1. Královská 17

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“2 Potom dostal slovo Hospodinovo:3 „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu.4 Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“5 Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu.6 Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil.7 Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo.8 Tehdy dostal slovo Hospodinovo:9 „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“10 Vstal tedy a vydal se do Sarepty. Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“11 A když vykročila, že ji přinese, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“12 Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“13 „Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi.14 Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“15 Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst.16 Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše.17 Po nějaké době syn té ženy, paní domu, onemocněl. Byl tak těžce nemocný, že nakonec přestal dýchat.18 „Co proti mně máš, Boží muži?“ vyčetla Eliášovi. „To jsi mi přišel připomenout můj hřích a zabít mi syna?“19 „Podej mi svého syna,“ řekl jí. Vzal jí ho z náruče, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na své lůžko.20 Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, Bože můj, to budeš i s tou vdovou, u které bydlím, nakládat tak zle? To jí chceš zabít syna?“21 Potom se třikrát za sebou položil na chlapce a volal k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, Bože můj, ať se do toho dítěte vrátí duše!“22 A Hospodin Eliáše vyslyšel. Do chlapce se vrátila duše, a on ožil.23 Eliáš ho vzal, snesl ho z horní místnosti dolů do domu a předal ho matce. „Podívej se, tvůj syn žije,“ řekl jí.24 „Teď vím, že jsi Boží muž,“ odpověděla žena Eliášovi. „Opravdu máš v ústech slovo Hospodinovo!“

