od Biblion1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.3Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit.4Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla5Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit.6Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly.7Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji:8Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc?9Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky?10Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla11To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky!13O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil.14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty?15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy!16Svou paží vykoupil jsi svůj lid – Jákobovy a Josefovy potomky. séla17Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny!18Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly!19Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se!20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,21vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona.
Žalm 77
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Für Jeduthun. Ein Psalm Asaphs. (Ž 73,1)2Ich rufe zu Gott und will schreien; zu Gott rufe ich, und er wolle auf mich hören! (Ž 55,17)3Zur Zeit meiner Not suche ich den Herrn; meine Hand ist bei Nacht ausgestreckt und ermüdet nicht, meine Seele will sich nicht trösten lassen. (Gn 21,16; Ž 88,2; Ž 119,153; Ž 120,1; Př 18,14; Jr 31,15)4Denke ich an Gott, so muss ich seufzen, sinne ich nach, so ermattet mein Geist. (Sela.) (Ž 42,5; Ž 77,12; Ž 143,4; Jon 2,8)5Du hältst meine Augenlider offen; ich werfe mich hin und her und kann nicht reden. (Ž 6,7)6Ich gedenke an die alte Zeit, an die Jahre der Urzeit; (Dt 32,7; Ž 77,12)7ich gedenke an mein Saitenspiel in der Nacht, ich sinne in meinem Herzen nach, und es forscht mein Geist: (Jb 35,10; Ž 42,9; 1P 1,10)8Wird denn der Herr auf ewig verstoßen und niemals wieder gnädig sein? (Ž 74,1; Pl 3,31)9Ist’s denn ganz und gar aus mit seiner Gnade, und ist die Verheißung zunichte für alle Geschlechter? (Nu 23,19; Ž 6,5; Ž 30,6; Iz 40,8; Pl 3,22; Mt 24,35)10Hat denn Gott vergessen, gnädig zu sein, und im Zorn seine Barmherzigkeit verschlossen? (Sela.) (Ž 25,6; Ž 119,77; Iz 49,15; Iz 63,15)11Und ich sage: Ich will das erleiden, die Änderungen, welche die rechte Hand des Höchsten getroffen hat. (Jb 42,3; Ž 31,22; Ž 73,23; Mk 9,24)12Ich will gedenken an die Taten des HERRN; ja, ich gedenke an deine Wunder aus alter Zeit, (Ž 105,5)13und ich sinne nach über alle deine Werke und erwäge deine großen Taten: (Ž 1,2; Sk 10,19)14O Gott, dein Weg ist heilig! Wer ist ein so großer Gott wie du, o Gott? (Ex 15,11; Ž 18,31; Ž 89,7; 1P 1,15)15Du bist der Gott, der Wunder tut; du hast deine Macht erwiesen an den Völkern! (Ex 15,13; Ž 72,18; Ž 98,1; Ž 106,8)16Du hast dein Volk erlöst mit deinem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. (Sela.) (Neh 1,10)17Als dich, o Gott, die Wasser sahen, als dich die Wasser sahen, da brausten sie; ja, das Meer wurde aufgeregt. (Ž 114,3; Abk 3,10)18Die Wolken gossen Wasser aus, es donnerte im Gewölk, und deine Pfeile fuhren daher. (Ž 18,15; Abk 3,11)19Deine Donnerstimme erschallte im Wirbelwind, Blitze erhellten den Erdkreis; die Erde erbebte und zitterte. (Ex 19,18; Ž 97,4)20Dein Weg führte durch das Meer und dein Pfad durch gewaltige Fluten, und deine Fußstapfen waren nicht zu erkennen. (Ex 14,22; Jz 3,17; Neh 9,11; Iz 43,16)21Du führtest dein Volk wie eine Herde durch die Hand von Mose und Aaron. (Ž 78,52; Iz 63,11; Oz 12,14; Mi 6,4)