1Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství.2Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným.3Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku.4Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán.5Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.6Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého.7Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?8Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi.9Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům.10Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu.11Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov.12Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme;13když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.14Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.15I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši,16a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem.17Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.18Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít.19Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc.20Boží království totiž není v řeči, ale v moci.[1]21Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?
1This is how one should regard us, as servants of Christ and stewards of the mysteries of God. (1K 9,17; 1P 4,10)2Moreover, it is required of stewards that they be found faithful.3But with me it is a very small thing that I should be judged by you or by any human court. In fact, I do not even judge myself.4For I am not aware of anything against myself, but I am not thereby acquitted. It is the Lord who judges me. (Jb 9,2; Jb 9,15; Ž 130,3; Ž 143,2; Sk 23,1; 1J 3,21)5Therefore do not pronounce judgment before the time, before the Lord comes, who will bring to light the things now hidden in darkness and will disclose the purposes of the heart. Then each one will receive his commendation from God. (Mt 7,1; Mt 13,29; J 21,22; Ř 2,1; Ř 2,16; 1K 3,8; 1K 3,13; 2K 10,18)6I have applied all these things to myself and Apollos for your benefit, brothers,[1] that you may learn by us not to go beyond what is written, that none of you may be puffed up in favor of one against another. (1K 4,18; 1K 5,2; 1K 13,4)7For who sees anything different in you? What do you have that you did not receive? If then you received it, why do you boast as if you did not receive it? (1Pa 29,14; J 3,27; Jk 1,17; 1P 4,10)8Already you have all you want! Already you have become rich! Without us you have become kings! And would that you did reign, so that we might share the rule with you!9For I think that God has exhibited us apostles as last of all, like men sentenced to death, because we have become a spectacle to the world, to angels, and to men. (Iz 20,3; Ř 8,36; Žd 10,33)10We are fools for Christ’s sake, but you are wise in Christ. We are weak, but you are strong. You are held in honor, but we in disrepute. (Sk 17,18; Sk 26,24; 1K 1,18; 1K 2,3; 2K 11,19; 2K 13,9)11To the present hour we hunger and thirst, we are poorly dressed and buffeted and homeless, (Mt 8,20; Ř 8,35; 2K 11,20; 2K 11,23; 2K 11,27; Fp 4,12)12and we labor, working with our own hands. When reviled, we bless; when persecuted, we endure; (J 15,20; Sk 18,3; 1P 3,9)13when slandered, we entreat. We have become, and are still, like the scum of the world, the refuse of all things. (Iz 30,22; Iz 64,6; Pl 3,45)14I do not write these things to make you ashamed, but to admonish you as my beloved children. (1K 6,5; 1K 15,34; 2K 6,13; 1Te 2,11; 3J 1,4)15For though you have countless[2] guides in Christ, you do not have many fathers. For I became your father in Christ Jesus through the gospel. (1K 3,10; Ga 4,19; Fm 1,10)16I urge you, then, be imitators of me. (1K 11,1; Fp 3,17; Fp 4,9; 1Te 1,6; 2Te 3,9)17That is why I sent[3] you Timothy, my beloved and faithful child in the Lord, to remind you of my ways in Christ,[4] as I teach them everywhere in every church. (1K 7,17; 1K 16,10; 1Tm 1,2; 2Tm 1,2)18Some are arrogant, as though I were not coming to you. (1K 4,6; 1K 4,21; 2K 10,2)19But I will come to you soon, if the Lord wills, and I will find out not the talk of these arrogant people but their power. (Sk 19,21; Sk 20,2; 1K 11,34; 1K 16,5; 2K 1,15)20For the kingdom of God does not consist in talk but in power. (1K 2,4)21What do you wish? Shall I come to you with a rod, or with love in a spirit of gentleness? (2K 1,23; 2K 2,1; 2K 2,3; 2K 12,20; 2K 13,2; 2K 13,10)