Skutky apoštolů 7 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Štěpánova řeč

1 Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?“ 2 Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy 3 a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘^[1] 4 Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. 5 Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm.^[2] I když byl ještě bezdětný, 6 Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 7 Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘^[3] 8 Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů. 9 Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. 10 Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu. 11 Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. 12 Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. 13 Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. 14 Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. 15 Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. 16 Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora. 17 Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, 18 dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. 19 Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili. 20 V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, 21 a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. 22 Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích. 23 Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. 24 Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. 25 Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. 26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ 27 Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? 28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘^[4] 29 Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny. 30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘^[5] 35 Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. 36 Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal zázraky a znamení v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti. 37 Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘^[6] 38 Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám. 39 Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. 40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘^[7] 41 Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. 42 Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků: ‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský? 43 Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘^[8] 44 Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl.^[9] 45 Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, 46 kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu^[10] zřídit příbytek. 47 Šalomoun mu potom postavil dům. 48 Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok: 49 ‚Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin, a jaké místo, kde bych spočinul? 50 Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘^[11] 51 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! 52 Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“

Ježíšův mučedník

54 Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. 55 On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici 56 a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“ 57 Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. 58 Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul. 59 Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60 Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.

English Standard Version

od Crossway

Stephen’s Speech

1 And the high priest said, “Are these things so?” 2 And Stephen said: “Brothers and fathers, hear me. The God of glory appeared to our father Abraham when he was in Mesopotamia, before he lived in Haran, (Gn 11,31; Gn 15,7; Jz 24,3; Neh 9,7; Ž 29,3; Sk 22,1; 1K 2,8; Jk 2,1)

Gn 11,31Gn 15,7Jz 24,3Neh 9,7Ž 29,3Sk 22,11K 2,8Jk 2,1

3 and said to him, ‘Go out from your land and from your kindred and go into the land that I will show you.’ (Gn 12,1) 4 Then he went out from the land of the Chaldeans and lived in Haran. And after his father died, God removed him from there into this land in which you are now living. (Gn 11,32; Gn 12,4; Sk 7,2) 5 Yet he gave him no inheritance in it, not even a foot’s length, but promised to give it to him as a possession and to his offspring after him, though he had no child. (Gn 12,7; Gn 13,15; Gn 15,3; Gn 15,18; Gn 17,8; Gn 18,10; Gn 48,4; Žd 11,8)

Gn 12,7Gn 13,15Gn 15,3Gn 15,18Gn 17,8Gn 18,10Gn 48,4Žd 11,8

6 And God spoke to this effect—that his offspring would be sojourners in a land belonging to others, who would enslave them and afflict them four hundred years. (Gn 15,13; Ex 2,22; Ex 12,40; Sk 7,17; Žd 11,9)

Gn 15,13Ex 2,22Ex 12,40Sk 7,17Žd 11,9

7 ‘But I will judge the nation that they serve,’ said God, ‘and after that they shall come out and worship me in this place.’ (Ex 3,12; Jr 25,12; Jr 30,20) 8 And he gave him the covenant of circumcision. And so Abraham became the father of Isaac, and circumcised him on the eighth day, and Isaac became the father of Jacob, and Jacob of the twelve patriarchs. (Gn 17,9; Gn 21,2; Gn 25,26; Gn 29,31; Gn 30,5; Gn 35,18; Gn 35,23; L 1,59)

Gn 17,9Gn 21,2Gn 25,26Gn 29,31Gn 30,5Gn 35,18Gn 35,23L 1,59

9 “And the patriarchs, jealous of Joseph, sold him into Egypt; but God was with him (Gn 37,11; Gn 37,28; Gn 39,2; Gn 39,21; Gn 39,23; Gn 45,4; Ž 105,17)

Gn 37,11Gn 37,28Gn 39,2Gn 39,21Gn 39,23Gn 45,4Ž 105,17

10 and rescued him out of all his afflictions and gave him favor and wisdom before Pharaoh, king of Egypt, who made him ruler over Egypt and over all his household. (Gn 41,37; Gn 41,41; Gn 41,43; Gn 41,46; Gn 42,6; Ž 105,21)

