od Biblion1Odhoďte proto všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání2a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse –3pokud jste ovšem okusili, jak laskavý je Pán.[1]
Živé kameny
4Když přicházíte k němu, k živému kameni zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem,5sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné před Bohem díky Ježíši Kristu.6V Písmu přece stojí: „Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný, a kdokoli věří v něj, se jistě nezklame.“[2]7Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to „Kámen staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným,“[3]8a také „Kámen úrazu a skála pohoršení.“[4] To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem.9Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví,[5] abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.10Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli.[6]
V jeho šlépějích
11Milovaní, jsme tu jen cizinci a přistěhovalci, a tak vás vyzývám: Zdržujte se tělesných žádostí, jež ohrožují duši,12a veďte mezi pohany poctivý život. Místo aby vás pomlouvali jako zločince, ať raději oslavují Boha v den navštívení, protože viděli vaše dobré skutky.13Kvůli Pánu se podřizujte veškerému lidskému zřízení, ať už císaři jakožto hlavě státu14nebo těm, které pověřil trestat zločince a odměňovat ty, kdo jednají dobře.15Vždyť Boží vůle je, abyste svým dobrým jednáním umlčovali hloupé řeči nevědomých.16Žijte jako svobodní lidé, ne ovšem jako ti, kdo údajnou svobodou zastírají vlastní špatnost, ale jako Boží služebníci.17Všechny ctěte, sourozence milujte, před Bohem mějte bázeň, k císaři úctu.18Služebníci, s nejvyšší vážností se podřizujte svým pánům – nejenom dobrým a vlídným, ale i zlým.19Když někdo nevinně trpí kvůli zbožnému svědomí, zaslouží si chválu.20Co je ale záslužného na tom, když budete biti za vlastní chyby? Trpíte-li ovšem kvůli dobrým činům, je to před Bohem vzácné.21Vždyť právě k tomu vás povolal! Sám Kristus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abyste šli v jeho šlépějích:22„On se nikdy nedopustil hříchu a v ústech neměl žádnou lest.“[7]23Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě.24On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily!25Byli jste přece jako bloudící ovce, ale teď jste se vrátili k Pastýři a Strážci svých duší.[8]
1So put away all malice and all deceit and hypocrisy and envy and all slander. (Ef 4,22; Ef 4,25; Ef 4,31; Ko 3,8)2Like newborn infants, long for the pure spiritual milk, that by it you may grow up into salvation— (Mt 18,3; 1K 3,2; Žd 5,12)3if indeed you have tasted that the Lord is good. (Ž 34,8; Žd 6,5)4As you come to him, a living stone rejected by men but in the sight of God chosen and precious, (1P 2,6)5you yourselves like living stones are being built up as a spiritual house, to be a holy priesthood, to offer spiritual sacrifices acceptable to God through Jesus Christ. (Iz 56,7; Mal 1,11; Ř 12,1; Ř 15,16; 1K 3,9; Ef 2,20; Fp 4,18; Žd 3,4; Žd 3,6; Žd 13,15; 1P 2,9)6For it stands in Scripture: “Behold, I am laying in Zion a stone, a cornerstone chosen and precious, and whoever believes in him will not be put to shame.” (Iz 28,16; Ř 9,33; Ř 10,11)7So the honor is for you who believe, but for those who do not believe, “The stone that the builders rejected has become the cornerstone,”[1] (Ž 118,22; 2K 2,16)8and “A stone of stumbling, and a rock of offense.” They stumble because they disobey the word, as they were destined to do. (Iz 8,14; Ř 9,22; Ř 9,33; Ju 1,4)9But you are a chosen race, a royal priesthood, a holy nation, a people for his own possession, that you may proclaim the excellencies of him who called you out of darkness into his marvelous light. (Ex 19,5; Ex 19,6; Dt 7,6; Dt 10,15; Ž 36,9; Iz 42,16; Iz 43,20; Iz 43,21; Iz 61,6; Iz 66,21; Mal 3,17; Sk 26,18; Zj 1,6; Zj 5,10)10Once you were not a people, but now you are God’s people; once you had not received mercy, but now you have received mercy. (Oz 1,6; Oz 1,9; Oz 2,23; Ř 9,25; Ř 10,19)11Beloved, I urge you as sojourners and exiles to abstain from the passions of the flesh, which wage war against your soul. (Lv 25,23; Ř 13,14; Ga 5,24; Jk 4,1)12Keep your conduct among the Gentiles honorable, so that when they speak against you as evildoers, they may see your good deeds and glorify God on the day of visitation. (Iz 10,3; Mt 5,16; L 19,44; 2K 8,21; 2K 9,13; Ga 1,24; Fp 2,15; Tt 2,8; 1P 3,16)
Submission to Authority
13Be subject for the Lord’s sake to every human institution,[2] whether it be to the emperor[3] as supreme, (Ř 13,1; Tt 3,1)14or to governors as sent by him to punish those who do evil and to praise those who do good. (Ř 13,3; Ř 13,4)15For this is the will of God, that by doing good you should put to silence the ignorance of foolish people. (1P 2,12)16Live as people who are free, not using your freedom as a cover-up for evil, but living as servants[4] of God. (Ř 6,22; 1K 7,22; Jk 1,25)17Honor everyone. Love the brotherhood. Fear God. Honor the emperor. (Př 24,21; Ř 12,10; Ř 13,7; Žd 13,1)18Servants, be subject to your masters with all respect, not only to the good and gentle but also to the unjust. (Ef 6,5; Ko 3,22; 1Tm 6,1; Tt 2,9)19For this is a gracious thing, when, mindful of God, one endures sorrows while suffering unjustly. (1P 3,14; 1P 3,17; 1P 4,16)20For what credit is it if, when you sin and are beaten for it, you endure? But if when you do good and suffer for it you endure, this is a gracious thing in the sight of God. (1P 3,17; 1P 4,13; 1P 4,16)21For to this you have been called, because Christ also suffered for you, leaving you an example, so that you might follow in his steps. (Mt 11,29; Sk 14,22; 1P 2,20; 1P 3,9)22He committed no sin, neither was deceit found in his mouth. (Iz 53,9; 2K 5,21; Žd 4,15; 1J 3,5)23When he was reviled, he did not revile in return; when he suffered, he did not threaten, but continued entrusting himself to him who judges justly. (Iz 53,7; L 23,46; Žd 12,3; 1P 3,9)24He himself bore our sins in his body on the tree, that we might die to sin and live to righteousness. By his wounds you have been healed. (Iz 53,4; Iz 53,5; Iz 53,11; Mt 8,17; Ř 6,2; Ř 6,11; Ř 6,13; Ř 7,4; Ř 7,6; Ko 2,20; Ko 3,3; Žd 9,28)25For you were straying like sheep, but have now returned to the Shepherd and Overseer of your souls. (Ž 119,176; Iz 53,6; Ez 34,6; L 15,4; J 10,11)