1V roce 160[1] se Alexandr Epifanes, syn Antiochův,[2] vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem.2Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje.3Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil.4Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám.5Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“6A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu.7Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě.8Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach.9Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům.10Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města.11Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo.12Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli.13Každý opustil své místo a vrátil se do své země.14Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.
Jonatan se stává veleknězem
15Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali),16pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“17Napsal mu tedy dopis tohoto znění:18Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana.19Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem.20Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství. A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec.21Sedmého měsíce roku 160[3] o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.
Demetriovy sliby Židům
22Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si:23„Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my!24I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“25A tak jim poslal dopis tohoto znění: Král Demetrios zdraví židovský národ.26S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům.27Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme:28poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary.29Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně.30Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy.31Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní.32Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení.33Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat.34Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní.35Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat.36Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30 000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům.37Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku.38Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově.39Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou.40Sám také dám každoročně 15 000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených.41Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby.42Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu.43A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království.44Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny.45Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku.46Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval.47Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny.48Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi.49Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil.50Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.
Alexandrova diplomacie
51Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi[4] vyslance s tímto poselstvím:52„Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi.53Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn.54Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“55Král Ptolemaios odpověděl: „Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn!56Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“57A tak se Ptolemaios v roce 162[5] vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy.58Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové.59Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede.60Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň.61Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal.62Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo.63Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“64Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli.65Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie.66Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.
Vítězství u Ašdodu
67V roce 165[6] se Demetrios,[7] syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků.68Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie.69Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz:70Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách?71Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde! Na mé straně jsou vojska z měst.72Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi!73Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt!74Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10 000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon.75Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili76a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu.77Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu.78Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě.79Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců.80Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy.81Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili.82Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk83a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona,[8] aby se zachránili.84Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště.85A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel.86Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou.87On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí.88Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami.89Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.
1Roku stého šedesátého Alexandr Epifanés, syn Antiochův, vytáhl proti Ptolemaidě a obsadil ji. Obyvateli byl uvítán a prohlásil se tam za krále.2Když se o tom doslechl král Démétrios, shromáždil velmi početné vojsko a vytáhl proti němu do boje.3Jónatanovi poslal Démétrios přátelský list, v němž mu lichotil.4Řekl si totiž: „Musíme se s ním přátelsky dohodnout dřív, než se on dohodne s Alexandrem proti nám.5Vždyť má v paměti všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a národu.“6Dal mu proto právo jako svému spojenci sbírat vojsko a opatřovat si zbraně; dokonce nařídil, aby mu z jeruzalémského hradu vydali rukojmí.7Jónatan šel potom do Jeruzaléma a přečetl tento list všemu lidu i posádce hradu.8Tam se velmi polekali, když uslyšeli, že král mu dal právo postavit vojsko.9Posádka hradu vydala Jónatanovi rukojmí a on je odevzdal jejich rodinám.10Usadil se pak v Jeruzalémě a počal město obnovovat a přestavovat.11Na jeho rozkaz dělníci vystavěli hradby a z hory Sijónu udělali pevnost obehnanou kamennými kvádry.12Cizinci, kteří byli v pevnostech vystavěných Bakchídem, utekli,13každý opustil své místo a odešel do své země;14jedině v Bét-súru zůstalo několik z těch, kdo opustili Zákon a přikázání; tam našli útočiště. 15Král Alexandr se dozvěděl o slibech, které poslal Démétrios Jónatanovi. Pověděli mu také o bitvách a statečných činech, které vykonal on a jeho bratři, i o strastech, které zakusili.16Král si řekl: „Sotva najdeme někoho jako je on, učiňme ho tedy naším přítelem a spojencem!“17Poslal mu list, v němž stálo:18„Král Alexandr posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi.19Doslechli jsme se o tobě, že jsi muž statečný a že jsi hoden stát se naším přítelem.20Ustanovujeme tě ode dneška veleknězem tvého národa: smíš se nazývat královým přítelem (a poslal mu současně purpurové roucho a zlatý věnec), smíš stát na naší straně a být naším přítelem.“21Sedmého měsíce roku stého šedesátého oblékl Jónatan o slavnosti stánků posvátné roucho. Shromažďoval vojsko a opatřoval mnohé zbraně.
Nabídka Démétria I.