Gn 41,37Gn 41,41Gn 41,43Gn 41,46Gn 42,6Ž 105,21

11 Now there came a famine throughout all Egypt and Canaan, and great affliction, and our fathers could find no food. (Gn 41,54; Gn 42,5; Ž 105,16) 12 But when Jacob heard that there was grain in Egypt, he sent out our fathers on their first visit. (Gn 42,1) 13 And on the second visit Joseph made himself known to his brothers, and Joseph’s family became known to Pharaoh. (Gn 43,2; Gn 45,1; Gn 45,16) 14 And Joseph sent and summoned Jacob his father and all his kindred, seventy-five persons in all. (Gn 45,9; Gn 45,27; Gn 46,26; Ex 1,5; Dt 10,22)

Gn 45,9Gn 45,27Gn 46,26Ex 1,5Dt 10,22

15 And Jacob went down into Egypt, and he died, he and our fathers, (Gn 46,5; Gn 46,28; Gn 49,33; Ex 1,6; Ž 105,23)

Gn 46,5Gn 46,28Gn 49,33Ex 1,6Ž 105,23

16 and they were carried back to Shechem and laid in the tomb that Abraham had bought for a sum of silver from the sons of Hamor in Shechem. (Gn 23,16; Gn 33,19; Gn 50,25; Ex 13,19; Jz 24,32)

Gn 23,16Gn 33,19Gn 50,25Ex 13,19Jz 24,32

17 “But as the time of the promise drew near, which God had granted to Abraham, the people increased and multiplied in Egypt (Ex 1,7; Ex 1,12; Ž 105,24; Sk 7,5; Sk 13,17)

Ex 1,7Ex 1,12Ž 105,24Sk 7,5Sk 13,17

18 until there arose over Egypt another king who did not know Joseph. (Ex 1,8) 19 He dealt shrewdly with our race and forced our fathers to expose their infants, so that they would not be kept alive. (Ex 1,9; Ex 1,16; Ex 1,22; Ž 105,25)

Ex 1,9Ex 1,16Ex 1,22Ž 105,25

20 At this time Moses was born; and he was beautiful in God’s sight. And he was brought up for three months in his father’s house, (Ex 2,2; Žd 11,23) 21 and when he was exposed, Pharaoh’s daughter adopted him and brought him up as her own son. (Ex 2,3) 22 And Moses was instructed in all the wisdom of the Egyptians, and he was mighty in his words and deeds. (1Kr 4,30; Iz 19,11; Da 1,4; Da 1,17; L 24,19)

1Kr 4,30Iz 19,11Da 1,4Da 1,17L 24,19

23 “When he was forty years old, it came into his heart to visit his brothers, the children of Israel. (Ex 2,11) 24 And seeing one of them being wronged, he defended the oppressed man and avenged him by striking down the Egyptian. 25 He supposed that his brothers would understand that God was giving them salvation by his hand, but they did not understand. 26 And on the following day he appeared to them as they were quarreling and tried to reconcile them, saying, ‘Men, you are brothers. Why do you wrong each other?’ (Ex 2,13) 27 But the man who was wronging his neighbor thrust him aside, saying, ‘Who made you a ruler and a judge over us? (L 12,14; Sk 7,35) 28 Do you want to kill me as you killed the Egyptian yesterday?’ 29 At this retort Moses fled and became an exile in the land of Midian, where he became the father of two sons. (Ex 2,15; Ex 2,22; Ex 18,3) 30 “Now when forty years had passed, an angel appeared to him in the wilderness of Mount Sinai, in a flame of fire in a bush. (Ex 3,1; Ex 3,2) 31 When Moses saw it, he was amazed at the sight, and as he drew near to look, there came the voice of the Lord: 32 ‘I am the God of your fathers, the God of Abraham and of Isaac and of Jacob.’ And Moses trembled and did not dare to look. (Ex 3,6) 33 Then the Lord said to him, ‘Take off the sandals from your feet, for the place where you are standing is holy ground. (Ex 3,5; Jz 5,15) 34 I have surely seen the affliction of my people who are in Egypt, and have heard their groaning, and I have come down to deliver them. And now come, I will send you to Egypt.’ (Ex 2,24; Ex 3,7; Ex 3,8; Ex 3,10)

Ex 2,24Ex 3,7Ex 3,8Ex 3,10

35 “This Moses, whom they rejected, saying, ‘Who made you a ruler and a judge?’—this man God sent as both ruler and redeemer by the hand of the angel who appeared to him in the bush. (Ex 3,2; Ex 14,19; Ex 23,20; Nu 20,16; Sk 7,27)

