Žalm 86

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Modlitba Davidova. Slyš mě, Hospodine, a odpověz, vždyť jsem tak nuzný a ubohý!2 Naživu mě prosím zachovej, vždyť jsem ti oddaný! Svému služebníku spásu dej – Bože můj, jsi mou nadějí!3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť k tobě volám celý den!4 Svého služebníka naplň radostí, vždyť k tobě, Pane, svou duši povznáším.5 Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají!6 Moji modlitbu, Hospodine, slyš, mých proseb všímej si.7 Vzývám tě v den svého soužení, neboť mi odpovíš.8 Žádný bůh není, Pane, jako ty, tvým skutkům není podobných!9 Všechny národy, kterés učinil, přijdou se tobě poklonit, tvé jméno, Pane, oslaví!10 Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky, jediný Bůh jsi ty!11 Svou cestu, Hospodine, ukaž mi, abych se držel tvé věrnosti. Mé srdce ať se soustředí, abych tvé jméno ctil!12 Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým, tvé jméno chci slavit navěky!13 Vždyť ty mě miluješ láskou největší, zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!14 Nadutci povstali, Bože, proti mně, tlupa násilníků pase po mém životě – ti, kdo tě nestavějí před sebe!15 Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý.[1]16 Pohlédni na mě, smiluj se prosím, svého služebníka posilni, synu své služebnice daruj spasení!17 Dej mi znamení své dobroty, aby se moji nepřátelé stydět museli, až uvidí, že jsi byl mou pomocí a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!

Žalm 86

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Ein Gebet Davids. Neige dein Ohr, o HERR, und erhöre mich, denn ich bin elend und arm; (2Kr 19,16; Ž 40,18; Ž 70,6; Ž 102,3)2 bewahre meine Seele, denn ich bin dir zugetan; hilf du, mein Gott, deinem Knecht, der sich auf dich verlässt! (Ž 6,5; Ž 25,20; Ž 55,17; Ž 86,16; Ž 118,7)3 Sei mir gnädig, o Herr; denn zu dir rufe ich allezeit! (Ž 55,17; Ž 67,2; Ž 86,16)4 Erfreue die Seele deines Knechtes; denn zu dir, Herr, erhebe ich meine Seele! (Ž 34,3; Ž 131,2)5 Denn du, Herr, bist gut und vergibst gern; und du bist reich an Gnade für alle, die dich anrufen. (Ž 34,9; Ž 86,15; Ž 103,3; Ž 130,4; Ř 10,12)6 Vernimm, o HERR, mein Gebet, und achte auf die Stimme meines Flehens! (Ž 84,9)7 Am Tag meiner Not rufe ich dich an, denn du erhörst mich. (Ž 77,2)8 Dir, Herr, ist keiner gleich unter den Göttern, und nichts gleicht deinen Werken! (Gn 1,31; Dt 3,24; Iz 40,25; Jr 10,6)9 Alle Völker, die du gemacht hast, werden kommen und vor dir anbeten, o Herr, und deinem Namen Ehre geben; (Ž 22,28; Za 14,9; Mal 1,11; Ř 15,9; Fp 2,10)10 denn du bist groß und tust Wunder, du bist Gott, du allein! (Dt 6,4; Ž 77,15)11 Weise mir, HERR, deinen Weg, damit ich wandle in deiner Wahrheit; richte mein Herz auf das eine, dass ich deinen Namen fürchte![1] (Ž 27,11; Ž 32,8; Jr 32,40)12 Ich will dich preisen, Herr, mein Gott, von ganzem Herzen, und deinem Namen Ehre erweisen auf ewig. (Ž 9,2)13 Denn deine Gnade ist groß über mir, und du hast meine Seele errettet aus der Tiefe des Totenreichs. (Ž 86,5; Ž 86,15; Ž 116,8; Iz 38,17)14 O Gott, es sind Vermessene gegen mich aufgestanden, und eine Rotte von Gewalttätigen trachtet mir nach dem Leben; sie haben dich nicht vor Augen. (Ž 36,2; Ž 54,5)15 Du aber, Herr, bist ein barmherziger und gnädiger Gott, langsam zum Zorn und von großer Gnade und Treue. (Ex 34,6)16 Wende dich zu mir und sei mir gnädig! Verleihe deinem Knecht deine Stärke, und hilf dem Sohn deiner Magd! (Ž 25,16; Ž 68,36; Ž 86,2; Ž 86,3)17 Tue an mir ein Zeichen zum Guten, damit meine Hasser es zu ihrer Beschämung sehen, dass du, HERR, mir geholfen und mich getröstet hast. (Sd 6,17; Jb 8,22; Ž 23,4; Iz 7,14; Iz 12,1; Iz 49,13; Mi 7,10)