Genesis 27 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Když potom Izák zestárl a oči mu zeslábly tak, že neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Synu můj?“ „Zde jsem,“ odpověděl Ezau. 2 Tehdy mu řekl: „Pohleď, jsem starý a nevím, kdy umřu. 3 Vezmi prosím své zbraně, svůj toulec a luk, vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu. 4 Pak mi připrav mou oblíbenou pochoutku a přines mi ji, abych pojedl a s chutí ti požehnal, než umřu.“ 5 Rebeka ale poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Jakmile Ezau odešel do polí lovit zvěř, aby ji přinesl Izákovi, 6 Rebeka řekla svému synu Jákobovi: „Pohleď, vyslechla jsem tvého otce, jak říká tvému bratru Ezauovi: 7 ‚Přines mi zvěřinu a připrav mi pochoutku, abych pojedl a požehnal ti před Hospodinem, než umřu.‘ 8 Poslechni mě tedy, synu můj, a udělej, co ti řeknu: 9 Jdi ke stádu, vyber mi z něj dvě pěkná kůzlata a já z nich pro tvého otce připravím jeho oblíbenou pochoutku. 10 Tu přineseš svému otci, aby pojedl, a aby ti proto požehnal, než umře.“ 11 Jákob ale své matce Rebece řekl: „Pohleď, můj bratr Ezau je chlupatý, kdežto já jsem holý. 12 Co když na mě můj otec sáhne? Pak před ním budu vypadat jako podvodník a přivedu na sebe prokletí, a ne požehnání!“ 13 „Tvé prokletí beru na sebe, synu můj,“ odpověděla mu matka. „Jen mě poslechni a jdi mi přinést ta kůzlata.“ 14 A tak šel, vzal je a přinesl své matce, která z nich připravila otcovu oblíbenou pochoutku. 15 Potom Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla doma, oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi 16 a ovinula mu ruce i hladkou část krku kůzlečími kožkami. 17 Onu pochoutku i chléb, který připravila, pak dala do rukou svému synu Jákobovi. 18 Přišel ke svému otci a řekl: „Otče!“ A ten řekl: „Ano? Který jsi, můj synu?“ 19 „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený,“ odpověděl Jákob svému otci. „Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal.“ 20 Izák ale svému synovi řekl: „Jak to, že jsi tak rychle našel zvěř, můj synu?“ Odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Hospodin, tvůj Bůh.“ 21 Izák ale Jákobovi řekl: „Pojď blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi opravdu můj syn Ezau, nebo ne.“ 22 Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi. Ten na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovy.“ 23 Nepoznal ho, protože měl ruce chlupaté jako jeho bratr Ezau, a tak mu požehnal. 24 Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“ „Ano,“ odpověděl Jákob. 25 Tehdy mu řekl: „Podej mi, ať se najím z úlovku svého syna, abych ti s chutí požehnal.“ A tak mu podal pokrm a on jedl; přinesl mu také víno a on pil. 26 Potom ho jeho otec Izák vyzval: „Pojď blíž, synu můj, a polib mě.“ 27 Přistoupil tedy a políbil ho. A když Izák ucítil vůni jeho šatů, takto mu požehnal: „Hle, vůně mého syna – jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná! 28 Ať Hospodin dá ti nebeskou rosu, úrodnou zem, obilí i víno v hojnosti. 29 Ať lidé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé. Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požehnáni, kdo ti žehnají!“^[1] 30 A vtom, jakmile Izák Jákobovi požehnal, právě když Jákob vyšel od svého otce Izáka, vrátil se jeho bratr Ezau z lovu. 31 Také on připravil pochoutku a přinesl ji svému otci se slovy: „Vstaň, otče, a jez z úlovku svého syna, abys mi proto s chutí požehnal.“ 32 Izák, jeho otec, mu však řekl: „Kdo jsi?“ „Já jsem tvůj syn,“ odpověděl. „Tvůj prvorozený, Ezau!“ 33 Izák se zhrozil a v nesmírné hrůze zvolal: „A kdo je potom ten, který ulovil zvěřinu a přinesl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho všeho jedl. Požehnal jsem mu, a tak bude požehnán!? 34 Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného křiku a s nesmírnou hořkostí žádal otce: „Požehnej mně! Mně také, otče můj!“ 35 Ten však odpověděl: „Tvůj bratr přišel se lstí a vzal ti požehnání.“ 36 Tu zvolal: „Tak proto dostal jméno Jákob, Podrazák!^[2] Vždyť mě už dvakrát podrazil: vzal mi prvorozenství a hle, teď mi vzal i požehnání!“ Potom se zeptal: „Copak ti nezbylo žádné požehnání pro mě?“ 37 Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, učinil jsem ho tvým pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obilím i vínem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?!“ 38 Ezau svému otci řekl: „Copak máš jen jedno požehnání, otče? Požehnej mně! Mně také, otče!“ A Ezau se hlasitě rozplakal. 39 Jeho otec Izák mu odpověděl: „Hle, tvůj příbytek – daleko od úrodné země, od nebeské rosy shůry. 40 Budeš se živit svým mečem a svému bratru budeš sloužit. Jen když se staneš tulákem, tehdy se zbavíš jeho jha.“ 41 Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak Ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!“ 42 A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší, že tě zabije! 43 Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu. 44 Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, 45 než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pro tebe pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?“