Ex 3,2Ex 14,19Ex 23,20Nu 20,16Sk 7,27

36 This man led them out, performing wonders and signs in Egypt and at the Red Sea and in the wilderness for forty years. (Ex 7,3; Ex 12,41; Ex 14,21; Ex 14,27; Ex 16,1; Ex 16,35; Ex 17,1; Ex 33,1; Nu 14,33; Ž 78,15; Ž 78,43; Ž 78,53; Ž 95,10; Ž 105,27; Ž 106,9; Sk 7,42; Sk 13,18; Žd 3,9; Žd 3,17; Žd 8,9)

Ex 7,3Ex 12,41Ex 14,21Ex 14,27Ex 16,1Ex 16,35Ex 17,1Ex 33,1Nu 14,33Ž 78,15Ž 78,43Ž 78,53Ž 95,10Ž 105,27Ž 106,9Sk 7,42Sk 13,18Žd 3,9Žd 3,17Žd 8,9

37 This is the Moses who said to the Israelites, ‘God will raise up for you a prophet like me from your brothers.’ (Dt 18,15; Sk 3,22) 38 This is the one who was in the congregation in the wilderness with the angel who spoke to him at Mount Sinai, and with our fathers. He received living oracles to give to us. (Ex 19,3; Ex 19,17; Dt 5,27; Dt 5,31; Dt 32,47; Dt 33,4; Iz 63,9; J 1,17; Sk 7,53; Ř 3,2; Žd 5,12; 1P 4,11)

Ex 19,3Ex 19,17Dt 5,27Dt 5,31Dt 32,47Dt 33,4Iz 63,9J 1,17Sk 7,53Ř 3,2Žd 5,121P 4,11

39 Our fathers refused to obey him, but thrust him aside, and in their hearts they turned to Egypt, (Ex 16,3; Nu 11,4; Nu 14,3; Ez 20,8; Ez 20,24)

Ex 16,3Nu 11,4Nu 14,3Ez 20,8Ez 20,24

40 saying to Aaron, ‘Make for us gods who will go before us. As for this Moses who led us out from the land of Egypt, we do not know what has become of him.’ (Ex 32,1; Ex 32,23) 41 And they made a calf in those days, and offered a sacrifice to the idol and were rejoicing in the works of their hands. (Ex 32,4; Ex 32,35; Dt 9,16; Ž 106,19; Iz 2,8; Jr 1,16; Jr 25,6; Am 6,13)

Ex 32,4Ex 32,35Dt 9,16Ž 106,19Iz 2,8Jr 1,16Jr 25,6Am 6,13

42 But God turned away and gave them over to worship the host of heaven, as it is written in the book of the prophets: “‘Did you bring to me slain beasts and sacrifices, during the forty years in the wilderness, O house of Israel? (Dt 4,19; Jz 24,20; 2Kr 17,16; 2Kr 21,3; 2Kr 23,5; Ž 81,12; Iz 63,10; Jr 19,13; Ez 20,39; Am 5,25; Sf 1,5; Sk 7,36; Ř 1,28)

Dt 4,19Jz 24,202Kr 17,162Kr 21,32Kr 23,5Ž 81,12Iz 63,10Jr 19,13Ez 20,39Am 5,25Sf 1,5Sk 7,36Ř 1,28

43 You took up the tent of Moloch and the star of your god Rephan, the images that you made to worship; and I will send you into exile beyond Babylon.’ (1Kr 11,7) 44 “Our fathers had the tent of witness in the wilderness, just as he who spoke to Moses directed him to make it, according to the pattern that he had seen. (Ex 25,40; Ex 38,21; Zj 15,5) 45 Our fathers in turn brought it in with Joshua when they dispossessed the nations that God drove out before our fathers. So it was until the days of David, (Nu 32,5; Dt 32,49; Jz 3,10; Jz 3,14; Jz 23,9; Jz 24,18; 2S 7,1; 2Pa 20,7; Sk 13,19)

