od Biblion1Žalm Davidův. Píseň k posvěcení chrámu.2Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl, nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!3Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.4Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl, oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!5Zpívejte Hospodinu, jeho věrní, chvalte památku jeho svatosti!6Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli, jeho přízeň však celý život provází. Večerní pláč zůstává přes noc, ráno jej ale střídá jásání!7Když se mi dařilo, říkával jsem si: „Mně se nikdy nic nestane!“8Ve své přízni, Hospodine, jsi mě jak horu pevně postavil, když jsi pak ale svou tvář skryl, byl jsem vyděšen!9K tobě, Hospodine, volám, tebe, Pane můj, prosím o milost.10Čemu prospěje prolití mé krve? K čemu to bude, když padnu do jámy? Bude snad prach tebe oslavovat? Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?11Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou, prosím, Hospodine, buď můj pomocník!12Ty jsi obrátil můj nářek v tanec, svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!13Proto ti ze srdce zpívám bez ustání, Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!
Žalm 30
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Psalm; ein Lied zur Einweihung des Hauses. Von David. (2S 5,11; Ž 127,1)2Ich will dich erheben, o HERR, denn du hast mich herausgezogen, dass meine Feinde sich nicht freuen durften über mich. (Ž 25,2; Ž 41,12; Ž 54,8; Ž 99,5; Ž 99,9)3HERR, mein Gott, zu dir habe ich geschrien, und du hast mich geheilt. (Ž 6,3; Iz 38,16; Jr 17,14)4HERR, du hast meine Seele aus dem Totenreich heraufgebracht; du hast mich belebt aus denen, die in die Grube hinabfahren. (Ž 40,2; Ž 86,13; Ž 103,4)5Lobsingt dem HERRN, ihr seine Getreuen, und preist seinen heiligen Namen! (Ex 15,11; 1Pa 16,35; Ž 31,24; Ž 72,19; Ž 149,1; Ef 5,19; Ko 3,16)6Denn sein Zorn währt einen Augenblick, seine Gnade aber lebenslang; am Abend kehrt das Weinen ein und am Morgen der Jubel. (Ž 6,7; Ž 23,6; Ž 90,14; Ž 103,9; Ž 126,5; Iz 12,1; Iz 26,20; Iz 54,7; 2K 4,17)7Und ich sprach, als es mir gut ging: »Ich werde ewiglich nicht wanken!« (Jb 29,18; Mt 26,33; L 22,31)8HERR, durch deine Gnade hattest du meinen Berg fest hingestellt; als du aber dein Angesicht verbargst, wurde ich bestürzt. (Ž 89,18; Ž 104,29; Ez 39,23; Mi 3,4)9Zu dir, HERR, rief ich; zu dem Herrn flehte ich [um Gnade]: (Ž 34,7; Ž 107,19)10»Wozu ist mein Blut gut, wenn ich in die Grube fahre? Wird dir der Staub danken, wird er deine Treue verkündigen? (Ž 88,11; Iz 38,18)11Höre, o HERR, und sei mir gnädig; HERR, sei du mein Helfer!« (Ž 27,7; Ž 31,10; Ž 70,6)12Du hast mir meine Klage in einen Reigen verwandelt; du hast mein Trauergewand gelöst und mich mit Freude umgürtet, (Est 9,22; Ž 126,1; Iz 61,2; Iz 61,7; Jr 31,13; J 16,20)13damit man dir zu Ehren lobsinge und nicht schweige. O HERR, mein Gott, ich will dich ewiglich preisen! (Ž 9,3; Ž 18,50; Ž 57,8; Ž 145,1; Ž 146,2)