1-2Bratři, nevytýkejte tak horlivě chyby druhým, vždyť chybujeme všichni. Jestliže budeme jednat špatně jakožto učitelé, náš trest bude o to přísnější. Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe.3I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo.4Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem.5Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plaménku může shořet celý les.6A jazyk je takový plamének. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla.7Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů,8ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed.9-10Bratři, jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti.11Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování.12Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy?
Dvojí moudrost
13Pokládá se někdo za moudrého a zkušeného? Ať tedy prokáže svou moudrost jemným a krásným jednáním.14Máte-li však v srdci plno hořkosti, závisti a sobectví, nechlubte se moudrostí, protože to se nesrovnává.15Vaše myšlení neovládá Bůh, nýbrž vaše pudy a ďábel.16Vždyť tam, kde se objeví závist a sobecké zájmy, objeví se též nesvár a jiné zlo.17Moudrost pocházející od Boha je především čistá, mírumilovná, laskavá a ústupná. Je vždy milosrdná a vede k dobrým skutkům. Je upřímná a bez jakéhokoliv pokrytectví.18Bohu se líbí ti, kdo šíří pokoj.
1Werdet nicht in großer Zahl Lehrer, meine Brüder, da ihr wisst, dass wir ein strengeres Urteil empfangen werden! (Mt 5,19; L 12,48; Sk 13,1; Ř 2,21; Ef 4,11; Žd 5,12)2Denn wir alle verfehlen uns vielfach; wenn jemand sich im Wort nicht verfehlt, so ist er ein vollkommener Mann, fähig, auch den ganzen Leib im Zaum zu halten. (1Kr 8,46; Př 21,23; Kaz 7,20; Mt 12,37; 2Tm 2,15; 1J 1,8)3Siehe, den Pferden legen wir die Zäume ins Maul, damit sie uns gehorchen, und so lenken wir ihren ganzen Leib. (Ž 32,9; Jk 1,26)4Siehe, auch die Schiffe, so groß sie sind und so rau die Winde auch sein mögen, die sie treiben — sie werden von einem ganz kleinen Steuerruder gelenkt, wohin die Absicht des Steuermannes will. (Ž 107,23; Jon 1,4; Mt 8,24; Sk 27,14; Sk 27,40)5So ist auch die Zunge ein kleines Glied und rühmt sich doch großer Dinge. Siehe, ein kleines Feuer — welch großen Wald zündet es an! (Ž 12,5; Ž 52,4; Ž 52,6; Ž 78,36; Př 10,20; Př 12,18; Př 31,26)6Und die Zunge ist ein Feuer, eine Welt der Ungerechtigkeit. So nimmt die Zunge ihren Platz ein unter unseren Gliedern; sie befleckt den ganzen Leib und steckt den Umkreis des Lebens in Brand und wird selbst von der Hölle in Brand gesteckt. (Ž 120,2; Př 16,27; Př 26,21; Mt 15,18; 2Tm 2,17)7Denn jede Art der wilden Tiere und Vögel, der Reptilien und Meerestiere wird bezwungen und ist bezwungen worden von der menschlichen Natur; (Gn 1,26; Gn 9,2)8die Zunge aber kann kein Mensch bezwingen, das unbändige Übel voll tödlichen Giftes! (Ž 140,4; Př 15,4)9Mit ihr loben wir Gott, den Vater, und mit ihr verfluchen wir die Menschen, die nach dem Bild Gottes gemacht sind; (Gn 1,26; Ž 10,7; Ž 71,24)10aus ein und demselben Mund geht Loben und Fluchen hervor. Das soll nicht so sein, meine Brüder! (Ř 12,14; 1P 3,9)11Sprudelt auch eine Quelle aus derselben Öffnung Süßes und Bitteres hervor?12Kann auch, meine Brüder, ein Feigenbaum Oliven tragen, oder ein Weinstock Feigen? So kann auch eine Quelle nicht salziges und süßes Wasser geben. (Jr 13,23; Mt 7,16)
Die Weisheit von oben und die irdische Weisheit
13Wer ist weise und verständig unter euch? Der zeige durch einen guten Wandel seine Werke in Sanftmütigkeit, die aus der Weisheit kommt! (Př 1,5; Př 9,9; Oz 14,9; Mt 5,16; Ef 4,1)14Wenn ihr aber bitteren Neid und Selbstsucht in eurem Herzen habt, so rühmt euch nicht und lügt nicht gegen die Wahrheit! (Fp 2,3; 1J 2,4)15Das ist nicht die Weisheit, die von oben kommt, sondern eine irdische, seelische, dämonische. (Iz 14,12; Ez 28,17; 1K 2,14; 1K 3,3)16Denn wo Neid und Selbstsucht ist, da ist Unordnung und jede böse Tat. (2K 12,20; Ga 5,19; Tt 3,3)17Die Weisheit von oben aber ist erstens rein, sodann friedfertig, gütig; sie lässt sich etwas sagen, ist voll Barmherzigkeit und guter Früchte, unparteiisch und frei von Heuchelei. (Ž 145,9; Mt 5,8; Mt 20,15; L 6,36; Ř 12,9; Ga 5,22; Fp 1,11; 1Tm 1,5; Jk 1,5; Jk 1,17)18Die Frucht der Gerechtigkeit aber wird in Frieden denen gesät, die Frieden stiften. (Iz 32,17; Ř 14,19; Ef 2,15)