Ezauovo ženění

46 Rebeka tenkrát řekla Izákovi: „Kvůli těm Chetejkám se mi zprotivil život. Vezme-li si Jákob za ženu nějakou domorodou Chetejku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?“

English Standard Version

od Crossway

Isaac Blesses Jacob

1 When Isaac was old and his eyes were dim so that he could not see, he called Esau his older son and said to him, “My son”; and he answered, “Here I am.” (Gn 48,10; 1S 3,2) 2 He said, “Behold, I am old; I do not know the day of my death. 3 Now then, take your weapons, your quiver and your bow, and go out to the field and hunt game for me, (Gn 25,27) 4 and prepare for me delicious food, such as I love, and bring it to me so that I may eat, that my soul may bless you before I die.” (Gn 10,25; Gn 48,9; Gn 48,15; Gn 49,28; Dt 33,1)

Gn 10,25Gn 48,9Gn 48,15Gn 49,28Dt 33,1

5 Now Rebekah was listening when Isaac spoke to his son Esau. So when Esau went to the field to hunt for game and bring it, 6 Rebekah said to her son Jacob, “I heard your father speak to your brother Esau, 7 ‘Bring me game and prepare for me delicious food, that I may eat it and bless you before the Lord before I die.’ 8 Now therefore, my son, obey my voice as I command you. (Gn 27,13) 9 Go to the flock and bring me two good young goats, so that I may prepare from them delicious food for your father, such as he loves. 10 And you shall bring it to your father to eat, so that he may bless you before he dies.” (Gn 27,4) 11 But Jacob said to Rebekah his mother, “Behold, my brother Esau is a hairy man, and I am a smooth man. (Gn 25,25) 12 Perhaps my father will feel me, and I shall seem to be mocking him and bring a curse upon myself and not a blessing.” (Gn 27,21; Dt 27,18) 13 His mother said to him, “Let your curse be on me, my son; only obey my voice, and go, bring them to me.” (1S 25,24; 2S 14,9; Mt 27,25) 14 So he went and took them and brought them to his mother, and his mother prepared delicious food, such as his father loved. 15 Then Rebekah took the best garments of Esau her older son, which were with her in the house, and put them on Jacob her younger son. (Gn 27,27) 16 And the skins of the young goats she put on his hands and on the smooth part of his neck. 17 And she put the delicious food and the bread, which she had prepared, into the hand of her son Jacob. 18 So he went in to his father and said, “My father.” And he said, “Here I am. Who are you, my son?” 19 Jacob said to his father, “I am Esau your firstborn. I have done as you told me; now sit up and eat of my game, that your soul may bless me.” 20 But Isaac said to his son, “How is it that you have found it so quickly, my son?” He answered, “Because the Lord your God granted me success.” 21 Then Isaac said to Jacob, “Please come near, that I may feel you, my son, to know whether you are really my son Esau or not.” (Gn 27,12) 22 So Jacob went near to Isaac his father, who felt him and said, “The voice is Jacob’s voice, but the hands are the hands of Esau.” 23 And he did not recognize him, because his hands were hairy like his brother Esau’s hands. So he blessed him. (Gn 27,16; Žd 11,20) 24 He said, “Are you really my son Esau?” He answered, “I am.” 25 Then he said, “Bring it near to me, that I may eat of my son’s game and bless you.” So he brought it near to him, and he ate; and he brought him wine, and he drank. (Gn 27,10) 26 Then his father Isaac said to him, “Come near and kiss me, my son.” 27 So he came near and kissed him. And Isaac smelled the smell of his garments and blessed him and said, “See, the smell of my son is as the smell of a field that the Lord has blessed! (Gn 27,23; Oz 14,6) 28 May God give you of the dew of heaven and of the fatness of the earth and plenty of grain and wine. (Gn 49,25; Dt 7,13; Dt 33,13; Dt 33,28; 2S 1,21; Jl 2,19; Za 8,12)

