1-2Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.3Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,4abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele
5Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.6Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.7Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.8Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.9Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.10Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.11Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.12Zachariáš se vyděsil.13Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).14Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.15Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.16Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.17Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“18Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“19Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.20Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“21Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.22Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.23Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.24Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.25Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
Anděl oznamuje Marii narození Ježíše
26Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu27k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.28Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“29Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.30Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.31Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).32Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.33Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“34Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“35Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.36-37Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“38Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.
Marie navštěvuje Alžbětu
39Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.40-41Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch42a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.43Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!44Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.45Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“46Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána47a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.48-49Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,50ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.51Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,52aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,53sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.54-55Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům, Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“56Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Narození Jana Křtitele
57Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.58Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.59Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.60Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.61Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“62Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.63Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“64A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.65Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.66Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.67Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:68„Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.69Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,70kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.71Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.72Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.73-78Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,79aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“80Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
1Nachdem viele es unternommen haben, einen Bericht über die Tatsachen abzufassen, die unter uns völlig erwiesen sind, (J 20,31; 1Tm 3,16; 2P 1,16)2wie sie uns diejenigen überliefert haben, die von Anfang an Augenzeugen und Diener des Wortes gewesen sind, (J 15,27; Sk 6,4; Ř 15,16; Ef 3,7)3so schien es auch mir gut, der ich allem von Anfang an genau nachgegangen bin, es dir der Reihe nach zu beschreiben, vortrefflichster Theophilus, (Sk 1,1)4damit du die Gewissheit der Dinge erkennst, in denen du unterrichtet worden bist. (J 20,31)
Die Ankündigung der Geburt Johannes des Täufers
5In den Tagen des Herodes, des Königs von Judäa, lebte ein Priester mit Namen Zacharias, aus der Abteilung Abijas; und seine Frau war von den Töchtern Aarons, und ihr Name war Elisabeth. (1Pa 24,10; Mt 2,1)6Sie waren aber beide gerecht vor Gott und wandelten untadelig in allen Geboten und Rechtsbestimmungen des Herrn. (Gn 7,1; 1Kr 9,4; 2Kr 18,3; 2Kr 18,6; 2Kr 20,3; Sk 24,16)7Und sie hatten kein Kind, weil Elisabeth unfruchtbar war; und beide waren in fortgeschrittenem Alter. (Gn 11,30; Gn 17,17; 1S 1,5)8Es geschah aber, als er seinen Priesterdienst vor Gott verrichtete, zur Zeit, als seine Abteilung an die Reihe kam, (1Pa 24,10; Ezd 6,18; L 1,5)9da traf ihn nach dem Brauch des Priestertums das Los, dass er in den Tempel des Herrn gehen und räuchern sollte.