Skutky apoštolů 5 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Soud nad Ananiášem a Zafirou

1 Svůj pozemek prodal i jistý Ananiáš a jeho manželka Zafira. 2 Ti se však domluvili, že část získaných peněz odnese Ananiáš apoštolům a bude je vydávat za celou částku. 3 Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, tento podvod ti poradil sám ďábel. Tím, že se nás snažíš obelstít a vydáváš částku za celek, obelháváš vlastně svatého Ducha. 4 Vždyť to pole bylo tvoje a mohl sis je klidně nechat. I stržené peníze patřily tobě a nikdo z nás by ti nevyčítal, kdyby sis je byl všechny ponechal. Co tě to jen napadlo? Chtěl jsi podvést nejen lidi, ale samotného Boha.“ 5 Když to Ananiáš vyslechl, zhroutil se mrtev na zem. Všechny, kdo se to dověděli, naplnila hrůza. 6 Několik mladých mužů vyneslo Ananiášovo tělo, aby ho pohřbili. 7 Asi za tři hodiny přišla také Zafira, která netušila, co se mezitím odehrálo. 8 Petr se jí zeptal: „Poslyš, Zafiro, prodali jste to pole za tolik a za tolik?“ Odpověděla: „Ano, jistě za tolik.“ 9 Na to Petr: „Proč jste se tak smluvili? To jste chtěli podvést Božího Ducha? Právě se vracejí chlapci, kteří pohřbili tvého muže. A tebe stihne stejný trest jako Ananiáše.“ 10 Zafira padla k Petrovým nohám a zemřela. Ti mládenci právě vešli do dveří a hned museli jít vykonat ještě druhý pohřeb do stejného hrobu. 11 To se samozřejmě rychle rozkřiklo nejen mezi věřícími, ale i mezi ostatními lidmi a všemi to hluboce otřáslo.

Apoštolové uzdravují mnoho nemocných

12 Apoštolové se pravidelně scházeli v Šalomounově podloubí v chrámu, 13-14 kde se je nikdo neodvážil rušit. Stali se totiž mezi jeruzalémským lidem velmi populárními pro divy a zázračná uzdravení, která se děla jejich prostřednictvím. 15 Došlo to tak daleko, že když měl jít Petr do chrámu nebo zpět, lidé podél cesty připravovali nemocné na rohožích a nosítkách, aby na ně padl alespoň Petrův stín. 16 Dokonce z širého okolí snášeli do Jeruzaléma nemocné a pomatené a všichni byli uzdraveni. A mnoho dalších mužů a žen uvěřilo Pánu a připojilo se k církvi.