Gn 49,25Dt 7,13Dt 33,13Dt 33,282S 1,21Jl 2,19Za 8,12

29 Let peoples serve you, and nations bow down to you. Be lord over your brothers, and may your mother’s sons bow down to you. Cursed be everyone who curses you, and blessed be everyone who blesses you!” (Gn 12,3; Gn 49,8; Nu 24,9; 2S 8,14)

Gn 12,3Gn 49,8Nu 24,92S 8,14

30 As soon as Isaac had finished blessing Jacob, when Jacob had scarcely gone out from the presence of Isaac his father, Esau his brother came in from his hunting. 31 He also prepared delicious food and brought it to his father. And he said to his father, “Let my father arise and eat of his son’s game, that you may bless me.” 32 His father Isaac said to him, “Who are you?” He answered, “I am your son, your firstborn, Esau.” 33 Then Isaac trembled very violently and said, “Who was it then that hunted game and brought it to me, and I ate it all before you came, and I have blessed him? Yes, and he shall be blessed.” 34 As soon as Esau heard the words of his father, he cried out with an exceedingly great and bitter cry and said to his father, “Bless me, even me also, O my father!” (Žd 12,17) 35 But he said, “Your brother came deceitfully, and he has taken away your blessing.” 36 Esau said, “Is he not rightly named Jacob?^[1] For he has cheated me these two times. He took away my birthright, and behold, now he has taken away my blessing.” Then he said, “Have you not reserved a blessing for me?” (Gn 25,26; Gn 25,33) 37 Isaac answered and said to Esau, “Behold, I have made him lord over you, and all his brothers I have given to him for servants, and with grain and wine I have sustained him. What then can I do for you, my son?” (Gn 27,28; Gn 27,29; 2S 8,14) 38 Esau said to his father, “Have you but one blessing, my father? Bless me, even me also, O my father.” And Esau lifted up his voice and wept. (Gn 27,34) 39 Then Isaac his father answered and said to him: “Behold, away from^[2] the fatness of the earth shall your dwelling be, and away from^[3] the dew of heaven on high. (Gn 27,28; Gn 36,6) 40 By your sword you shall live, and you shall serve your brother; but when you grow restless you shall break his yoke from your neck.” (Gn 25,23; 2S 8,14; 2Kr 8,20; Abd 1,18)

Gn 25,232S 8,142Kr 8,20Abd 1,18

41 Now Esau hated Jacob because of the blessing with which his father had blessed him, and Esau said to himself, “The days of mourning for my father are approaching; then I will kill my brother Jacob.” (Gn 37,4; Gn 50,3; Gn 50,10; Am 1,11; Abd 1,10)

Gn 37,4Gn 50,3Gn 50,10Am 1,11Abd 1,10

42 But the words of Esau her older son were told to Rebekah. So she sent and called Jacob her younger son and said to him, “Behold, your brother Esau comforts himself about you by planning to kill you. 43 Now therefore, my son, obey my voice. Arise, flee to Laban my brother in Haran 44 and stay with him a while, until your brother’s fury turns away— 45 until your brother’s anger turns away from you, and he forgets what you have done to him. Then I will send and bring you from there. Why should I be bereft of you both in one day?” 46 Then Rebekah said to Isaac, “I loathe my life because of the Hittite women.^[4] If Jacob marries one of the Hittite women like these, one of the women of the land, what good will my life be to me?” (Gn 24,3; Gn 26,34; Gn 28,8)