1. Královská 17

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Und Elia, der Tisbiter, von den Einwohnern Gileads, sprach zu Ahab: So wahr der HERR lebt, der Gott Israels, vor dessen Angesicht ich stehe, es soll in diesen Jahren weder Tau noch Regen fallen, es sei denn, dass ich es sage![1] (Ex 5,1; Dt 5,6; Dt 6,12; 1S 6,20; 1Kr 16,31; 1Kr 18,1; 1Kr 18,15; 1Kr 18,38; 1Kr 18,45; 2Kr 1,8; 2Kr 2,1; 2Kr 3,14; 2Kr 5,16; Jr 10,6; Jr 10,10; Ez 28,2; Ez 28,9; Mal 3,23; Mt 11,14; Mt 17,3; L 4,25; L 9,30; Žd 11,16; Jk 5,17)2 Und das Wort des HERRN erging an ihn folgendermaßen: (1Kr 12,22; Oz 1,1)3 Geh fort von hier und wende dich nach Osten und verbirg dich am Bach Krit, der östlich vom Jordan fließt! (1Kr 22,25; Ž 31,21; J 8,59; Žd 11,38; Zj 12,6)4 Und du sollst aus dem Bach trinken, und ich habe den Raben geboten, dass sie dich dort versorgen! (Dt 28,8; 1Kr 17,9; 1Kr 19,6; Ž 1,1; Ž 110,7; Ž 147,15; Jr 17,8; Jon 2,1; Jon 2,11; Mt 6,26)5 Da ging er hin und handelte nach dem Wort des HERRN; er ging und blieb am Bach Krit, der östlich vom Jordan fließt. (2S 15,15; Mt 8,9)6 Und die Raben brachten ihm Brot und Fleisch am Morgen und Brot und Fleisch am Abend, und er trank aus dem Bach. (Ž 33,19; Ž 34,10; Ž 37,19; Iz 33,16; L 12,24; L 12,29)7 Es geschah aber nach einiger Zeit, dass der Bach vertrocknete; denn es war kein Regen im Land. (Jb 14,10; Iz 44,27; Na 1,4)8 Da erging das Wort des HERRN an ihn folgendermaßen: (Gn 22,1; 1Kr 17,2; Žd 13,6)9 Mache dich auf und geh nach Zarpat, das bei Zidon liegt, und bleibe dort; siehe, ich habe dort einer Witwe geboten, dass sie dich mit Nahrung versorgt! (Abd 1,20; L 4,26)10 Und er machte sich auf und ging nach Zarpat. Und als er an das Stadttor kam, siehe, da war eine Witwe dort, die Holz sammelte. Und er rief ihr zu und sprach: Hole mir doch ein wenig Wasser im Gefäß, damit ich trinken kann! (Rt 2,2; Rt 2,7; Mt 10,42; J 4,7)11 Als sie nun hinging, um es zu holen, rief er ihr nach und sprach: Bringe mir doch auch einen Bissen Brot mit! (Gn 18,5; Gn 24,18; 1Kr 17,9; 1Kr 18,4; Žd 13,2)12 Sie aber sprach: So wahr der HERR, dein Gott, lebt, ich habe nichts Gebackenes, sondern nur eine Handvoll Mehl im Topf und ein wenig Öl im Krug! Und siehe, ich habe ein paar Holzstücke gesammelt und gehe hin und will mir und meinem Sohn etwas zubereiten, damit wir es essen und danach sterben! (Gn 21,16; 1Kr 17,1; 2Kr 4,2; Jr 14,18; Pl 4,9; Mt 14,17)13 Elia sprach zu ihr: Fürchte dich nicht! Geh hin und mache es, wie du gesagt hast; doch bereite mir davon zuerst einen kleinen Brotfladen und bring ihn mir heraus; dir aber und deinem Sohn sollst du danach etwas machen. (Př 3,9; Iz 41,13; Iz 43,1; Mt 6,33; Mt 10,41; L 8,50; Jk 2,14)14 Denn so spricht der HERR, der Gott Israels: Der Mehltopf soll nicht leer werden und das Öl im Krug nicht weniger werden bis zu dem Tag, da der HERR es auf den Erdboden regnen lassen wird! (1Kr 17,4; 2Kr 3,16; 2Kr 4,2; 2Kr 4,42; 2Kr 7,1; Mt 14,17; Mt 15,34)15 Und sie ging hin und machte es so, wie Elia gesagt hatte. Und er aß und sie auch samt ihrem Haus viele Tage lang. (2Pa 20,20; Mt 15,28; J 11,40; Žd 11,7; Žd 11,32)16 Der Mehltopf wurde nicht leer, und das Öl im Krug wurde nicht weniger, nach dem Wort des HERRN, das er durch Elia geredet hatte. (2Kr 4,44)17 Aber nach diesen Ereignissen wurde der Sohn der Frau, der Hauswirtin, krank, und seine Krankheit wurde so schwer, dass kein Lebensodem mehr in ihm blieb. (2Kr 4,20; J 11,4)18 Und sie sprach zu Elia: Du Mann Gottes, was habe ich mit dir zu tun? Du bist zu mir hergekommen, damit an meine Schuld gedacht werde und mein Sohn sterbe! (Gn 44,16; 1Kr 17,24; 2Pa 35,21; Jb 13,26; Ž 32,5; Mk 1,24; L 5,8)19 Er sprach zu ihr: Gib mir deinen Sohn her! Und er nahm ihn von ihrem Schoß und trug ihn hinauf in das Obergemach, wo er wohnte, und legte ihn auf sein Bett. (2Kr 4,10; 2Kr 4,21; 2Kr 4,32; Sk 9,37)20 Und er rief den HERRN an und sprach: HERR, mein Gott, hast du auch über die Witwe, bei der ich zu Gast bin, so Schlimmes gebracht, dass du ihren Sohn sterben lässt? (Ex 17,4; 1Kr 18,36; Ž 99,6; Mt 21,22; Jk 5,15)21 Und er streckte sich dreimal über das Kind aus und rief zu dem HERRN und sprach: HERR, mein Gott, lass doch die Seele dieses Kindes wieder in es zurückkehren! (2Kr 4,33; Sk 9,40; Sk 20,9; Žd 11,19; Žd 11,35)22 Und der HERR erhörte die Stimme des Elia. Und die Seele des Kindes kam wieder in dasselbe, und es wurde lebendig. (1S 2,6; L 7,15; J 11,44; Jk 5,15)23 Und Elia nahm das Kind und brachte es von dem Obergemach ins Haus hinab und übergab es seiner Mutter und sprach: Siehe, dein Sohn lebt! (J 4,50; Sk 9,41; Žd 11,35)24 Da sprach die Frau zu Elia: Nun erkenne ich, dass du ein Mann Gottes bist und dass das Wort des HERRN in deinem Mund Wahrheit ist! (2Kr 4,9; J 3,2; 1Tm 6,11; 2Tm 3,17)