Lukáš 1,1 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

5 Za dnů judského krále Heroda^[1] žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. 11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům^[2] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18 „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ 21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. 23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25 „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“^[3] 29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ 34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ 35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha přece není nic nemožné.“ 38 Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, 41 a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“ 46 Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – 55 jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“ 56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60 Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ 61 Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“ 62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63 Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. 65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: 68 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! 69 Vyzdvihl nám roh spásy^[4] v domě svého služebníka Davida, 70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. 71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. 72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu – 73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, 74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu 75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů 78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, 79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti^[5] a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ 80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

English Standard Version

od Crossway

Dedication to Theophilus

1 Inasmuch as many have undertaken to compile a narrative of the things that have been accomplished among us, (Sk 3,18; 2Tm 4,5; 2Tm 4,17) 2 just as those who from the beginning were eyewitnesses and ministers of the word have delivered them to us, (Mk 1,1; Mk 4,14; J 15,27; J 16,4; Sk 4,20; Sk 11,15; Sk 26,16; 1K 4,1; 1K 11,2; 1K 11,23; Žd 2,3; 1P 5,1; 2P 1,16; 1J 1,1; 1J 1,3)

Mk 1,1Mk 4,14J 15,27J 16,4Sk 4,20Sk 11,15Sk 26,161K 4,11K 11,21K 11,23Žd 2,31P 5,12P 1,161J 1,11J 1,3

3 it seemed good to me also, having followed all things closely for some time past, to write an orderly account for you, most excellent Theophilus, (Sk 1,1; Sk 11,4; Sk 23,26; Sk 24,3; Sk 26,25)

Sk 1,1Sk 11,4Sk 23,26Sk 24,3Sk 26,25

4 that you may have certainty concerning the things you have been taught. (Sk 2,36; Sk 18,25; Ř 2,18; 1K 14,19; Ga 6,6; 2P 1,16; 2P 1,19)

Sk 2,36Sk 18,25Ř 2,181K 14,19Ga 6,62P 1,162P 1,19

Birth of John the Baptist Foretold

5 In the days of Herod, king of Judea, there was a priest named Zechariah,^[1] of the division of Abijah. And he had a wife from the daughters of Aaron, and her name was Elizabeth. (1Pa 24,10; Mt 2,1; L 1,8) 6 And they were both righteous before God, walking blamelessly in all the commandments and statutes of the Lord. (L 2,25; Sk 23,1; Sk 24,16; Fp 2,15; Fp 3,6; 1Te 2,10; 1Te 3,13; 1Te 5,23)

L 2,25Sk 23,1Sk 24,16Fp 2,15Fp 3,61Te 2,101Te 3,131Te 5,23

7 But they had no child, because Elizabeth was barren, and both were advanced in years. (Gn 18,11; Sd 13,2; 1S 1,2; L 1,36; Žd 11,11)

Gn 18,11Sd 13,21S 1,2L 1,36Žd 11,11

8 Now while he was serving as priest before God when his division was on duty, (1Pa 24,19; 2Pa 8,14; 2Pa 31,2; L 1,5; L 1,23)

1Pa 24,192Pa 8,142Pa 31,2L 1,5L 1,23

9 according to the custom of the priesthood, he was chosen by lot to enter the temple of the Lord and burn incense. (Ex 30,7; 1S 2,28; 1Pa 23,13; 2Pa 29,11; L 1,21; Žd 9,2; Zj 11,2; Zj 11,19)

Ex 30,71S 2,281Pa 23,132Pa 29,11L 1,21Žd 9,2Zj 11,2Zj 11,19

10 And the whole multitude of the people were praying outside at the hour of incense. (Lv 16,17; Ž 141,2; Zj 5,8; Zj 8,3)

Lv 16,17Ž 141,2Zj 5,8Zj 8,3

11 And there appeared to him an angel of the Lord standing on the right side of the altar of incense. (Ex 30,1; Ex 40,26) 12 And Zechariah was troubled when he saw him, and fear fell upon him. (Sk 19,17) 13 But the angel said to him, “Do not be afraid, Zechariah, for your prayer has been heard, and your wife Elizabeth will bear you a son, and you shall call his name John. (L 1,60; L 1,63; Sk 10,4; Sk 10,31)

L 1,60L 1,63Sk 10,4Sk 10,31

14 And you will have joy and gladness, and many will rejoice at his birth, (L 1,58) 15 for he will be great before the Lord. And he must not drink wine or strong drink, and he will be filled with the Holy Spirit, even from his mother’s womb. (Nu 6,3; Sd 13,4; Sd 13,7; Sd 13,14; Iz 49,1; Iz 49,5; Jr 1,5; Mt 11,11; Mt 11,18; L 1,41; L 1,67; L 7,28; L 7,33; Sk 2,4; Sk 2,15; Sk 2,17; Ga 1,15; Ef 5,18)