[1] (Ex 30,1; Ex 30,7; Ž 141,2; Př 16,33)10Und die ganze Menge des Volkes betete draußen zur Stunde des Räucherns. (Sk 1,14; Zj 8,3)11Da erschien ihm ein Engel des Herrn, der stand zur Rechten des Räucheraltars. (Ex 40,5; L 1,19; Sk 10,3)12Und Zacharias erschrak, als er ihn sah, und Furcht überfiel ihn. (Sd 6,22; Sk 10,4)13Aber der Engel sprach zu ihm: Fürchte dich nicht, Zacharias! Denn dein Gebet ist erhört worden, und deine Frau Elisabeth wird dir einen Sohn gebären, und du sollst ihm den Namen Johannes geben. (Ž 145,19; Da 10,12; L 1,30; L 2,10; Sk 10,4; Sk 10,31)14Und er wird dir Freude und Frohlocken bereiten, und viele werden sich über seine Geburt freuen. (J 5,35)15Denn er wird groß sein vor dem Herrn; Wein und starkes Getränk wird er nicht trinken, und mit Heiligem Geist wird er erfüllt werden schon von Mutterleib an. (Nu 6,3; Jr 1,5; L 7,28)16Und viele von den Kindern Israels wird er zu dem Herrn, ihrem Gott, zurückführen. (L 1,77; L 3,3)17Und er wird vor ihm hergehen im Geist und in der Kraft Elias, um die Herzen der Väter umzuwenden zu den Kindern und die Ungehorsamen zur Gesinnung der Gerechten, um dem Herrn ein zugerüstetes Volk zu bereiten. (Mal 3,23; Mt 11,14)18Und Zacharias sprach zu dem Engel: Woran soll ich das erkennen? Denn ich bin ein alter Mann, und meine Frau ist in fortgeschrittenem Alter! (Sd 6,17)19Und der Engel antwortete und sprach zu ihm: Ich bin Gabriel, der vor Gott steht, und bin gesandt, zu dir zu reden und dir diese frohe Botschaft zu bringen. (Ž 103,20; Da 8,16; Mt 18,10; L 1,26; Žd 1,14)20Und siehe, du wirst stumm sein und nicht reden können bis zu dem Tag, an dem dies geschehen wird, weil du meinen Worten nicht geglaubt hast, die erfüllt werden sollen zu ihrer Zeit! (2K 4,13; Žd 11,6)21Und das Volk wartete auf Zacharias; und sie verwunderten sich, dass er so lange im Tempel blieb.22Als er aber herauskam, konnte er nicht zu ihnen reden; und sie merkten, dass er im Tempel eine Erscheinung gesehen hatte. Und er winkte ihnen und blieb stumm. (J 13,24; Sk 12,17; Sk 21,4)23Und es geschah, als die Tage seines Dienstes vollendet waren, ging er heim in sein Haus. (2Pa 23,8)24Aber nach diesen Tagen wurde seine Frau Elisabeth schwanger; und sie verbarg sich fünf Monate und sprach:25So hat der Herr an mir gehandelt in den Tagen, da er mich angesehen hat, um meine Schmach unter den Menschen hinwegzunehmen! (Gn 30,22; Iz 4,1)
Die Ankündigung der Geburt Jesu Christi
26Im sechsten Monat aber wurde der Engel Gabriel von Gott in eine Stadt Galiläas namens Nazareth gesandt, (Mt 2,23; L 1,19)27zu einer Jungfrau, die verlobt war mit einem Mann namens Joseph, aus dem Haus Davids; und der Name der Jungfrau war Maria. (Mt 1,18)28Und der Engel kam zu ihr herein und sprach: Sei gegrüßt, du Begnadigte! Der Herr ist mit dir, du Gesegnete unter den Frauen! (Sd 6,12)29Als sie ihn aber sah, erschrak sie über sein Wort und dachte darüber nach, was das für ein Gruß sei. (1S 9,21)30Und der Engel sprach zu ihr: Fürchte dich nicht, Maria! Denn du hast Gnade bei Gott gefunden. (Gn 6,8; Da 9,23)31Und siehe, du wirst schwanger werden und einen Sohn gebären; und du sollst ihm den Namen Jesus[2] geben. (Iz 7,14; Mt 1,21)32Dieser wird groß sein und Sohn des Höchsten genannt werden; und Gott der Herr wird ihm den Thron seines Vaters David geben; (2S 7,12; Ž 132,11; Iz 9,5; Mt 12,42; L 1,35; L 3,22; Žd 1,2)33und er wird regieren über das Haus Jakobs in Ewigkeit, und sein Reich wird kein Ende haben. (Ž 45,7; Da 7,14; Da 7,27; Ga 6,16)34Maria aber sprach zu dem Engel: Wie kann das sein, da ich von keinem Mann weiß?35Und der Engel antwortete und sprach zu ihr: Der Heilige Geist wird über dich kommen, und die Kraft des Höchsten wird dich überschatten. Darum wird auch das Heilige, das geboren wird, Gottes Sohn genannt werden. (Ž 2,7; Mt 1,18; Mt 16,16; Žd 7,26)36Und siehe, Elisabeth, deine Verwandte, hat auch einen Sohn empfangen in ihrem Alter und ist jetzt im sechsten Monat, sie, die vorher unfruchtbar genannt wurde. (L 1,24)37Denn bei Gott ist kein Ding unmöglich. (Gn 18,14; Jr 32,17; Jr 32,27; Mt 19,26; L 18,27)38Maria aber sprach: Siehe, ich bin die Magd des Herrn; mir geschehe nach deinem Wort! Und der Engel schied von ihr. (2S 7,25; 2S 15,15; L 5,5; Ř 12,1)
Der Besuch Marias bei Elisabeth
39Maria aber machte sich auf in diesen Tagen und reiste rasch in das Bergland, in eine Stadt in Juda,40und sie kam in das Haus des Zacharias und begrüßte Elisabeth.41Und es geschah, als Elisabeth den Gruß der Maria hörte, da hüpfte das Kind in ihrem Leib; und Elisabeth wurde mit Heiligem Geist erfüllt (L 1,15; L 1,44)42und rief mit lauter Stimme und sprach: Gesegnet bist du unter den Frauen, und gesegnet ist die Frucht deines Leibes! (Sd 5,24; Ž 45,3)43Und woher wird mir das zuteil, dass die Mutter meines Herrn zu mir kommt? (J 13,13; J 20,28)44Denn siehe, sowie der Klang deines Grußes in mein Ohr drang, hüpfte das Kind vor Freude in meinem Leib. (L 1,41)45Und glückselig ist, die geglaubt hat; denn es wird erfüllt werden, was ihr vom Herrn gesagt worden ist! (J 20,29)
Der Lobpreis Marias
46Und Maria sprach: Meine Seele erhebt den Herrn, (1S 2,1; Ž 34,2)47und mein Geist freut sich über Gott, meinen Retter, (Ž 35,9; Abk 3,18)48dass er angesehen hat die Niedrigkeit seiner Magd; denn siehe, von nun an werden mich glückselig preisen alle Geschlechter! (2S 7,18; Mal 3,12)49Denn große Dinge hat der Mächtige an mir getan, und heilig ist sein Name; (Gn 17,1; Ex 15,11; Ž 111,9; Ž 126,3; Ř 4,21; 1P 1,16)50und seine Barmherzigkeit währt von Geschlecht zu Geschlecht über die, welche ihn fürchten. (Gn 17,7; Ž 103,17)51Er tut Mächtiges mit seinem Arm; er zerstreut, die hochmütig sind in der Gesinnung ihres Herzens. (Ž 2,1; Ž 98,1; Iz 51,9; Mal 3,19; Sk 13,17)52Er stößt die Mächtigen von ihren Thronen und erhöht die Niedrigen. (Ž 113,7; Da 4,25; Mt 5,3)53Hungrige sättigt er mit Gütern, und Reiche schickt er leer fort. (Mt 5,6; Mk 10,24)54Er nimmt sich seines Knechtes Israel an, um an [seine] Barmherzigkeit zu gedenken, (Iz 41,8)55wie er es unseren Vätern verheißen hat, Abraham und seinem Samen, auf ewig! (Gn 22,18; Iz 55,3)56Und Maria blieb bei ihr etwa drei Monate und kehrte wieder in ihr Haus zurück.
