od Biblion1Žalm Davidův. Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej, vyslyš můj hlas, když volám tě!2Kéž je má modlitba před tebou kadidlem, večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!3K mým ústům, Hospodine, postav stráž, bránu mých rtů prosím chraň.4Nenech mé srdce ke zlu zamířit, ať se neúčastním skutků ničemných s lidmi, kteří jsou zločinci – ať ani neokusím jejich lahůdky!5Ať mě spravedlivý třeba i bije, jen ať jsem napomínán přítelem, ať mi však hlavu nemažou ničemové – proti jejich zločinům stále modlím se!6Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály, jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.7Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi, poletí jejich[1] kosti do chřtánu podsvětí!8Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči, na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!9Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili, před léčkami těch zločinců!10Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí – já zatím uniknu!
1Ein Psalm Davids.
HERR, ich habe dich gerufen, eile mir zu Hilfe!
Höre auf meine Stimme, wenn ich zu dir rufe!2Mein Bittgebet sei ein Räucheropfer vor deinem Angesicht,
ein Abendopfer das Erheben meiner Hände. (Ex 30,7; Nu 28,4; Ž 134,2; Júd 9,1)3HERR, stelle eine Wache vor meinen Mund,
behüte das Tor meiner Lippen! (Ž 39,2; Jk 3,5)4Neige mein Herz nicht zum bösen Wort,
damit ich nicht frevlerische Taten verübe
zusammen mit Männern, die Unrecht tun,
damit ich nicht koste von ihren Genüssen!5Schlägt mich ein Gerechter, ist es Liebe,/
weist er mich zurecht, ist es Salböl, das mein Haupt nicht verweigert.
Ja, immer noch bete ich für sie trotz ihrer Bosheit.[1] (Př 9,8; Př 27,5)6Sind ihre Richter auf Felsen hinabgestürzt,/
dann werden die Frevler meine Worte hören,
denn diese waren freundlich.[2]7Wie beim Aufhacken und Pflügen der Erde,
so sind unsere Knochen hingestreut an den Rand der Totenwelt.8Doch auf dich, GOTT und Herr, richten sich meine Augen,
bei dir habe ich mich geborgen, gieße nicht aus mein Leben! (Ž 25,15)9Behüte mich vor dem Zugriff der Falle, die sie mir stellten,
und vor dem Fangholz derer, die Unrecht tun! (Ž 140,6)10In ihre eigenen Netze werden die Frevler fallen - /
sie alle miteinander,
ich aber entkomme. (Ž 7,16)