Nu 6,3Sd 13,4Sd 13,7Sd 13,14Iz 49,1Iz 49,5Jr 1,5Mt 11,11Mt 11,18L 1,41L 1,67L 7,28L 7,33Sk 2,4Sk 2,15Sk 2,17Ga 1,15Ef 5,18

16 And he will turn many of the children of Israel to the Lord their God, 17 and he will go before him in the spirit and power of Elijah, to turn the hearts of the fathers to the children, and the disobedient to the wisdom of the just, to make ready for the Lord a people prepared.” (Mal 3,1; Mal 4,6; Mt 11,10; Mt 11,14; Mk 1,2; L 1,76; L 7,27; J 3,28; Ř 10,21)

Mal 3,1Mal 4,6Mt 11,10Mt 11,14Mk 1,2L 1,76L 7,27J 3,28Ř 10,21

18 And Zechariah said to the angel, “How shall I know this? For I am an old man, and my wife is advanced in years.” (Gn 15,8; Gn 17,17) 19 And the angel answered him, “I am Gabriel. I stand in the presence of God, and I was sent to speak to you and to bring you this good news. (1Kr 17,1; Jb 1,6; Iz 63,9; Da 8,16; Da 9,21; Mt 18,10; L 1,26; Zj 8,2)

1Kr 17,1Jb 1,6Iz 63,9Da 8,16Da 9,21Mt 18,10L 1,26Zj 8,2

20 And behold, you will be silent and unable to speak until the day that these things take place, because you did not believe my words, which will be fulfilled in their time.” (Ez 3,26; Ez 24,27) 21 And the people were waiting for Zechariah, and they were wondering at his delay in the temple. (L 1,9) 22 And when he came out, he was unable to speak to them, and they realized that he had seen a vision in the temple. And he kept making signs to them and remained mute. (L 1,21; L 1,62) 23 And when his time of service was ended, he went to his home. (2Kr 11,5; 1Pa 9,25; 2Pa 23,8; L 1,8; Žd 10,11)

2Kr 11,51Pa 9,252Pa 23,8L 1,8Žd 10,11

24 After these days his wife Elizabeth conceived, and for five months she kept herself hidden, saying, 25 “Thus the Lord has done for me in the days when he looked on me, to take away my reproach among people.” (Gn 30,23; 1S 1,6; Ž 113,9; Iz 4,1)

Gn 30,231S 1,6Ž 113,9Iz 4,1

Birth of Jesus Foretold

26 In the sixth month the angel Gabriel was sent from God to a city of Galilee named Nazareth, (Mt 2,23; L 1,19) 27 to a virgin betrothed^[2] to a man whose name was Joseph, of the house of David. And the virgin’s name was Mary. (Mt 1,16; Mt 1,18; Mt 1,20; L 2,4)

Mt 1,16Mt 1,18Mt 1,20L 2,4

28 And he came to her and said, “Greetings, O favored one, the Lord is with you!”^[3] (Sd 6,12; Ž 45,2; Da 9,23) 29 But she was greatly troubled at the saying, and tried to discern what sort of greeting this might be. (L 1,12) 30 And the angel said to her, “Do not be afraid, Mary, for you have found favor with God. (Sk 7,46) 31 And behold, you will conceive in your womb and bear a son, and you shall call his name Jesus. (Iz 7,14; Mt 1,21; Mt 1,25; L 2,21)

Iz 7,14Mt 1,21Mt 1,25L 2,21

32 He will be great and will be called the Son of the Most High. And the Lord God will give to him the throne of his father David, (2S 7,11; 2S 7,16; Ž 89,4; Ž 132,11; Iz 9,6; Iz 16,5; Mt 1,1; Mk 5,7; L 1,69; L 1,76; L 6,35; Sk 2,30; Sk 7,48; Zj 3,7)

2S 7,112S 7,16Ž 89,4Ž 132,11Iz 9,6Iz 16,5Mt 1,1Mk 5,7L 1,69L 1,76L 6,35Sk 2,30Sk 7,48Zj 3,7

33 and he will reign over the house of Jacob forever, and of his kingdom there will be no end.” (Da 2,44; Da 7,14; Da 7,18; Da 7,27; J 12,34; Žd 1,8; Zj 11,15)

Da 2,44Da 7,14Da 7,18Da 7,27J 12,34Žd 1,8Zj 11,15

34 And Mary said to the angel, “How will this be, since I am a virgin?”^[4] 35 And the angel answered her, “The Holy Spirit will come upon you, and the power of the Most High will overshadow you; therefore the child to be born^[5] will be called holy—the Son of God. (Mt 1,18; Mt 1,20; Mt 14,33; L 1,32; J 6,69)

