1Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?2Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.3Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:4„Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.5Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!6Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.7Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.8Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.9Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.10Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.11Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!12Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.13Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.14U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!15S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.16S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.[1]17Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.18Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.19Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.20Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,21abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!22Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.23Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.24Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.25Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,26ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.27Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil,28oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.29Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,30po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.31Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!32Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!33Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.34Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!35Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.36Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“
1Hör, visheten ropar, förståndet höjer sin röst!2Den står uppe på höjderna, vid vägar och vägskäl.3Vid stadsportarna och vid ingångarna ropar den högt:4”Jag ropar till er, människor, jag höjer min röst till alla människobarn.5Ni okunniga, lär er klokhet, ni dårar, lär er förnuft!6Lyssna, för jag talar om det som är ädelt, mina läppar säger vad rätt är.7Sanning är vad min mun vill tala, för mina läppar avskyr det onda.8Alla mina ord är rättfärdiga, i inget av dem finns något falskt eller förvänt.9De är klara för de förstående och riktiga för dem som har kunskap.10Ta emot min förmaning hellre än silver och kunskap hellre än rent guld.11För visheten är mer värd än rubiner, inga skatter kan jämföras med den.12Jag, visheten, bor tillsammans med klokheten, och hos mig finns kunskap om hur man blir förståndig.13Att frukta HERREN är att hata det onda. Jag hatar stolthet, högmod, ont leverne och falskt tal.14Hos mig finns råd och förnuft. Jag är förstånd, och hos mig finns makt.15Genom mig regerar kungar och härskare som stiftar rätta lagar.16Genom mig härskar furstar och stormän, alla som styr rättfärdigt.17Jag älskar alla som älskar mig. De som söker mig ska finna mig.18Hos mig finns rikedom och ära, bestående välfärd och rättfärdighet.19Min frukt är bättre än finaste guld, det jag ger är bättre än renaste silver.20Jag vandrar på rättfärdighetens väg och på rättvisans stigar.21Jag lönar med rikedom dem som älskar mig och fyller deras förråd.22HERREN skapade mig redan i begynnelsen av sitt verk, före allt som han sedan gjorde.23I urtiden formades jag, från begynnelsen, innan jorden fanns.24Jag föddes innan djupen blev till, när det ännu inte fanns några vattenkällor.25Innan bergens grund lades och kullarna blev till föddes jag,26innan han skapat land och fält och jorden på marken.27Jag var med när han bredde ut himlarna och spände upp dess valv över djupen,28när han satte upp molnen och lät källorna i djupet flöda fram,29när han satte en gräns för havet och gav vattnen befallning att inte överskrida den. När han lade jordens grund.30Jag var alltid vid hans sida[1]. Jag var hans ständiga glädje, i hans närhet fröjdades jag.31Jag jublade över hela hans värld och gladde mig över människosläktet.32Lyssna därför till mig, mina barn! Lyckliga är de som följer mina vägar.33Lyssna till min förmaning och bli visa! Förkasta den inte!34Lycklig är den människa som lyssnar till mig, som dagligen vakar vid mina dörrar och väntar vid min tröskel.35Den som finner mig finner livet och HERRENS välbehag.36Men den som syndar mot mig skadar sig själv. De som hatar mig älskar döden.”