Nu 32,5Dt 32,49Jz 3,10Jz 3,14Jz 23,9Jz 24,182S 7,12Pa 20,7Sk 13,19

46 who found favor in the sight of God and asked to find a dwelling place for the God of Jacob.^[1] (Gn 49,24; 1S 16,1; 1Kr 8,17; 1Pa 22,7; Ž 89,19; Ž 132,5; Iz 49,26; Sk 13,22)

Gn 49,241S 16,11Kr 8,171Pa 22,7Ž 89,19Ž 132,5Iz 49,26Sk 13,22

47 But it was Solomon who built a house for him. (2S 7,13; 1Kr 6,1; 1Kr 8,20; 2Pa 3,1)

2S 7,131Kr 6,11Kr 8,202Pa 3,1

48 Yet the Most High does not dwell in houses made by hands, as the prophet says, (1Kr 8,27; 2Pa 2,6; Sk 17,24) 49 “‘Heaven is my throne, and the earth is my footstool. What kind of house will you build for me, says the Lord, or what is the place of my rest? (Ž 11,4; Iz 66,1; Mt 5,34) 50 Did not my hand make all these things?’ 51 “You stiff-necked people, uncircumcised in heart and ears, you always resist the Holy Spirit. As your fathers did, so do you. (Ex 32,9; Lv 26,41; Dt 10,16; Jr 6,10; Jr 9,26; Ez 44,7; Ez 44,9; Mal 3,7)

Ex 32,9Lv 26,41Dt 10,16Jr 6,10Jr 9,26Ez 44,7Ez 44,9Mal 3,7

52 Which of the prophets did your fathers not persecute? And they killed those who announced beforehand the coming of the Righteous One, whom you have now betrayed and murdered, (1Kr 19,10; 2Pa 36,16; Jr 2,30; Mt 5,12; Mt 21,35; Mt 23,31; Mt 23,37; Sk 3,14; Sk 5,28)

1Kr 19,102Pa 36,16Jr 2,30Mt 5,12Mt 21,35Mt 23,31Mt 23,37Sk 3,14Sk 5,28

53 you who received the law as delivered by angels and did not keep it.” (Dt 33,2; J 7,19; Sk 7,38; Ga 3,19; Žd 2,2)

Dt 33,2J 7,19Sk 7,38Ga 3,19Žd 2,2

The Stoning of Stephen

54 Now when they heard these things they were enraged, and they ground their teeth at him. (Jb 16,9; Ž 35,16; Ž 37,12; Sk 2,37; Sk 5,33)

Jb 16,9Ž 35,16Ž 37,12Sk 2,37Sk 5,33

55 But he, full of the Holy Spirit, gazed into heaven and saw the glory of God, and Jesus standing at the right hand of God. (Ex 24,16; Ž 110,1; Mk 16,19; L 2,9; J 12,41; Sk 6,5)

Ex 24,16Ž 110,1Mk 16,19L 2,9J 12,41Sk 6,5

56 And he said, “Behold, I see the heavens opened, and the Son of Man standing at the right hand of God.” (Da 7,13; J 1,51; Sk 7,55) 57 But they cried out with a loud voice and stopped their ears and rushed together^[2] at him. 58 Then they cast him out of the city and stoned him. And the witnesses laid down their garments at the feet of a young man named Saul. (Lv 24,14; Nu 15,35; Dt 13,9; Dt 17,7; 1Kr 21,13; Mt 21,35; Mt 23,37; L 4,29; Sk 6,13; Sk 8,1; Sk 22,4; Sk 22,20; Žd 11,37; Žd 13,12)

Lv 24,14Nu 15,35Dt 13,9Dt 17,71Kr 21,13Mt 21,35Mt 23,37L 4,29Sk 6,13Sk 8,1Sk 22,4Sk 22,20Žd 11,37Žd 13,12

59 And as they were stoning Stephen, he called out, “Lord Jesus, receive my spirit.” (Ž 31,5; L 23,46; Sk 9,14) 60 And falling to his knees he cried out with a loud voice, “Lord, do not hold this sin against them.” And when he had said this, he fell asleep. (Mt 5,44; Mt 27,52; L 22,41; Sk 9,40; Sk 20,36; Sk 21,5; Ef 3,14)

Mt 5,44Mt 27,52L 22,41Sk 9,40Sk 20,36Sk 21,5Ef 3,14