Mt 1,18Mt 1,20Mt 14,33L 1,32J 6,69

36 And behold, your relative Elizabeth in her old age has also conceived a son, and this is the sixth month with her who was called barren. (L 1,7) 37 For nothing will be impossible with God.” (Gn 18,14; Mt 19,26) 38 And Mary said, “Behold, I am the servant^[6] of the Lord; let it be to me according to your word.” And the angel departed from her. (Sd 6,21; Sk 12,10)

Mary Visits Elizabeth

39 In those days Mary arose and went with haste into the hill country, to a town in Judah, (Jz 20,7; Jz 21,11; L 1,65) 40 and she entered the house of Zechariah and greeted Elizabeth. 41 And when Elizabeth heard the greeting of Mary, the baby leaped in her womb. And Elizabeth was filled with the Holy Spirit, (L 1,15; L 1,67) 42 and she exclaimed with a loud cry, “Blessed are you among women, and blessed is the fruit of your womb! (Dt 28,4; Sd 5,24; Ž 127,3) 43 And why is this granted to me that the mother of my Lord should come to me? (L 2,11; L 20,42; J 20,28) 44 For behold, when the sound of your greeting came to my ears, the baby in my womb leaped for joy. 45 And blessed is she who believed that there would be^[7] a fulfillment of what was spoken to her from the Lord.” (L 1,20; J 20,29)

Mary’s Song of Praise: The Magnificat

46 And Mary said, “My soul magnifies the Lord, (1S 2,1; Ž 34,2; Ž 69,30; Sk 10,46; Sk 19,17; 1Te 5,23)

1S 2,1Ž 34,2Ž 69,30Sk 10,46Sk 19,171Te 5,23

47 and my spirit rejoices in God my Savior, (Ž 35,9; Ž 106,21; Iz 61,10; Abk 3,18; L 1,46; Sk 16,34; 1Tm 1,1; 1Tm 2,3; 2Tm 1,9; Tt 1,3; Tt 2,10; Tt 3,4; Ju 1,25)

Ž 35,9Ž 106,21Iz 61,10Abk 3,18L 1,46Sk 16,341Tm 1,11Tm 2,32Tm 1,9Tt 1,3Tt 2,10Tt 3,4Ju 1,25

48 for he has looked on the humble estate of his servant. For behold, from now on all generations will call me blessed; (1S 1,11; Ž 72,17; Ž 138,6; Mal 3,12; L 9,38; L 11,27)

1S 1,11Ž 72,17Ž 138,6Mal 3,12L 9,38L 11,27

49 for he who is mighty has done great things for me, and holy is his name. (Ž 71,19; Ž 89,8; Ž 99,3; Ž 111,9; Ž 126,2; Iz 57,15; Sf 3,17)

Ž 71,19Ž 89,8Ž 99,3Ž 111,9Ž 126,2Iz 57,15Sf 3,17

50 And his mercy is for those who fear him from generation to generation. (Dt 5,10; Dt 7,9; Ž 89,1; Ž 103,17)

Dt 5,10Dt 7,9Ž 89,1Ž 103,17

51 He has shown strength with his arm; he has scattered the proud in the thoughts of their hearts; (Ž 89,10; Ž 98,1; Ž 118,16; Iz 51,9; Da 4,37; Jk 4,6)

Ž 89,10Ž 98,1Ž 118,16Iz 51,9Da 4,37Jk 4,6

52 he has brought down the mighty from their thrones and exalted those of humble estate; (Jb 5,11; Ž 75,7; Ž 107,40; Ž 113,7; Ž 147,6; Ez 21,26; L 1,51; Jk 4,10)

Jb 5,11Ž 75,7Ž 107,40Ž 113,7Ž 147,6Ez 21,26L 1,51Jk 4,10

53 he has filled the hungry with good things, and the rich he has sent away empty. (Jb 22,9; Ž 34,10; Ž 107,9; L 6,21; L 6,24)

Jb 22,9Ž 34,10Ž 107,9L 6,21L 6,24

54 He has helped his servant Israel, in remembrance of his mercy, (Ž 98,3; Iz 41,8; Iz 44,21; Iz 49,3; Mi 7,20; L 1,72; Žd 2,16)

Ž 98,3Iz 41,8Iz 44,21Iz 49,3Mi 7,20L 1,72Žd 2,16

55 as he spoke to our fathers, to Abraham and to his offspring forever.” (Gn 17,19; Ž 132,11; L 1,54; Ga 3,16)

Gn 17,19Ž 132,11L 1,54Ga 3,16

56 And Mary remained with her about three months and returned to her home.

The Birth of John the Baptist

57 Now the time came for Elizabeth to give birth, and she bore a son. 58 And her neighbors and relatives heard that the Lord had shown great mercy to her, and they rejoiced with her. (Gn 19,19) 59 And on the eighth day they came to circumcise the child. And they would have called him Zechariah after his father, (Gn 17,12; Lv 12,3; L 2,21; Fp 3,5)

