1Bratři, víte sami, že jsme k vám nepřišli zbytečně.2Víte, že jsme předtím trpěli a strádali ve Filipech, ale přesto jsme ve svém Bohu našli odvahu přinést vám i přes mnohé zápasy Boží evangelium.3Za naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod.4Naopak! Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je kážeme – ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.5Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti – Bůh je náš svědek!6Také jsme nestáli o lidskou chválu, ať už od vás nebo od jiných,7ačkoli jsme jako Kristovi apoštolové mohli vyžadovat uctivost. Byli jsme k vám vlídní jako matka, jež kojí své děti v náručí.8Tolik nám na vás záleželo, že jsme vám chtěli dát nejen Boží evangelium, ale i své vlastní životy – tak moc jsme si vás zamilovali!9Bratři, jistě si vzpomínáte na naši námahu a dřinu. Dnem i nocí jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž a mohli vám kázat Boží evangelium.10Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně.11Víte, že jsme se k jednomu každému z vás chovali jako otec ke svým dětem;12napomínali jsme vás, povzbuzovali a zapřísahali, abyste svým životem dělali čest Bohu, který vás volá do slávy svého království.13Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících.14Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů.15Ti zabili Pána Ježíše stejně jako proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a staví se proti všem lidem,16když nám brání mluvit k pohanům o spáse. Tím stále jen dovršují míru svých hříchů, ale Boží konečný hněv už na ně dopadá.
Bez vás jsme osaměli
17Bratři, bez vás jsme na čas osaměli, i když jen tělem, nikoli srdcem. O to horlivěji jsme se snažili setkat se s vámi tváří v tvář.18Opravdu jsme k vám chtěli přijít – já Pavel více než jednou – ale satan nám to překazil.19Co jiného je naše naděje, radost a vítězný vavřín než právě vy před tváří našeho Pána Ježíše při jeho příchodu?20Ano, právě vy jste naše sláva a radost!
1For you yourselves know, brothers,[1] that our coming to you was not in vain. (1Te 1,9; 2Te 1,10)2But though we had already suffered and been shamefully treated at Philippi, as you know, we had boldness in our God to declare to you the gospel of God in the midst of much conflict. (Sk 4,13; Sk 16,22; Sk 17,2; Fp 1,30)3For our appeal does not spring from error or impurity or any attempt to deceive, (2K 2,17; 2K 4,2; 1Te 4,7; 2Te 2,11)4but just as we have been approved by God to be entrusted with the gospel, so we speak, not to please man, but to please God who tests our hearts. (Ž 17,3; Ř 8,27; Ga 1,10; Ga 2,7)5For we never came with words of flattery,[2] as you know, nor with a pretext for greed—God is witness. (Sk 20,33; Ř 1,9; 1Te 2,10)6Nor did we seek glory from people, whether from you or from others, though we could have made demands as apostles of Christ. (J 5,41; 1K 9,1; 1K 9,4; 2K 4,5; 2K 11,9; 1Te 2,9; 2Te 3,9; Fm 1,8)7But we were gentle[3] among you, like a nursing mother taking care of her own children. (Iz 49,23; Iz 60,16; 1K 14,20; 1Te 2,11; 2Tm 2,24)8So, being affectionately desirous of you, we were ready to share with you not only the gospel of God but also our own selves, because you had become very dear to us. (2K 12,15)9For you remember, brothers, our labor and toil: we worked night and day, that we might not be a burden to any of you, while we proclaimed to you the gospel of God. (Sk 18,3; Fp 4,16; 2Te 3,8)10You are witnesses, and God also, how holy and righteous and blameless was our conduct toward you believers. (1Te 1,5; 1Te 2,5)11For you know how, like a father with his children, (1K 4,14; 1Te 2,7)12we exhorted each one of you and encouraged you and charged you to walk in a manner worthy of God, who calls you into his own kingdom and glory. (Ř 8,28; Ef 4,1; Ef 4,17; 1Te 5,24; 2Te 2,14; 1P 5,10)13And we also thank God constantly[4] for this, that when you received the word of God, which you heard from us, you accepted it not as the word of men[5] but as what it really is, the word of God, which is at work in you believers. (Mt 10,20; Ř 10,17; Ga 4,14; 1Te 1,2; Žd 4,12)14For you, brothers, became imitators of the churches of God in Christ Jesus that are in Judea. For you suffered the same things from your own countrymen as they did from the Jews,[6] (Sk 17,5; 1K 7,17; 1Te 1,6; 1Te 3,4; 2Te 1,4; Žd 10,33)15who killed both the Lord Jesus and the prophets, and drove us out, and displease God and oppose all mankind (Est 3,8; Jr 2,30; Mt 5,12; Mt 23,29; L 24,20)16by hindering us from speaking to the Gentiles that they might be saved—so as always to fill up the measure of their sins. But wrath has come upon them at last![7] (Gn 15,16; Sk 13,45; Sk 13,50; Sk 14,2; Sk 14,19; Sk 17,5; Sk 17,13; Sk 18,12; Sk 22,21; 1Te 1,10)