Genesis 26 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Rebeka mezi Filištíny

1 V zemi pak nastal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filištínskému králi Abimelechovi. 2 Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: „Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím. 3 Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: 4 ‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.‘ 5 To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil – má přikázání, má ustanovení a má ponaučení.“ 6 A tak se Izák usadil v Geraru. 7 Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci: „Je to má žena,“ neboť si pomyslel: „Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili.“ Byla totiž velmi krásná. 8 Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. 9 Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: „Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra‘?“ „Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít,“ odpověděl mu Izák. 10 Abimelech zvolal: „Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!“ 11 Potom Abimelech přikázal všemu lidu: „Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!“

Zápas o studny

12 Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. 13 A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. 14 Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. Proto mu Filištíni začali závidět. 15 Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filištíni zasypali a naplnili hlínou. 16 Abimelech tehdy Izákovi řekl: „Odejdi od nás! Jsi mnohem mocnější než my.“ 17 Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel. 18 Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali, a dal jim stejná jména, jako jim kdysi dal jeho otec. 19 Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody. 20 Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: „Ta voda je naše!“ A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli. 21 Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Nepřátelství. 22 Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: „Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi.“ 23 Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby, 24 ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“ 25 Postavil tam tedy oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu. 26 Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. 27 Izák se jich zeptal: „Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás.“ 28 Odpověděli: „Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, 29 že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“ 30 Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. 31 Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. 32 A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: „Našli jsme vodu!“ 33 Nazval ji tedy Šibea, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba, Studna přísahy.

Jákob uchvacuje požehnání

34 Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetejce Beerího, a Basematu, dceru Chetejce Elona. 35 Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení.

English Standard Version

od Crossway

God’s Promise to Isaac

1 Now there was a famine in the land, besides the former famine that was in the days of Abraham. And Isaac went to Gerar to Abimelech king of the Philistines. (Gn 12,10; Gn 20,2; Gn 21,34) 2 And the Lord appeared to him and said, “Do not go down to Egypt; dwell in the land of which I shall tell you. (Gn 12,1) 3 Sojourn in this land, and I will be with you and will bless you, for to you and to your offspring I will give all these lands, and I will establish the oath that I swore to Abraham your father. (Gn 13,15; Gn 20,1; Gn 22,16; Gn 28,15; Mi 7,20; Žd 11,9)

Gn 13,15Gn 20,1Gn 22,16Gn 28,15Mi 7,20Žd 11,9

4 I will multiply your offspring as the stars of heaven and will give to your offspring all these lands. And in your offspring all the nations of the earth shall be blessed, (Gn 12,3; Gn 15,5; Ex 32,13) 5 because Abraham obeyed my voice and kept my charge, my commandments, my statutes, and my laws.” (Gn 22,18)

Isaac and Abimelech

6 So Isaac settled in Gerar. 7 When the men of the place asked him about his wife, he said, “She is my sister,” for he feared to say, “My wife,” thinking, “lest the men of the place should kill me because of Rebekah,” because she was attractive in appearance. (Gn 12,13; Gn 20,2; Gn 20,13; Gn 24,16; Př 29,25)

Gn 12,13Gn 20,2Gn 20,13Gn 24,16Př 29,25

8 When he had been there a long time, Abimelech king of the Philistines looked out of a window and saw Isaac laughing with^[1] Rebekah his wife. 9 So Abimelech called Isaac and said, “Behold, she is your wife. How then could you say, ‘She is my sister’?” Isaac said to him, “Because I thought, ‘Lest I die because of her.’” 10 Abimelech said, “What is this you have done to us? One of the people might easily have lain with your wife, and you would have brought guilt upon us.” (Gn 20,9) 11 So Abimelech warned all the people, saying, “Whoever touches this man or his wife shall surely be put to death.” 12 And Isaac sowed in that land and reaped in the same year a hundredfold. The Lord blessed him, (Gn 24,1; Gn 24,35; Gn 26,3) 13 and the man became rich, and gained more and more until he became very wealthy. 14 He had possessions of flocks and herds and many servants, so that the Philistines envied him. (Kaz 4,4) 15 (Now the Philistines had stopped and filled with earth all the wells that his father’s servants had dug in the days of Abraham his father.) (Gn 21,30) 16 And Abimelech said to Isaac, “Go away from us, for you are much mightier than we.” 17 So Isaac departed from there and encamped in the Valley of Gerar and settled there. 18 And Isaac dug again the wells of water that had been dug in the days of Abraham his father, which the Philistines had stopped after the death of Abraham. And he gave them the names that his father had given them. (Gn 21,31) 19 But when Isaac’s servants dug in the valley and found there a well of spring water, 20 the herdsmen of Gerar quarreled with Isaac’s herdsmen, saying, “The water is ours.” So he called the name of the well Esek,^[2] because they contended with him. (Gn 21,25) 21 Then they dug another well, and they quarreled over that also, so he called its name Sitnah.^[3] 22 And he moved from there and dug another well, and they did not quarrel over it. So he called its name Rehoboth,^[4] saying, “For now the Lord has made room for us, and we shall be fruitful in the land.” 23 From there he went up to Beersheba. 24 And the Lord appeared to him the same night and said, “I am the God of Abraham your father. Fear not, for I am with you and will bless you and multiply your offspring for my servant Abraham’s sake.” (Gn 15,1; Gn 17,7; Gn 21,22; Gn 24,12; Gn 28,13; Gn 28,15; Gn 31,3; Ex 3,6; Ž 27,1)

Gn 15,1Gn 17,7Gn 21,22Gn 24,12Gn 28,13Gn 28,15Gn 31,3Ex 3,6Ž 27,1

25 So he built an altar there and called upon the name of the Lord and pitched his tent there. And there Isaac’s servants dug a well. (Gn 12,7; Gn 13,18) 26 When Abimelech went to him from Gerar with Ahuzzath his adviser and Phicol the commander of his army, (Gn 21,22) 27 Isaac said to them, “Why have you come to me, seeing that you hate me and have sent me away from you?” (Gn 26,16) 28 They said, “We see plainly that the Lord has been with you. So we said, let there be a sworn pact between us, between you and us, and let us make a covenant with you, 29 that you will do us no harm, just as we have not touched you and have done to you nothing but good and have sent you away in peace. You are now the blessed of the Lord.” (Gn 24,31) 30 So he made them a feast, and they ate and drank. 31 In the morning they rose early and exchanged oaths. And Isaac sent them on their way, and they departed from him in peace. (Gn 21,31) 32 That same day Isaac’s servants came and told him about the well that they had dug and said to him, “We have found water.” 33 He called it Shibah;^[5] therefore the name of the city is Beersheba to this day. (Gn 21,31; Gn 22,19) 34 When Esau was forty years old, he took Judith the daughter of Beeri the Hittite to be his wife, and Basemath the daughter of Elon the Hittite, (Gn 28,9; Gn 36,2) 35 and they made life bitter^[6] for Isaac and Rebekah. (Gn 27,46)