22Když se o tom všem dozvěděl Démétrios, s bolestí pravil:23„Co jsme to udělali! Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu židů.24Napíši jim vemlouvavý dopis, plný chvály a slibů, aby pomáhali mně.“25Odeslal jim dopis tohoto znění: „Král Démétrios posílá židovskému národu pozdrav.26S radostí jsme uslyšeli, že plníte smlouvy, které jste s námi uzavřeli, že s námi zůstáváte v přátelství a nepřidali jste se k našim nepřátelům.27Zachovejte nám věrnost i nadále; odplatíme vám dobrým za to, že se k nám tak chováte.28Promineme vám mnohé závazky a dáme vám dary.29Od této chvíle zbavuji a osvobozuji vás a všechny židy od daní, od dávky ze soli a korunních poplatků.30Také se ode dneška nadále zříkám třetiny úrody a poloviny ovoce ze stromů, které mi patří. Nic už nebudu vymáhat z judské země ani ze tří okresů v Samařsku a v Galileji, které jsou k ní připojeny, ode dneška po všechna další léta.31Jeruzalém s celým okolím, i s jeho desátky a poplatky, ať je posvátný a osvobozený od berní.32Zříkám se také vlády nad hradem v Jeruzalémě. Dávám jej veleknězi, ať jej obsadí muži, které sám vybere jako jeho stráž.33Propouštím všechny židy z celého svého království, kteří tam byli odvedeni do zajetí ze země judské, a dávám jim bezplatně svobodu. Všem jsou prominuty daně i za jejich dobytek.34Všechny svátky, soboty, novoluní a Zákonem stanovené dny, jakož i tři dny před svátkem a tři dny po svátku, budou pro všechny židy v mém království osvobozeny od vybírání daní.35Nikdo nemá právo kvůli těmto věcem proti komukoli z nich něco dělat nebo je obtěžovat.36Asi třicet tisíc židů bude přijato do královského vojska a bude se jim vyplácet žold, jaký přísluší všemu královskému vojsku.37Někteří z nich budou určeni do posádek ve velkých královských pevnostech, jiní budou ustanoveni k zodpovědným úřadům v království. Jejich nadřízení a velitelé budou z jejich řad; budou se spravovat podle svých zákonů, které z rozkazu krále platí pro judskou zemi.38Tři okresy v samařské zemi, které jsou přičleněny k Judsku, budou patřit jedině pod zákony judské, nebudou podléhat pravomoci nikoho jiného než velekněze.39Ptolemaidu a její okolí dávám darem svatyni v Jeruzalémě na krytí jejích výdajů.40A já budu přispívat každým rokem patnácti tisíci šekely stříbra z královského příjmu z příslušných míst.41Všechny zbývající poplatky, které úřady dosud neodvedly v té výši jako v dřívějších letech, budou se od nynějška dávat na potřeby chrámu.42Nadto pět tisíc šekelů stříbra, které se podle předpisu každoročně vybíraly ze zisků svatyně, se promíjejí, protože patří kněžím konajícím službu.43Kdokoli se uteče do jeruzalémského chrámu nebo kamkoli do jeho okrsku, protože dluží královské poplatky nebo něco jiného, nebude postižen sám ani jeho majetek, který má v mém království.44Náklady na budování a údržbu svatyně budou hrazeny z královských příjmů.45Stejně budou z královských příjmů hrazeny náklady na budování hradeb v Jeruzalémě a opevnění kolem a dále na stavbu hradeb v Judsku.“
Alexandrův sňatek s Kleopatrou
46Když Jónatan a jeho lid uslyšeli tyto sliby, nevěřili jim a nepřijali je, protože měli v živé paměti velké soužení, které Démétrios způsobil Izraeli, když je krutě utiskoval.47Přiklonili se k Alexandrovi, který k nim první přišel s nabídkou míru, a natrvalo se stali jeho spojenci. 48Král Alexandr shromáždil velké vojsko a vytáhl proti Démétriovi.49Oba králové svedli boj, v němž bylo vojsko Démétriovo obráceno na útěk. Alexandr je pronásledoval a ukázal se být mocnějším.50Bojoval urputně až do západu slunce; toho dne padl i Démétrios. 51Potom poslal Alexandr k egyptskému králi Ptolemaiovi posly s tímto listem:52„Vrátil jsem se do svého království, usedl jsem na trůn svých otců a ujal se vlády, zničil jsem Démétria a ovládl svou zemi.53Svedl jsem s ním bitvu, rozdrtil jsem ho i s jeho vojskem. Usedli jsme místo něho na královský trůn.54Staňme se přáteli, dej mi svou dceru za ženu. Stanu-li se tvým zetěm, dám tobě i jí dary hodné tebe.