Die Geburt Johannes des Täufers
57Für Elisabeth aber erfüllte sich die Zeit, da sie gebären sollte, und sie gebar einen Sohn. (Gn 21,2; L 1,13; L 2,6)58Und ihre Nachbarn und Verwandten hörten, dass der Herr seine Barmherzigkeit an ihr groß gemacht hatte, und sie freuten sich mit ihr. (Ř 12,15)59Und es geschah am achten Tag, dass sie kamen, um das Kind zu beschneiden; und sie nannten es nach dem Namen seines Vaters Zacharias. (Gn 17,12; Lv 12,3; Fp 3,5)60Seine Mutter aber erwiderte und sprach: Nein, sondern er soll Johannes heißen! (L 1,13; L 1,63)61Und sie sagten zu ihr: Es ist doch niemand in deiner Verwandtschaft, der diesen Namen trägt!62Sie winkten aber seinem Vater, wie er ihn genannt haben wolle.63Und er forderte ein Täfelchen und schrieb die Worte: Johannes ist sein Name! Und sie verwunderten sich alle. (Př 3,3; Iz 30,8; L 1,13; L 1,60)64Sofort aber wurde sein Mund geöffnet, und seine Zunge [wurde gelöst], und er redete und lobte Gott. (Ž 51,17)65Und es kam Furcht über alle ihre Nachbarn, und im ganzen Bergland von Judäa wurden alle diese Dinge besprochen. (L 7,16)66Und alle, die es hörten, nahmen es sich zu Herzen und sprachen: Was wird wohl aus diesem Kind werden? Und die Hand des Herrn war mit ihm. (Ž 89,22; Ž 107,43; L 1,80; L 2,19; L 2,51; Sk 11,21)
Der Lobpreis des Zacharias
67Und sein Vater Zacharias wurde mit Heiligem Geist erfüllt, weissagte und sprach: (Jl 3,1; 2P 1,21)68Gepriesen sei der Herr, der Gott Israels! Denn er hat sein Volk besucht und ihm Erlösung bereitet, (Ž 72,18; Ž 130,8; L 7,16; Ga 4,4)69und hat uns aufgerichtet ein Horn des Heils[3] in dem Haus seines Knechtes David, (Mt 1,21; L 1,32; L 2,11)70wie er es verheißen hat durch den Mund seiner heiligen Propheten, die von alters her waren: (Ž 132,17; Iz 9,5; Jr 23,5; Sk 3,21; Ř 1,2)71Errettung von unseren Feinden und aus der Hand aller, die uns hassen; (Nu 24,8; Iz 49,25; Ez 34,28; Sf 3,15; Ř 6,14)72um Barmherzigkeit zu erweisen an unseren Vätern und zu gedenken an seinen heiligen Bund, (Lv 26,42; Ez 16,60; L 1,54)73an den Eid, den er unserem Vater Abraham geschworen hat, uns zu geben, (Gn 22,15)74dass wir, erlöst aus der Hand unserer Feinde, ihm dienten ohne Furcht (Iz 32,17; Sf 3,16; L 1,71; Ř 8,15; 1J 4,18)75in Heiligkeit und Gerechtigkeit vor ihm alle Tage unseres Lebens. (Jr 31,33; Ez 36,27; Tt 2,11)76Und du, Kindlein, wirst ein Prophet des Höchsten genannt werden, denn du wirst vor dem Angesicht des Herrn hergehen, um seine Wege zu bereiten, (Iz 40,3; Mal 3,1; L 7,26; L 20,6; J 1,23)77um seinem Volk Erkenntnis des Heils zu geben, [das ihnen zuteil wird] durch die Vergebung ihrer Sünden, (L 3,3; J 1,29)78um der herzlichen Barmherzigkeit unseres Gottes willen, durch die uns besucht hat der Aufgang aus der Höhe, (Iz 63,7; Mal 3,20; J 1,6)79um denen zu scheinen, die in Finsternis und Todesschatten sitzen, um unsere Füße auf den Weg des Friedens zu richten! (Iz 9,1; Mi 5,4; Sk 26,18; Ef 2,17)80Das Kind aber wuchs und wurde stark im Geist; und er war in der Wüste bis zum Tag seines Auftretens vor Israel. (L 2,40; L 2,52)