Žalm 60

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“. Zlatý žalm Davidův, pro poučení.2 Když bojoval proti Aramejcům z Mezopotámie a z Cóby a Joáb se vrátil do Solného údolí, kde porazil dvanáct tisíc Edomců.[1]3 Zavrhl jsi nás v návalu prchlivosti, teď ale, Bože, vrať se k nám.4 Zemí jsi třásl, na kusy tříštil, její pukliny uzdrav, už se rozpadá!5 Vlastní lid nechal jsi okusit hrůzy, vínem závrati jsi nás napájel.6 Svým ctitelům teď ale korouhev dal jsi, aby ji rozvinuli v pravdě tvé. séla7 Aby tví milovaní byli zachráněni, pomoz svou pravicí, vyslyš mě!8 Bůh promluvil ve své svatosti: „Vítězně Šechem rozdělím, údolí Sukot si rozměřím.9 Můj je Gileád, můj je Manases, Efraim je má helma, Juda žezlo mé,10 Moáb za umyvadlo slouží mi, na Edom sandál odhodím, nad Filištíny vítězně zakřičím!“[2]11 Kdo mě doprovodí do hrazeného města? Kdo mě do Edomu povede?12 Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás, ty, který s našimi šiky netáhneš?13 Pomoz nám prosím proti nepříteli, záchrana v člověku je přece nicotná.14 S Bohem však jistě udatně zvítězíme – ty, kdo nás nenávidí, rozdupá!

Žalm 60

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilie«. Ein Zeugnis. Ein Miktam von David; zum Lehren. (Ž 45,1)2 Als er mit den Aramäern von Naharajim und mit den Aramäern von Zoba gekämpft hatte, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann. (2S 8,1; 1Pa 18,3)3 O Gott, du hast uns verworfen, du hast uns zerstreut, du bist zornig gewesen; stelle uns wieder her! (2Pa 7,14; Ž 85,5; Ž 89,39)4 Du hast das Land erschüttert und zerspalten; heile seine Brüche; denn es wankt! (Ž 99,1; Iz 24,20; Iz 30,26; Jr 30,17)5 Du hast dein Volk Hartes sehen lassen; du tränktest uns mit Taumelwein. (Ž 71,20; Ž 75,9; Iz 51,17)6 Du hast denen, die dich fürchten, ein Banner gegeben, dass sie sich erheben um der Wahrheit willen. (Sela.) (Ex 17,15; 1Kr 3,6; Ž 20,6; Ž 45,5; Pís 2,4; 1Tm 3,15)7 Damit deine Geliebten befreit werden, Rette durch deine Rechte und erhöre uns! (Ž 20,7; Ž 108,7; Ž 118,15)8 Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Sukkoth ausmessen; (Gn 33,17; Jz 13,27; Jz 20,7; Ž 85,9)9 Gilead gehört mir, und Manasse gehört mir, und Ephraim ist die Festung meines Hauptes, Juda mein Herrscherstab; (Gn 49,10; Jz 13,24; Jz 13,29; Ž 108,9)10 Moab ist mein Waschbecken, auf Edom werfe ich meinen Schuh,[1] jauchze mir zu, Philisterland!« (2S 8,14; Ž 87,4; Ž 108,10)11 Wer führt mich in die feste Stadt, wer geleitet mich nach Edom?12 Hast du uns, o Gott, nicht verstoßen, und ziehst nicht aus, o Gott, mit unseren Heeren? (1Kr 8,44; Ž 44,6; Ž 60,3)13 Schaffe uns Hilfe in der Drangsal; Menschenhilfe ist ja nichtig! (Ž 33,16; Ž 146,3)14 Mit Gott werden wir Gewaltiges vollbringen, und er wird unsere Feinde zertreten. (2Pa 14,10; Ž 18,30; Ž 18,33; Ž 44,6; Ž 108,14; Ř 16,20)