Apoštolové čelí tvrdé opozici

17 Toto hnutí vyvolalo žárlivost a strach především u nejvyššího kněze a jeho přívrženců – saducejů. Ti totiž učili, že se žádné zázraky – a natož vzkříšení z mrtvých – nedějí. 18 Dali proto apoštoly zatknout a uvěznit, tentokrát do městské věznice. 19 Boží anděl však v noci otevřel dveře žaláře, vyvedl apoštoly ven a povzbudil je: 20 „Nebojte se, jděte zase do chrámu a říkejte lidem, jak mohou dosáhnout věčného života!“ 21 Poslechli a už na úsvitě byli v chrámu a učili. Mezitím velekněz a jeho stoupenci svolali zasedání velerady a přikázali, aby byli apoštolové předvedeni. 22 Chrámoví strážci však našli vězení prázdné, vrátili se a podali hlášení: 23 „Věznice je v naprostém pořádku, dveře zamčené, strážní u nich drželi řádně hlídku, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“ 24 Velekněz, velitel a jeho chrámová stráž vyslechli tu zprávu a byli zmateni. Nevěděli, co si o tom mají myslet. 25 Vtom někdo přiběhl a hlásil: „Ti muži, které jste včera uvěznili, jsou zase v chrámu a klidně mluví k lidem!“ 26 Velitel tam spěchal se stráží, ale neodvážili se žádného násilí, protože lid by je ukamenoval. 27 Apoštolové však s nimi šli dobrovolně před veleradu. Velekněz je obvinil: 28 „Copak jsme vám nezakázali Ježíšovo jméno veřejně vyslovit? Jak to, že jste naplnili celý Jeruzalém svými výklady o něm a nás označujete za jeho vrahy?“ 29 Petr promluvil jménem ostatních apoštolů: „Boha přece musíme poslechnout víc než lidi. 30 To Bůh našich praotců vzkřísil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy zabili potupným způsobem na římském kříži. 31 Bůh mu však svěřil veliký úkol Mesiáše a Vysvoboditele. Jenom on může Izraeli odpustit jeho hříchy, když se mu ovšem pokoříte. 32 My jsme svědkové všeho, co říkáme. Jasným dokladem vám může být moc svatého Ducha, kterou Bůh dal těm, kdo si už dali říct a učinili pokání.“ 33 To ovšem veleradu rozzuřilo a ozvalo se volání, aby byli apoštolové popraveni. 34 O slovo se však přihlásil známý farizejský učitel zákona Gamaliel, muž značné autority, a dal pokyn, aby na chvíli obžalované odvedli. 35 Pak oslovil veleradu: „Izraelci, dobře si rozmyslete, co chcete udělat s těmito lidmi. 36 Vzpomínáte na rozruch kolem Teuda? Ten ze sebe dělal velkou osobnost a shromáždil na čtyři sta přívrženců. Když však zemřel, jeho lidé se rozprchli a všechno utichlo. 37 Nebo vzpomeňte na povstání Judy z Galileje za sčítání lidu. Měl hodně následovníků, ale i on zahynul a jeho tlupa se rozptýlila. 38 A tak vám radím, nechte ty lidi prostě na pokoji. Jestli je to zase nějaké lidské hnutí, brzo se rozpadne. 39 Stojí-li však za tím Bůh, nic proti tomu nezmůžete a vlastně byste se snažili bojovat s Bohem.“ Dali na jeho radu. 40 Opět předvedli apoštoly, vyměřili jim obvyklý trest bičování a znovu jim přísně zakázali hlásat cokoliv o Ježíšovi a šířit jeho učení. Pak je propustili. 41 Apoštolové šli ze soudu a radovali se, že byli vyznamenáni těžkostmi a utrpením pro jméno Pána Ježíše. 42 Učili i nadále každý den o Ježíšovi a jak v soukromí, tak na veřejnosti ho prohlašovali za Božího Syna.

Nádej pre kazdého

od Biblica

1 Aj istý muž zvaný Ananiáš predal svoj pozemok. 2 Ale so svojou manželkou Zafirou sa dohodol, že časť utŕžených peňazí si ponechajú pre seba a zvyšok donesú apoštolom. 3 Peter mu však povedal: „Ananiáš, to satan ťa naviedol na tento podvod. Ak tvrdíš, že to sú všetky peniaze, čo si dostal, klameš nie nás, ale samého Svätého Ducha. 4 Nik ťa predsa nenútil predať pole. A keď si ho už predal, peniaze si si mohol pokojne nechať. Nik by ti nebol nič vyčítal. Ako si sa len mohol odhodlať na také čosi? Neoklamal si nás, ale samého Boha!“ 5 Keď to Ananiáš počul, zrútil sa a na mieste bol mŕtvy. Všetci, čo to počuli, sa zdesili. 6 Mladší z mužov ho prikryli plachtou, vyniesli a pochovali. 7 Asi o tri hodiny prišla jeho žena Zafira, ktorá netušila, čo sa stalo. 8 Peter sa jej spýtal: „Počuj, Zafira, za toľko a toľko ste predali pole?“ Odpovedala: „Áno, presne za toľko.“ 9 Peter namietol: „Ako ste sa len mohli dohodnúť a pokúšať Božieho Ducha. Pozri, práve sa vracajú tí, čo pochovali tvojho muža. Ten istý údel stihne aj teba.“ 10 A Zafira padla Petrovi k nohám a umrela. Keď mládenci vošli dnu, našli ju už mŕtvu. Odniesli ju a pochovali k jej mužovi. 11 Táto správa sa ihneď rozletela po meste a všetkých, veriacich aj ostatných, čo to počuli, zachvátila veľká hrôza.

