1. Makabejská 11 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Ptolemaiův vpád do Sýrie

1 Egyptský král shromáždil vojsko tak početné, jako je písku na mořském břehu, a také množství lodí. Chtěl se lstivě zmocnit Alexandrova království a připojit je ke své říši, 2 a tak přitáhl do Sýrie s příslibem míru. Obyvatelé měst mu otevírali brány a vycházeli mu vstříc, protože král Alexandr přikázal, ať ho vítají – vždyť to byl jeho tchán. 3 Jenže pokaždé, když Ptolemaios vstoupil do nějakého města, nechával v něm posádku svého vojska. 4 Takto postupoval až k Ašdodu. Tam mu ukázali vypálený Dágonův chrám, trosky Ašdodu i okolních obcí, pohozená těla a zohavené trupy těch, které Jonatan upálil v boji. Podél královy cesty navršili hromady mrtvol 5 a vyprávěli mu, co Jonatan spáchal, aby ho očernili. Král však mlčel. 6 Jonatan vyšel s velkou slávou vstříc králi do Joppy, kde se pozdravili a přenocovali. 7 Potom krále doprovodil až k řece Eleuteros^[1] a vrátil se zpět do Jeruzaléma. 8 Král Ptolemaios ovládl pobřežní města až k přímořské Seleukii a spřádal zlé plány proti Alexandrovi. 9 Odeslal vyslance ke králi Demetriovi se vzkazem: Pojďme spolu uzavřít smlouvu. Dám ti svou dceru, kterou teď má Alexandr, a budeš vládnout v království svého otce. 10 Lituji totiž, že jsem dal svou dceru jemu, protože se mě pokusil zabít. 11 Takto Alexandra očerňoval, protože dychtil po jeho království. 12 Vzal mu pak svoji dceru a dal ji Demetriovi – takto se s Alexandrem rozešel a propuklo mezi nimi otevřené nepřátelství. 13 Nakonec Ptolemaios vstoupil do Antiochie a nechal se korunovat za krále nad Sýrií.^[2] Měl tedy na hlavě dvě koruny – egyptskou a syrskou. 14 Král Alexandr byl právě tou dobou v Kilikii, protože tamní obyvatelstvo se proti němu bouřilo. 15 Když se však dozvěděl o Ptolemaiových činech, vyrazil proti němu do boje. Ptolemaios mu vytáhl naproti, prudce na něj zaútočil a zahnal ho na útěk. 16 Alexandr se uchýlil do Arábie, aby tam našel útočiště, a Ptolemaios slavil triumf. 17 Arab Zabdiel pak Alexandra sťal a jeho hlavu poslal Ptolemaiovi. 18 Tři dny nato ale král Ptolemaios zemřel a místní obyvatelé pak pobili posádky, které zanechal v pevnostech. 19 Tak se roku 167^[3] stal králem Demetrios.^[4]

Jonatanova diplomacie

20 V oněch dnech shromáždil Jonatan muže z Judska k útoku na jeruzalémský hrad a postavil proti němu mnoho obléhacích strojů. 21 Někteří bezbožníci, nepřátelé svého národa, se tehdy vypravili ke králi a oznámili mu, že Jonatan obléhá hrad. 22 Ta zpráva krále rozzuřila. Jakmile ji vyslechl, hned se přesunul do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, ať zastaví obléhání a co nejrychleji se k němu dostaví k rozhovorům. 23 Když to Jonatan uslyšel, dal rozkazy, aby se v obléhání pokračovalo. Vybral si některé ze starších Izraele a kněží a vydal se s nimi do nebezpečí. 24 Vzal stříbro, zlato, roucha a mnoho dalších darů, vypravil se za králem do Ptolemaidy a příznivě si ho naklonil. 25 Někteří bezbožníci z jeho národa si na něj sice stěžovali, 26 ale král se k němu zachoval tak jako jeho předchůdci. Vyznamenal jej před všemi svými důvěrníky, 27 potvrdil jeho velekněžství i ostatní předešlé pocty a zařadil ho mezi své přední přátele. 28 Jonatan tehdy krále požádal, aby osvobodil Judsko a tři samařské okresy od daní, a slíbil mu za to 300 talentů stříbra.^[5] 29 Král svolil a napsal o tom všem Jonatanovi list tohoto znění: 30 Král Demetrios zdraví svého bratra Jonatana a židovský národ. 31 Zde je opis listu, který jsme ohledně vás napsali ctěnému Lasthenovi.^[6] Posíláme ho na vědomí i vám: 32 Král Demetrios zdraví velectěného Lasthena. 33 Rozhodli jsme se udělit židovskému národu – našim přátelům a věrným spojencům – jisté výsady za jejich oddanost k nám. 34 Potvrzujeme, že jim náleží území Judska, jakož i Efraim, Lod a Ramatajim, tři okresy, jež byly se všemi příslušnými územími připojeny k Judsku od Samaří. Všechny ty, kdo přinášejí v Jeruzalémě oběti, osvobozujeme od královských dávek, které od nich král dříve každoročně vybíral z polní úrody a z ovocných stromů. 35 Dále se od nynějška zříkáme všech právoplatných poplatků z desátků a dalších právoplatných odvodů jako je solná daň a peněžní daň koruně. 36 Žádná z těchto výsad nebude zrušena od nynějška až navěky. 37 Nyní nech vyhotovit opis této listiny. Ten ať je předán Jonatanovi a veřejně vystaven na svaté hoře.

Demetriův nevděk

38 Král Demetrios viděl, že v jeho zemi panuje klid a nikdo se mu nestaví na odpor, a tak rozpustil všechna svá vojska a poslal je všechny domů s výjimkou cizineckých jednotek, jež najal u ostrovních národů. Tím si znepřátelil všechna vojska, která sloužila už jeho předkům. 39 Jistý Tryfon, dříve jeden z Alexandrových mužů, si všiml, že všechna vojska proti Demetriovi reptají. Vypravil se proto k Arabovi Imalkuovi, který vychovával Alexandrova malého syna Antiocha. 40 Naléhal na něj, ať mu ho vydá, aby se mohl ujmout vlády místo svého otce. Líčil mu, co všechno Demetrios napáchal a jakou nenávist k němu chovají jeho vojska, a zdržel se tam delší čas. 41 Jonatan mezitím krále Demetria požádal, ať odvolá posádku jeruzalémského hradu a dalších pevností, protože stále vedli válku proti Izraeli. 42 Demetrios poslal Jonatanovi tuto odpověď: Nejenže to pro tebe a pro tvůj národ učiním, ale při první vhodné příležitosti tebe i tvůj národ vysoce poctím. 43 Teď ale budu rád, když mi pošleš podpůrné jednotky, protože všechna má vojska se ode mne odvrátila. 44 Jonatan mu tedy do Antiochie poslal 3000 zkušených bojovníků. Když dorazili, král se z jejich příchodu zaradoval. 45 Uprostřed města se pak shromáždilo místní obyvatelstvo, asi 120 000 mužů, a chtěli zabít krále. 46 Ten utekl do svého paláce, ale místní muži obsadili ulice města a začali útočit. 47 Král zavolal na pomoc židovské bojovníky a ti mu všichni přišli na pomoc. Rozptýlili se po městě a pobili toho dne na 100 000 mužů. 48 Město vypálili, pobrali v něm toho dne mnoho kořisti a krále zachránili. 49 Když místní zjistili, že Židé ovládají město, jak se jim zlíbí, opustila je odvaha a začali krále úpěnlivě prosit: 50 „Usmiřme se! Ať už ti Židé přestanou bojovat proti nám i městu!“ 51 A odhodili zbraně a uzavřeli mír. Takto se Židé proslavili před králem a přede všemi obyvateli jeho království a vrátili se do Jeruzaléma s hojnou kořistí. 52 Král Demetrios kraloval na svém trůně a v jeho zemi panoval klid. 53 Porušil ale všechny své sliby Jonatanovi a zanevřel na něj. Místo, aby ho odměnil za prokázanou oddanost, začal ho hrozně utiskovat.

Jonatanovy úspěchy

54 Po nějaké době se Tryfon vrátil s malým chlapcem Antiochem,^[7] kterého prohlásil králem a nasadil mu korunu. 55 Přidala se k němu všechna vojska, která Demetrios propustil, a dala se do boje proti Demetriovi; ten byl poražen a dal se na útěk. 56 Tryfon vzal slony a zmocnil se Antiochie. 57 Mladý Antiochos pak napsal Jonatanovi: Potvrzuji ti velekněžství, ustanovuji tě nad těmi čtyřmi okresy a řadím tě mezi královy přátele. 58 Poslal mu také zlaté stolní nádobí a dal mu právo pít ze zlatých pohárů, oblékat purpur a nosit zlatou sponu. 59 Jeho bratra Šimona pak jmenoval místodržitelem od Tyrského srázu až k hranicím Egypta. 60 Jonatan se pak vypravil do Zaeufratí. Procházel tamními městy a celé syrské vojsko se přidalo na jeho stranu. Když dorazil do Aškelonu, obyvatelé města ho přivítali s poctami, 61 když ale odtud zamířil do Gazy, místní obyvatelé před ním zavřeli brány. Oblehl tedy město a přilehlé obce vypálil a vydrancoval. 62 Když ho pak obyvatelé Gazy prosili o mír, Jonatan jim vyhověl. Syny předních měšťanů vzal jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Potom procházel zemí dál až do Damašku. 63 Později se Jonatan doslechl, že do Kádeše v Galileji přitáhli Demetriovi velitelé s mohutným vojskem a chtějí ho zbavit moci. 64 Vyrazil tedy proti nim, ale svého bratra Šimona zanechal v Judsku. 65 Šimon se utábořil u Bet-curu a mnoho dní město obléhal a dobýval. 66 Nakonec ho prosili o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud, město zabral a zřídil v něm posádku. 67 Jonatan zatím se svým vojskem tábořil u Genezaretského jezera. Časně ráno vytáhli na chacorskou pláň, 68 kde se s nimi utkalo vojsko cizáků. Ti na ně ale v horách nachystali zálohu. Zatímco hlavní voj postupoval přímo proti Jonatanovi, 69 záložní jednotka vyrazila ze svého místa a pustila se do boje. 70 Všichni Jonatanovi muži se dali na útěk; v poli nezůstal nikdo kromě velitelů Matatiáše, syna Abšalomova, a Judy, syna Chalfiho. 71 Jonatan tehdy roztrhl své roucho, posypal si hlavu prachem a modlil se. 72 Pak se vrátil do boje proti nepřátelům a udeřil na ně tak, že se dali na útěk. 73 Když to zjistili Jonatanovi vlastní prchající vojáci, vrátili se a pronásledovali s ním nepřátele až do jejich tábora u Kádeše. Tam se zastavili. 74 Toho dne padlo na 3000 cizáků a Jonatan se pak vrátil do Jeruzaléma.

Český ekumenický překlad

Smrt Ptolemaiova i Alexandrova

1 Egyptský král shromáždil vojska početná jako písek na břehu moře a velké loďstvo. Chtěl se zmocnit lstí Alexandrovy říše a připojit ji ke své. 2 S mírumilovnými slovy se vydal do Sýrie, kde mu obyvatelé otvírali města a vycházeli mu vstříc. Alexandr totiž nařídil, aby ho všude přijali, vždyť to byl jeho tchán. 3 Jakmile však Ptolemaios vstoupil do měst, do každého z nich dal vojenskou posádku. 4 Když se přiblížil k Ašdódu, ukazovali mu spálenou svatyni Dagónovu, rozvaliny Ašdódu i osad v jeho okolí a pohozené mrtvoly padlých v boji a upálených; navršili jich totiž hromady u cesty, kudy se ubíral. 5 Stěžovali si u krále na Jónatana za to, co udělal, aby ho pošpinili, ale král mlčel. 6 Jónatan vyšel králi naproti do Jafy se slávou, pozdravili se navzájem a přenocovali tam. 7 Jónatan pak doprovázel krále až k řece nazvané Eleutheros a vrátil se do Jeruzaléma. 8 Sotvaže král Ptolemaios opanoval města na pobřeží až k přímořské Seleukii, začal proti Alexandrovi kout pikle. 9 Poslal posly ke králi Démétriovi se vzkazem: „Uzavřeme spolu smlouvu, dám ti svou dceru, kterou měl Alexandr, a ty budeš vládnout v království svého otce. 10 Mrzí mě, že jsem mu dal svou dceru, neboť se mne pokusil zabít.“ 11 Takto jej pošpinil, protože toužil po jeho království. 12 Vzal mu svou dceru a dal ji Démétriovi. To vedlo k rozchodu s Alexandrem a k jejich otevřenému nepřátelství. 13 Ptolemaios vešel do Antiochie a ozdobil se královskou čelenkou Asie. Nosil tak na hlavě dvě čelenky: Egypta a Asie. 14 Král Alexandr byl v té době v Kilikii, protože tamní obyvatelé od něho odpadali. 15 Když slyšel, co se stalo, vytáhl proti Ptolemaiovi do boje. Ten proti němu vyrazil se silným vojskem a donutil ho k ústupu. 16 Alexandr utekl do Arábie, aby tam našel útočiště. 17 Ale náčelník Arabů Zabdíel mu usekl hlavu a poslal ji Ptolemaiovi; král Ptolemaios byl na vrcholu moci. 18 Třetího dne však král Ptolemaios zemřel a jeho posádky, které umístil do pevností, byly od místních obyvatel pobity. 19 Tak se dostal roku stého šedesátého sedmého k vládě Démétrios.

