Žalm 73

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají!2 Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily.3 Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných:4 Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady.5 Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi.6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí.7 Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit.8 Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím.9 Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi.10 Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají,11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“12 Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství!13 Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!14 Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest.15 Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně!16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.17 Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:18 Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!19 V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!20 Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš!21 Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala,22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!23 Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici.24 Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy.25 Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi!26 I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky!27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!

Žalm 73

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Ein Psalm Asafs. Fürwahr, Gott ist gut für Israel, für alle, die reinen Herzens sind.2 Ich aber - fast wären meine Füße gestrauchelt, beinahe wären ausgeglitten meine Schritte. (Ž 37,1; Jr 12,1)3 Denn ich habe mich über die Prahler ereifert, als ich das Wohlergehen der Frevler sah: (Jb 21,7)4 Sie leiden ja keine Qualen, ihr Leib ist gesund und wohlgenährt.[1]5 Sie kennen nicht die Mühsal der Sterblichen, sind nicht geplagt wie andere Menschen.6 Darum ist Hochmut ihr Halsschmuck, wie ein Gewand umhüllt sie Gewalttat. (Ž 17,10)7 Sie sehen kaum aus den Augen vor Fett, ihr Herz läuft über von bösen Plänen. (Jb 15,27; Jr 5,28)8 Sie höhnen und reden Böses, Unterdrückung reden sie von oben herab.9 Sie reißen ihr Maul bis zum Himmel auf und lassen auf Erden ihrer Zunge freien Lauf.10 Darum wendet sich das Volk ihnen zu, das Wasser ihrer Worte schlürfen sie gierig.[2]11 Sie sagen: Wie sollte Gott davon wissen? Gibt es Wissen beim Höchsten? (Ž 10,11)12 Siehe, so sind die Frevler: Immer im Glück, häufen sie Reichtum auf Reichtum. (Ž 17,14)13 Fürwahr, umsonst bewahrte ich lauter mein Herz und wusch meine Hände in Unschuld. (Ž 26,6; Mal 3,14)14 Und doch war ich alle Tage geplagt und wurde jeden Morgen gezüchtigt. (Jb 7,18)15 Hätte ich gesagt: Ich will reden wie sie, siehe, ich hätte das Geschlecht deiner Kinder verraten.16 Ich dachte nach, um dies zu begreifen, Mühsal war es in meinen Augen,17 bis ich eintrat in Gottes Heiligtum und einsah, wie es mit ihnen zu Ende geht.18 Fürwahr, du stellst sie auf schlüpfrigen Grund, du lässt sie in Täuschungen fallen.19 Wie werden sie in einem Augenblick zum Entsetzen, werden dahingerafft, nehmen ein Ende mit Schrecken. (Ž 49,15)20 Wie einen Traum, nach dem Erwachen, mein Herr, verachtest du ihr Schattengebilde, wenn du aufstehst.[3] (Jb 20,8)21 Ja, mein Herz war bitter und Schmerz bohrte mir in den Nieren.22 Ich war ein Tor ohne Einsicht, wie Vieh bin ich gewesen bei dir;23 aber ich bin doch beständig bei dir, du hast meine Rechte ergriffen. (Ž 121,5; Ř 8,35)24 Du leitest mich nach deinem Ratschluss, danach nimmst du mich auf in Herrlichkeit. (Ž 16,10; Ž 49,16)25 Wen habe ich im Himmel außer dir? Neben dir erfreut mich nichts auf Erden.[4]26 Mag mein Fleisch und mein Herz vergehen, Fels meines Herzens und mein Anteil ist Gott auf ewig. (Nu 18,20; Dt 10,9; Ž 142,6; Pl 3,24)27 Denn siehe: Die fern sind von dir, gehen zugrunde, du vernichtest alle, die dich treulos verlassen.28 Ich aber - Gott nahe zu sein, ist gut für mich, / ich habe GOTT, den Herrn, zu meiner Zuflucht gemacht. Ich will erzählen von all deinen Taten.