od Biblion1Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.2Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!3Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.4Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!5Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.6Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!7Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?8Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!9Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,10i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!11Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –12tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!13Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.14Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!15Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!16Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.17Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!18Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!19Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –20Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!21Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?22Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!23Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!24Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!
Žalm 139
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Von David. Ein Psalm. HERR, du erforschst mich und kennst mich! (Ž 17,3; Jr 12,3)2Ich sitze oder stehe auf, so weißt du es; du verstehst meine Gedanken von ferne. (2Kr 19,27; Ž 44,22; Př 15,3; J 2,24)3Du beobachtest mich, ob ich gehe oder liege, und bist vertraut mit allen meinen Wegen; (Jb 31,4; Ž 119,168; Př 5,21)4ja, es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, HERR, nicht völlig wüsstest. (1Pa 28,9; Žd 4,13)5Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir. (Ž 63,8; Zj 1,17)6Diese Erkenntnis ist mir zu wunderbar, zu hoch, als dass ich sie fassen könnte! (Jb 11,7; Jb 42,3)7Wo sollte ich hingehen vor deinem Geist, und wo sollte ich hinfliehen vor deinem Angesicht? (Jr 23,24; Jon 1,3)8Stiege ich hinauf zum Himmel, so bist du da; machte ich das Totenreich zu meinem Lager, siehe, so bist du auch da! (Př 15,11; Am 9,2)9Nähme ich Flügel der Morgenröte und ließe mich nieder am äußersten Ende des Meeres, (Jb 38,12; Ž 110,3; Iz 24,14)10so würde auch dort deine Hand mich führen und deine Rechte mich halten! (Am 9,3)11Spräche ich: »Finsternis soll mich bedecken und das Licht zur Nacht werden um mich her!«, (Jb 12,22)12so wäre auch die Finsternis nicht finster für dich, und die Nacht leuchtete wie der Tag, die Finsternis [wäre für dich] wie das Licht. (Jb 34,22; Da 2,22)13Denn du hast meine Nieren gebildet; du hast mich gewoben im Schoß meiner Mutter. (Jb 10,9; Iz 44,2; Jr 1,5)14Ich danke dir dafür, dass ich erstaunlich und wunderbar gemacht bin; wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl! (Gn 1,26; Ž 92,5; Ef 2,10)15Mein Gebein war nicht verhüllt vor dir, als ich im Verborgenen gemacht wurde, kunstvoll gewirkt tief unten auf Erden. (Jb 10,8; Kaz 11,5)16Deine Augen sahen mich schon als ungeformten Keim, und in dein Buch waren geschrieben alle Tage, die noch werden sollten, als noch keiner von ihnen war. (Jb 14,5; Jr 1,5)17Und wie kostbar sind mir deine Gedanken, o Gott! Wie ist ihre Summe so gewaltig! (Ž 40,6; Iz 55,9)18Wollte ich sie zählen — sie sind zahlreicher als der Sand. Wenn ich erwache, so bin ich immer noch bei dir! (Ž 3,6; Ž 40,6; Ž 73,23)19Ach, wollest du, o Gott, doch den Gottlosen töten! Und ihr Blutgierigen, weicht von mir! (Ž 9,18; Ž 59,3; Ž 92,8; Ž 119,115; Iz 11,4)20Denn sie reden arglistig gegen dich; deine Feinde erheben [ihre Hand] zur Lüge. (2Kr 19,22; Ž 52,4; Ž 74,18; Za 5,4; Ju 1,15)21Sollte ich nicht hassen, die dich, HERR, hassen, und keine Abscheu empfinden vor deinen Widersachern? (2Pa 19,2; Ž 31,7; Ž 119,158; Ž 119,163; Př 13,5)22Ich hasse sie mit vollkommenem Hass, sie sind mir zu Feinden geworden. (Ž 101,3; L 14,26)23Erforsche mich, o Gott, und erkenne mein Herz; prüfe mich und erkenne, wie ich es meine; (Jb 31,6; Ž 17,3; Ž 26,2; Ž 139,1; Ž 139,4)24und sieh, ob ich auf bösem Weg bin, und leite mich auf dem ewigen Weg! (Gn 1,31; Dt 11,26; Ž 5,9; Ž 7,4; Ž 27,11; Ž 143,10; Iz 40,9; Mt 1,20; Mt 2,1; Mt 2,13; L 1,79; 1K 4,4; Zj 1,7; Zj 3,8)