Boh sa priznáva k svojej cirkvi

12 Apoštoli sa pravidelne schádzali v Šalamúnovom stĺporadí v chráme a konali veľké divy a zázraky. 13 Ostatní sa neodvážili k nim pripojiť, ale všetci o nich hovorili s veľkou úctou. 14 Pribúdalo čoraz viac mužov a žien, ktorí uverili v Pána. 15 Došlo to tak ďaleko, že ľudia vynášali na ulice chorých na rohožiach a nosidlách, aby na nich mohol padnúť aspoň Petrov tieň, keď bude prechádzať okolo. 16 Ba mnohí prichádzali do Jeruzalema aj zo širšieho okolia a prinášali svojich chorých a posadnutých zlými duchmi. A všetci boli uzdravení.

Apoštoli znova vo väzení

17 Pribúdanie veriacich vyvolalo veľkú žiarlivosť a strach vo veľkňazovi a jeho prívržencoch – saducejoch. (Tí totiž učili, že sa nijaké zázraky, a najmä vzkriesenie z mŕtvych, nedejú.) 18 A tak dali apoštolov znova zatknúť, tentoraz do mestského väzenia. 19 Ale anjel otvoril v noci dvere žalára, vyviedol apoštolov von a povzbudil ich: 20 „Nebojte sa, choďte naspäť do chrámu a hovorte všetkým, ako môžu získať nový život v Kristu.“ 21 Poslúchli ho a už na svitaní boli v chráme a učili. Medzitým veľkňaz a jeho stúpenci zvolali zasadnutie rady a kázali predvolať apoštolov. 22 Ale keď strážcovia došli do väzenia, našli ho prázdne. Vrátili sa 23 a ohlásili: „Dvere žalára sú zamknuté aj dobre strážené, ale keď sme odomkli, nikoho sme vnútri nenašli.“ 24 Veliteľ chrámovej stráže aj veľkňazi boli celkom zmätení. Nijako si to nevedeli vysvetliť. 25 Ale vtom ktosi pribehol a oznámil: „Tí muži, ktorých ste včera uväznili, sú zasa v chráme a pokojne vyučujú ľudí.“ 26 Veliteľ ta ihneď utekal aj so strážcami, ale nezmocnili sa ich násilne, lebo sa báli, že ich ľud ukameňuje. Apoštoli sa dobrovoľne dali predviesť pred židovskú radu. 27 Veľkňaz ich obvinil: 28 „Predsa sme vám prísne zakázali hovoriť o Ježišovi. A pritom celý Jeruzalem o ničom inom nehovorí ako o ňom. A navyše na nás zvaľujete zodpovednosť za jeho smrť!“ 29 Peter odpovedal aj v mene ostatných apoštolov: „Boha predsa musíme poslúchať väčšmi ako ľudí! 30 To Boh našich praotcov vzkriesil z mŕtvych Ježiša, ktorého ste vy potupne pribili na kríž a usmrtili. 31 Ale jemu Boh zveril veľkú úlohu Mesiáša a Vysloboditeľa, aby svoj izraelský ľud zmenil od základu a odpustil mu hriechy. 32 A my sme toho svedkami a takisto Duch Svätý, ktorého Boh dá každému, kto ho poslúcha.“

Čo je z ľudí – zanikne, čo je z Boha – pretrvá

33 Tieto slová rozzúrili všetkých v rade a chceli ich zabiť. 34 No tu sa o slovo prihlásil známy farizej zvaný Gamaliel, učiteľ Zákona a človek veľmi vážený medzi ľuďmi. Dal pokyn, aby obžalovaných na chvíľku odviedli, 35 a potom povedal: „Izraeliti, dobre si rozmyslite, čo urobíte s týmito ľuďmi. 36 Spomínate si na rozruch okolo Teuda? Robil zo seba veľkú osobnosť a podarilo sa mu zhromaždiť okolo seba štyristo ľudí. Ale keď ho zabili, jeho stúpenci sa rozpŕchli a všetko zaniklo. 37 Alebo si spomeňte na povstanie Júdu Galilejského za sčítania ľudu. Aj on zahynul a jeho prívrženci boli rozprášení. 38 A tak vám radím: „Nechajte týchto ľudí na pokoji. Ak je to zasa len nejaké ľudské hnutie, čoskoro sa samo rozpadne. 39 Ale ak za ním stojí Boh, nič proti nemu nezmôžete a vlastne by ste bojovali proti samému Bohu.“ 40 Poslúchli jeho radu. