1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův. 2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. 3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, 4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. 5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, 6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. 7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde. 8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti, -Sela- 9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí. 10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry, 11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu, 12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic. 13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, 14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! 15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu. 16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu. 17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. 18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas! 19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik. 20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, -Sela- když se změnit nechtějí a nebojí se Boha. 21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje. 22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče. 23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. 24 Ty je, Bože, srazíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
Новий Переклад Українською
1Керівнику хору. На мотив«Голубка в далекій діброві». Міхтам* Давидів, коли филистимляни схопили його в Ґаті.*2Помилуй мене, Боже, бо цькує мене людина, цілий день, нападаючи, тисне на мене.3Цькують мене супротивники цілий день: багато-бо тих, хто гордовито воює проти мене.4У день страху я на Тебе покладаю надію.5Я сподіваюся на Бога, Чиє слово прославляю, на Бога тільки й не боюся: що зробить мені тілесна істота?6Цілий день мої слова перекручують, усі їхні думки щодо мене – лише зло.7Вони сперечаються, спостерігають, стежать за моїми кроками, чатують на мою душу.8Не дай же їм уникнути кари за беззаконня; у гніві, Боже, кинь долілиць народи.9О, якби полічив Ти мої поневіряння! Збери мої сльози в посудину,* – хіба ж вони не у Твоїй книзі?10Тоді вороги мої обернуться назад, коли я покличу Тебе. Через це дізнаюсь я, що Бог зі мною.11На Бога, Чиє слово я прославляю, на ГОСПОДА, Чиє слово я славлю,12на Бога покладаюсь я, тому не боятимуся: що зробить мені людина?13На мені, Боже, обітниці, що дав я Тобі, – я виконаю обіцяні Тобі жертви подяки.14Бо Ти визволив мою душу від смерті, не дав спіткнутися нозі моїй, щоб я ходив перед Богом у світлі життя.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.