od Biblion1Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj. Žalm Asafův.2Zpívejte Bohu, naší síle, k Bohu Jákobovu radostně volejte!3Ať zazní hudba, zvučí tamburína, líbezná loutna i citera!4Zatrubte na roh při novoluní, při úplňku, v den naší slavnosti!5Tak zní ustanovení dané Izraeli, tak to rozhodl Bůh Jákobův.6Na svědectví to uložil Josefovi, když vystoupil proti Egyptu. Slyším hlas mně dosud neznámý:7„Já jsem tvá záda zbavil břemene a tvé ruce košů zednických.8Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě, vyslyšel jsem tě z mraků hromových, vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla9Slyš, lide můj, zapřísahám tě, kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!10Nesmíš mít žádného jiného boha, cizímu bohu se neklaněj.[1]11Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl ze země egyptské – naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!12Můj lid mě ale neposlouchal, Izrael se mi nepoddal.13Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti, aby se řídili tím, co si vymyslí.14Kéž by mě můj lid raději poslouchal, kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!15Rychle bych býval jejich soupeře srazil, na jejich nepřátele bych ruku obrátil.16Odpůrci Hospodina by se museli krčit, jejich osud by se navěky zpečetil.17Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic, medem ze skály bych tě nasytil!“
Žalm 81
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Auf der Gittit. Von Asaph. (Ž 8,1; Ž 73,1)2Singt fröhlich Gott, der unsere Stärke ist, jauchzt dem Gott Jakobs! (Ž 46,2; Ž 46,7; Ž 59,18; Ž 66,1)3Stimmt ein Lied an und nehmt das Tamburin zur Hand, die liebliche Laute samt der Harfe! (Ž 33,2)4Stoßt am Neumond in das Horn, am Vollmond, zum Tag unseres Festes! (Lv 23,24; Nu 10,10)5Denn das ist eine Satzung für Israel, es ist eine Verordnung des Gottes Jakobs. (Gn 32,28; Ž 81,2)6Er setzte es ein als Zeugnis für Joseph, als er auszog gegen das Land Ägypten. — Eine Sprache, die ich nicht kannte, höre ich: (Ex 3,19; Ex 13,8; Ž 114,1)7»Ich habe die Last von seiner Schulter genommen, seine Hände sind den Tragkorb losgeworden. (Ex 6,6; Dt 5,6)8Als du mich anriefst in der Not, da brachte ich dir Rettung; ich antwortete dir im Donnergewölk und prüfte dich am Haderwasser. (Sela.) (Ex 2,23; Ex 17,7; Ex 19,16)9Höre, mein Volk, ich will dich ermahnen; Israel, wenn du mir doch Gehör schenken wolltest! (Ex 15,26; Dt 5,29; Ž 50,7; Iz 55,3)10Kein anderer Gott soll bei dir sein, und einen fremden Gott bete nicht an! (Dt 5,7; Dt 18,13)11Ich bin der HERR, dein Gott, der dich heraufgeführt hat aus dem Land Ägypten. Tue deinen Mund weit auf, so will ich ihn füllen! (Dt 32,12; J 7,37; Ef 3,20)12Aber mein Volk hat meiner Stimme nicht gehorcht, und Israel war mir nicht zu Willen. (Dt 9,7; Jr 7,24; Oz 9,17; Žd 3,7)13Da gab ich sie dahin in die Verstocktheit ihres Herzens, dass sie wandelten nach ihrem eigenen Rat. (Př 1,30; Sk 7,42; Ř 1,24; Ř 1,26; Ř 1,28)14O dass doch mein Volk mir gehorsam wäre, und Israel in meinen Wegen wandelte! (Dt 5,29; Iz 48,18)15Wie bald wollte ich ihre Feinde demütigen und meine Hand wenden gegen ihre Widersacher! (Lv 26,7)16Die den HERRN hassen, müssten sich ihm schmeichelnd unterwerfen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen! (Ž 66,3)17Und Er würde sie mit dem besten Weizen speisen; ja, mit Honig aus dem Felsen würde ich dich sättigen!« (Dt 32,13; Ž 147,14)