Výnos Démétria II. o židech

20 V těch dnech shromáždil Jónatan vojsko z Judska, aby se konečně zmocnil hradu v Jeruzalémě, a přitom dal přistavit četné obléhací stroje. 21 Několik svévolných mužů nenávidějících národ odešlo ke králi žalovat, že Jónatan obléhá hrad. 22 Když to král uslyšel, rozhněval se, dal zapřáhnout a jel do Ptolemaidy. Jónatanovi napsal, aby zanechal obléhání a co nejrychleji se dostavil do Ptolemaidy k setkání. 23 Když to Jónatan uslyšel, nařídil pokračovat v obléhání. Ze starších Izraele a z kněží si vybral družinu a vydal se na nebezpečnou cestu. 24 Vzal stříbro, zlato, roucha a mnohé jiné dary a šel za králem do Ptolemaidy. Získal si jeho přízeň, 25 přestože několik svévolníků z jeho národa si naň stěžovalo. 26 Král jednal s Jónatanem jako jeho předchůdci a vyvýšil ho před očima všech svých přátel. 27 Potvrdil jeho velekněžský úřad a všechny ostatní hodnosti, které měl předtím, a učinil ho prvním z družiny svých přátel. 28 Jónatan požádal krále, aby osvobodil od daní Judsko a tři samařské okresy, a slíbil mu za to tři sta talentů. 29 Král souhlasil. Co v té věci nařídil, oznámil Jónatanovi v listu tohoto znění: 30 „Král Démétrios posílá pozdrav svému bratru Jónatanovi a židovskému národu. 31 Posíláme vám na vědomí opis listu, který jsme o vás napsali svému příbuznému Lasthenovi. 32 Král Démétrios posílá otci Lasthenovi pozdrav. 33 Národu židovskému, našim přátelům, chovajícím se vůči nám spravedlivě, jsme se rozhodli prokázat dobrodiní pro jejich náklonnost k nám. 34 Potvrzujeme jim území Judska; tři okresy, Efrajim, Lód a Ramatajim, ať jsou od Samařska připojeny k Judsku i se svým okolím. Výnos z nich ať patří těm, kdo obětují v Jeruzalémě, namísto dřívějších královských daní, které král od nich vybíral každý rok z úrody polí a zahrad. 35 V jejich prospěch se od nynějška vzdáváme i všeho ostatního, co by nám připadalo z desátků, cel, daně ze soli a obvyklých poplatků korunních. 36 Nic z toho nebude odvoláno od nynějška po všechny časy. 37 Postarej se, abys pořídil opis této listiny a dal jej Jónatanovi, ať je uložen na posvátné hoře na důstojném místě.“

Jónatan pomáhá Démétriovi II.