Gn 17,12Lv 12,3L 2,21Fp 3,5

60 but his mother answered, “No; he shall be called John.” (L 1,13) 61 And they said to her, “None of your relatives is called by this name.” 62 And they made signs to his father, inquiring what he wanted him to be called. (L 1,22) 63 And he asked for a writing tablet and wrote, “His name is John.” And they all wondered. (Iz 8,1; Iz 30,8; L 1,60) 64 And immediately his mouth was opened and his tongue loosed, and he spoke, blessing God. (Mk 7,35; L 1,20; L 2,28; L 24,53)

Mk 7,35L 1,20L 2,28L 24,53

65 And fear came on all their neighbors. And all these things were talked about through all the hill country of Judea, (L 1,39; L 7,16) 66 and all who heard them laid them up in their hearts, saying, “What then will this child be?” For the hand of the Lord was with him. (L 2,19; L 2,51; Sk 11,21; Sk 13,11)

L 2,19L 2,51Sk 11,21Sk 13,11

Zechariah’s Prophecy

67 And his father Zechariah was filled with the Holy Spirit and prophesied, saying, (Jl 2,28; L 1,15; L 1,41) 68 “Blessed be the Lord God of Israel, for he has visited and redeemed his people (Ex 4,31; 1Kr 1,48; 1Pa 29,10; Ezd 7,27; Ž 41,13; Ž 72,18; Ž 106,48; Ž 111,9; Ž 130,7; Iz 29,23; Iz 43,1; Iz 59,20; Mt 15,31; L 1,78; L 2,38; L 7,16; L 24,21; Sk 13,17; Sk 15,14; Žd 2,6)

Ex 4,311Kr 1,481Pa 29,10Ezd 7,27Ž 41,13Ž 72,18Ž 106,48Ž 111,9Ž 130,7Iz 29,23Iz 43,1Iz 59,20Mt 15,31L 1,78L 2,38L 7,16L 24,21Sk 13,17Sk 15,14Žd 2,6

69 and has raised up a horn of salvation for us in the house of his servant David, (1S 2,1; 1S 2,10; 2S 22,3; Ž 18,2; Ž 132,17; Ez 29,21; L 1,32)

1S 2,11S 2,102S 22,3Ž 18,2Ž 132,17Ez 29,21L 1,32

70 as he spoke by the mouth of his holy prophets from of old, (Jr 23,5; Sk 3,21; Ř 1,2) 71 that we should be saved from our enemies and from the hand of all who hate us; (Ž 106,10) 72 to show the mercy promised to our fathers and to remember his holy covenant, (Lv 26,42; Ž 105,8; Mi 7,20; L 1,54; Ř 9,4)

Lv 26,42Ž 105,8Mi 7,20L 1,54Ř 9,4

73 the oath that he swore to our father Abraham, to grant us (Gn 22,16; Gn 26,3; Žd 6,13) 74 that we, being delivered from the hand of our enemies, might serve him without fear, (Sf 3,15) 75 in holiness and righteousness before him all our days. (Jr 32,39; Mt 28,20; Ef 4,24; 1Te 2,10; Tt 2,12)

Jr 32,39Mt 28,20Ef 4,241Te 2,10Tt 2,12

76 And you, child, will be called the prophet of the Most High; for you will go before the Lord to prepare his ways, (Mal 3,1; Mt 3,3; Mt 11,9; Mt 14,5; Mk 1,2; L 1,17; L 1,32; L 3,4; L 7,26; L 7,27; L 20,6)

Mal 3,1Mt 3,3Mt 11,9Mt 14,5Mk 1,2L 1,17L 1,32L 3,4L 7,26L 7,27L 20,6

77 to give knowledge of salvation to his people in the forgiveness of their sins, (Mt 26,28; Mk 1,4) 78 because of the tender mercy of our God, whereby the sunrise shall visit us^[8] from on high (Mal 4,2; L 1,68; L 24,49; Ef 5,14; Ko 3,12; 2P 1,19)

Mal 4,2L 1,68L 24,49Ef 5,14Ko 3,122P 1,19

79 to give light to those who sit in darkness and in the shadow of death, to guide our feet into the way of peace.” (Ž 107,10; Iz 9,2; Iz 42,7; Mt 4,16; L 2,14; J 8,12; Sk 26,18; Ř 3,17)

Ž 107,10Iz 9,2Iz 42,7Mt 4,16L 2,14J 8,12Sk 26,18Ř 3,17

80 And the child grew and became strong in spirit, and he was in the wilderness until the day of his public appearance to Israel. (Mt 3,1; Mt 11,7; L 2,40)