1,10)21die ihr durch ihn an Gott glaubt, der ihn aus den Toten auferweckt und ihm Herrlichkeit gegeben hat, damit euer Glaube und eure Hoffnung auf Gott gerichtet seien. (J 1,18; J 14,9; Ř 5,2; Ř 5,11; Ef 1,20)22Da ihr eure Seelen im Gehorsam gegen die Wahrheit gereinigt habt durch den Geist zu ungeheuchelter Bruderliebe, so liebt einander beharrlich und aus reinem Herzen; (J 15,3; 1Te 4,9; 2P 1,7; 1J 3,16)23denn ihr seid wiedergeboren[13] nicht aus vergänglichem, sondern aus unvergänglichem Samen, durch das lebendige Wort Gottes, das in Ewigkeit bleibt. (L 8,11; Jk 1,18; 1J 3,9)24Denn »alles Fleisch ist wie Gras und alle Herrlichkeit des Menschen wie die Blume des Grases. Das Gras ist verdorrt und seine Blume abgefallen; aber das Wort des Herrn bleibt in Ewigkeit.«[14] (Iz 40,6; Mt 24,35)25Das ist aber das Wort, welches euch als Evangelium verkündigt worden ist. (Ř 10,15; Ef 1,13)