od Biblion1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“. Zlatý žalm Davidův, pro poučení.2Když bojoval proti Aramejcům z Mezopotámie a z Cóby a Joáb se vrátil do Solného údolí, kde porazil dvanáct tisíc Edomců.[1]3Zavrhl jsi nás v návalu prchlivosti, teď ale, Bože, vrať se k nám.4Zemí jsi třásl, na kusy tříštil, její pukliny uzdrav, už se rozpadá!5Vlastní lid nechal jsi okusit hrůzy, vínem závrati jsi nás napájel.6Svým ctitelům teď ale korouhev dal jsi, aby ji rozvinuli v pravdě tvé. séla7Aby tví milovaní byli zachráněni, pomoz svou pravicí, vyslyš mě!8Bůh promluvil ve své svatosti: „Vítězně Šechem rozdělím, údolí Sukot si rozměřím.9Můj je Gileád, můj je Manases, Efraim je má helma, Juda žezlo mé,10Moáb za umyvadlo slouží mi, na Edom sandál odhodím, nad Filištíny vítězně zakřičím!“[2]11Kdo mě doprovodí do hrazeného města? Kdo mě do Edomu povede?12Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás, ty, který s našimi šiky netáhneš?13Pomoz nám prosím proti nepříteli, záchrana v člověku je přece nicotná.14S Bohem však jistě udatně zvítězíme – ty, kdo nás nenávidí, rozdupá!
Žalm 60
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Lilie«. Ein Zeugnis. Ein Miktam von David; zum Lehren. (Ž 45,1)2Als er mit den Aramäern von Naharajim und mit den Aramäern von Zoba gekämpft hatte, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann. (2S 8,1; 1Pa 18,3)3O Gott, du hast uns verworfen, du hast uns zerstreut, du bist zornig gewesen; stelle uns wieder her! (2Pa 7,14; Ž 85,5; Ž 89,39)4Du hast das Land erschüttert und zerspalten; heile seine Brüche; denn es wankt! (Ž 99,1; Iz 24,20; Iz 30,26; Jr 30,17)5Du hast dein Volk Hartes sehen lassen; du tränktest uns mit Taumelwein. (Ž 71,20; Ž 75,9; Iz 51,17)6Du hast denen, die dich fürchten, ein Banner gegeben, dass sie sich erheben um der Wahrheit willen. (Sela.) (Ex 17,15; 1Kr 3,6; Ž 20,6; Ž 45,5; Pís 2,4; 1Tm 3,15)7Damit deine Geliebten befreit werden, Rette durch deine Rechte und erhöre uns! (Ž 20,7; Ž 108,7; Ž 118,15)8Gott hat gesprochen in seinem Heiligtum: »Ich will frohlocken! Ich will Sichem verteilen und das Tal Sukkoth ausmessen; (Gn 33,17; Jz 13,27; Jz 20,7; Ž 85,9)9Gilead gehört mir, und Manasse gehört mir, und Ephraim ist die Festung meines Hauptes, Juda mein Herrscherstab; (Gn 49,10; Jz 13,24; Jz 13,29; Ž 108,9)10Moab ist mein Waschbecken, auf Edom werfe ich meinen Schuh,[1] jauchze mir zu, Philisterland!« (2S 8,14; Ž 87,4; Ž 108,10)11Wer führt mich in die feste Stadt, wer geleitet mich nach Edom?12Hast du uns, o Gott, nicht verstoßen, und ziehst nicht aus, o Gott, mit unseren Heeren? (1Kr 8,44; Ž 44,6; Ž 60,3)13Schaffe uns Hilfe in der Drangsal; Menschenhilfe ist ja nichtig! (Ž 33,16; Ž 146,3)14Mit Gott werden wir Gewaltiges vollbringen, und er wird unsere Feinde zertreten. (2Pa 14,10; Ž 18,30; Ž 18,33; Ž 44,6; Ž 108,14; Ř 16,20)