1V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť:2„Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“3O Janovi prorok Izajáš předpověděl: „Z pouště zazní hlas: Připravte cestu pro Pána a odstraňte všechny překážky.“4Jan měl oděv z velbloudí srsti přepásaný koženým pásem. Živil se tím, co poskytovala poušť: kobylkami a medem divokých včel.5Scházeli se k němu lidé z Jeruzaléma, z celého Judska a ze Zajordání.6Dávali se od něho křtít v řece Jordánu, aby tím veřejně vyznávali svá provinění.7Když Jan uviděl, že ke křtu přicházejí mnozí horliví a nejvznešenější Židé – farizejové a saducejové, řekl jim: „Myslíte si, že se z Božího soudu vykroutíte jako hadi?8Dokažte změnou svého života, že jste se obrátili od svých vin.9Nemyslete si, že vám pomůže, budete-li říkat: ‚Jsme potomci Abrahamovi, Boží vyvolený národ.‘ Vždyť Bůh si může proměnit i ty, se kterými vy pohrdáte.10Sekera Božího soudu je už přiložena ke kořeni stromu. Každý člověk, který nežije novým životem, je jako strom, který nenese dobré ovoce; bude poražen a spálen.11Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.12Jako se prohazováním odděluje zrno od plev – zrno do sýpky, plevy na oheň, tak i on rozsoudí lidi – jedny k životu a druhé ke smrti.“
Jan křtí Ježíše
13Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít.14Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“15Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“ A tak ho Jan pokřtil.16Když Ježíš vystoupil z vody, uviděl, jak se na něj z nebe snáší Boží Duch v podobě holubice.17Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“
1In jenen Tagen aber erscheint Johannes der Täufer und verkündigt in der Wüste von Judäa (Sd 1,16; Ž 63,1; L 1,76; J 1,6)2und spricht: Tut Buße,[1] denn das Reich der Himmel[2] ist nahe herbeigekommen! (Da 2,44; Mt 4,17; Mt 10,7; L 17,20; J 18,36; Sk 2,38)3Das ist der, von welchem geredet wurde durch den Propheten Jesaja, der spricht: »Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben!« (Iz 40,3; Iz 57,14; Iz 62,10; J 1,23)4Er aber, Johannes, hatte ein Gewand aus Kamelhaaren und einen ledernen Gürtel um seine Lenden, und seine Speise waren Heuschrecken und wilder Honig. (Lv 11,22; 2Kr 1,8; Př 24,13; Př 25,16)5Da zog zu ihm hinaus Jerusalem und ganz Judäa und das ganze umliegende Gebiet des Jordan, (Mt 11,7; J 5,35)6und es wurden von ihm im Jordan getauft, die ihre Sünden bekannten. (Ž 32,5; Př 28,13; J 1,28)7Als er aber viele von den Pharisäern[3] und Sadduzäern[4] zu seiner Taufe kommen sah, sprach er zu ihnen: Schlangenbrut! Wer hat euch eingeredet, ihr könntet dem zukünftigen Zorn entfliehen? (Mt 5,20; Mt 15,1; Mt 16,6; Mt 22,23; Mt 23,2; J 3,36; Ř 1,18; 1Te 1,10)8So bringt nun Früchte, die der Buße würdig sind!9Und denkt nicht, bei euch selbst sagen zu können: »Wir haben Abraham zum Vater«. Denn ich sage euch: Gott vermag dem Abraham aus diesen Steinen Kinder zu erwecken!10Es ist aber auch schon die Axt an die Wurzel der Bäume gelegt. Jeder Baum nun, der keine gute Frucht bringt, wird abgehauen und ins Feuer geworfen! (Mal 3,19; Mt 7,19; L 13,7)11Ich taufe euch mit Wasser zur Buße; der aber nach mir kommt, ist stärker als ich, sodass ich nicht würdig bin, ihm die Schuhe zu tragen; der wird euch mit Heiligem Geist und Feuer taufen. (Mal 3,2; Mt 19,4; L 3,16; J 1,26; J 1,33; Sk 1,5; Sk 2,3; Sk 11,16)12Er hat die Wurfschaufel in seiner Hand und wird seine Tenne gründlich reinigen und seinen Weizen in die Scheune sammeln; die Spreu aber wird er verbrennen mit unauslöschlichem Feuer. (L 3,17)
Die Taufe Jesu Christi
13Da kommt Jesus aus Galiläa an den Jordan zu Johannes, um sich von ihm taufen zu lassen. (Mt 2,22; Mk 1,5; Mk 1,9; Mk 1,10; J 1,28; J 3,26)14Johannes aber wehrte ihm und sprach: Ich habe es nötig, von dir getauft zu werden, und du kommst zu mir? (J 3,27)15Jesus aber antwortete und sprach zu ihm: Lass es jetzt so geschehen; denn so gebührt es uns, alle Gerechtigkeit zu erfüllen! Da gab er ihm nach. (Mt 5,17)16Und als Jesus getauft war, stieg er sogleich aus dem Wasser; und siehe, da öffnete sich ihm der Himmel, und er sah den Geist Gottes wie eine Taube herabsteigen und auf ihn kommen. (Iz 61,1; Mk 1,10; L 3,21; J 1,32; J 3,34)17Und siehe, eine Stimme [kam] vom Himmel, die sprach: Dies ist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe! (Iz 42,1; Mt 12,18; Mt 17,5; Mk 1,11; J 12,28; Ko 1,13)