“55Král Ptolemaios mu odpověděl: „Šťastný den, kdy ses vrátil do země svých otců a zasedl na jejich trůn.56Udělám, co jsi mi napsal, ale přijď mi naproti do Ptolemaidy, abychom se uviděli, a stanu se tvým tchánem, jak jsi navrhl.“ 57Roku stého šedesátého druhého vypravil se král Ptolemaios se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a zavítal do Ptolemaidy,58kam mu král Alexandr přišel naproti. Ptolemaios mu dal svou dceru Kleopatru a vystrojil v Ptolemaidě svatbu s velikou slávou, obvyklou u králů. 59Král Alexandr napsal Jónatanovi, aby mu přišel naproti.60Ten přišel do Ptolemaidy s velkou slávou a setkal se s oběma králi. Obdaroval je i jejich přátele stříbrem, zlatem a mnohými dary a získal tak jejich přízeň.61Ale povstali proti němu hanebníci z Izraele, muži svévolní, aby na něho u krále žalovali; ten však na ně nedal.62Král rozkázal, aby svlékli Jónatanovi jeho šat a oblékli ho do purpuru. Učinili tak.63Král ho posadil vedle sebe a nařídil svým knížatům: „Jděte s ním do města a vyhlaste, ať na něho nikdo v žádné záležitosti nežaluje a ničím ho neobtěžuje!“64Když žalobníci uslyšeli rozhlašovat jeho slávu a jeho samého spatřili oděného v purpuru, do jednoho se vytratili.65Tak vzdal král poctu Jónatanovi a zapsal ho mezi nejlepší přátele, když ho předtím ustanovil vojevůdcem a údělným knížetem.66Jónatan se pak s pokojem a radostí vrátil do Jeruzaléma.
Porážka Apollónia
67Roku stého šedesátého pátého se vrátil Démétrios, Démétriův syn, z Kréty do země svých otců.68Když o tom uslyšel král Alexandr, velmi se znepokojil a vrátil se do Antiochie.69Démétrios ustanovil místodržitelem Koilé Sýrie Apollónia. Ten sebral veliké vojsko, utábořil se u Jabny a vzkázal veleknězi Jónatanovi:70„Ty jediný se bouříš proti nám a já mám kvůli tobě trpět posměch a hanbu? Osobuješ si nad námi převahu v horách?71Máš-li důvěru ve své vojsko, sestup k nám do rovin a tam změříme své síly! Se mnou je vojenská moc měst.72Zeptej se a pouč se, kdo jsem já a ostatní, kteří nám pomáhají. Každý ti řekne, že nemůžete před námi obstát, vždyť už dvakrát byli od nás poraženi tvoji otcové ve vlastní zemi!73Ani nyní neobstojíš před jízdou a tak velikým vojskem na rovině, kde není ani kámen, ani skála, ani místo kam utéci!“ 74Když Jónatan uslyšel Apollóniovy řeči, rozčilil se do hloubi duše. Vzal deset tisíc mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel i jeho bratr Šimeón.75Utábořil se u Jafy, neboť její obyvatelé zavřeli brány; byla tam totiž Apollóniova posádka. Když židé na město zaútočili,76obyvatelé jim ze strachu otevřeli a Jónatan opanoval Jafu.77Jakmile to uslyšel Apollónios, vytrhl s třemi tisíci jezdců a velikým vojskem jakoby k Ašdódu, ale hned odbočil do rovin, protože se spoléhal na početnou jízdu.78Jónatan spěchal za ním k Ašdódu, kde se vojska utkala v boji.79Apollónios tajně ponechal tisíc jezdců židům v týlu.80Jónatan poznal, že má v týlu zálohu, když obklíčili jeho vojsko a ostřelovali je šípy od rána do večera.81Lid však vydržel, jak Jónatan nařídil, zato koně nepřátel se unavili.82Potom přivedl své vojsko Šimeón a vrhl se na nepřátelský šik, protože jízda už byla vyřízená. Nepřátelé byli potřeni a prchali.83Také jízda byla rozprášena po rovině. Prchali do Ašdódu a nahrnuli se do svatyně své modly Dagóna, aby se zachránili.84Jónatan však dal zapálit Ašdód i okolní osady, pobral v nich kořist a chrám Dagónův spálil i se všemi, kdo se do něho utekli.85Počet těch, kdo padli mečem nebo zahynuli v plamenech, byl kolem osmdesáti tisíc mužů.86Když pak Jónatan odtamtud odešel a utábořil se u Aškalónu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou.87Se svým doprovodem a velkou kořistí se pak vrátil do Jeruzaléma.88Když Alexandr uslyšel o těchto událostech, znovu Jónatana vyznamenal.89Poslal mu zlatou sponu, jakou bývají vyznamenáváni obvykle jen královi příbuzní, a dal mu do vlastnictví Ekrón a jeho celé okolí.