38 Král Démétrios viděl, že země se uklidnila a nikdo mu neodporuje. Rozpustil tedy všechna svá vojska, každého poslal do jeho domova a ponechal si jenom vojska cizích žoldnéřů, najatá na ostrovech pohanů. Všechna vojska sestavená jeho předky se s ním proto znepřátelila. 39 Když Trýfón, dávný přívrženec Alexandrův, viděl obecnou nespokojenost všech vojsk s Démétriem, odešel k Arabovi Imalkúemu, který vychovával Alexandrova synka Antiocha. 40 Naléhal na něho, aby mu ho vydal, že by mohl kralovat po svém otci. Prozradil mu, co nařídil Démétrios a jak se s ním znepřátelila jeho vojska. Pobyl tam mnoho dní. 41 Jónatan poslal králi Démétriovi žádost, aby odvolal posádku z jeruzalémského hradu a z ostatních pevností, neboť svými výpady stále ohrožovali Izraele. 42 Démétrios poslal Jónatanovi odpověď: „Nejenže vyhovím tobě a tvému národu, ale jakmile nastane vhodná doba, vyznamenám tebe i tvůj lid poctami. 43 A nyní buď tak laskav a pošli mi muže na pomoc v boji, neboť všechno mé vojsko ode mne odpadlo.“ 44 Jónatan mu poslal do Antiochie tři tisíce statečných bojovníků. Když dorazili ke králi, ten se velmi zaradoval nad jejich příchodem. 45 V městě samém se srotilo na sto dvacet tisíc obyvatel, aby zabili krále. 46 Ten před nimi utekl do paláce, ale občané obsadili ulice města a začali útočit. 47 Král proto zavolal na pomoc židy. Všichni k němu ihned nastoupili, rozdělili se do skupin po celém městě a pobili toho dne na sto tisíc lidí. 48 Město zapálili, pobrali téhož dne velkou kořist a krále zachránili. 49 Když obyvatelé města viděli, že se zdařil záměr židů zmocnit se města, poklesli na mysli a zkroušeně volali ke králi: 50 „Podej nám pravici ke smíru, ať přestanou židé bojovat proti nám a proti městu!“ 51 Složili zbraně a uzavřeli mír. Král vyznamenal židy přede všemi obyvateli svého království. S velkou kořistí se vrátili do Jeruzaléma. 52 Když Démétrios seděl opět pevně na královském trůnu a země se uklidnila, král 53 zapřel všechno, co dříve ujednal, a odvrátil se od Jónatana. Nejenže se mu neodvděčil za projevenou náklonnost, ale ještě jej velmi utiskoval.

Jónatan při Antiochovi VI.

54 Potom se vrátil Trýfón a přivedl s sebou Antiocha, ještě malé dítě. Prohlásil ho za krále a vložil mu na hlavu čelenku. 55 Shromáždily se u něho všechny vojenské oddíly, které Démétrios rozpustil, a pustily se do boje s Démétriem; ten byl obrácen na útěk a musel uprchnout. 56 Trýfón se zmocnil slonů a dobyl Antiochie. 57 Mladičký Antiochos napsal Jónatanovi: „Potvrzuji tě v úřadu velekněze, ustanovuji tě nad čtyřmi okresy a smíš se nazývat přítelem krále.“ 58 Poslal mu zlaté nádobí k užívání, dal mu právo pít ze zlatých číší, chodit v purpuru a nosit zlatou sponu. 59 Jeho bratra Šimeóna ustanovil pak velitelem od týrského srázu až k hranicím Egypta. 60 Jónatan vytáhl a postupoval územím za Řekou a jeho městy. Přidala se k němu na pomoc všechna vojska Sýrie. Když přišel k Aškalónu, obyvatelé města mu se slávou vyšli vstříc. 61 Odtamtud odešel do Gázy, ale tamější obyvatelé před ním zavřeli brány. Jónatan tedy město oblehl, jeho předměstí zapálil a vydrancoval. 62 Na prosby obyvatel Gázy jim však podal pravici ke smíru, ale vzal syny jejich představitelů jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Pak prošel zemí až k Damašku. 63 Jónatan uslyšel, že do Kádeše v Galileji přitáhli Démétriovi velitelé s početným vojskem, aby ho zbavili jeho úřadu. 64 Obrátil se proti nim a na místě zanechal svého bratra Šimeóna. 65 Ten přitáhl k Bétsúru, obklíčil jej a bojoval s ním mnoho dní, 66 až ho prosili o pravici ke smíru. On jim ji podal, ale vyhnal je odtud. Zmocnil se města a umístil tam posádku. 67 Jónatan se zatím se svým vojskem utábořil u jezera Genezaretského a časně ráno vyrazili do roviny Chasóru. 68 A tam na té rovině se střetli s vojskem cizáků, kteří se proti nim vrhli ze zálohy v horách a táhli proti nim. 69 Když zálohy vytrhly ze svých úkrytů a daly se do boje, 70 všichni od Jónatana uprchli, nezůstal z nich ani jeden kromě velitelů Matitjáše, syna Abšalómova, a Judy, syna Chalfiova. 71 Jónatan roztrhl své roucho, hlavu posypal prachem a modlil se. 72 Pak se na žoldnéře obořil a obrátil je na útěk. Rozutekli se. 73 Jakmile to viděli ti, kdo od něho zběhli, vrátili se k němu a společně pronásledovali nepřítele a zastavili se až u nepřátelského ležení v Kádeši, kde se utábořili. 74 Ten den padlo na tři tisíce cizáků. Jónatan se potom vrátil do Jeruzaléma.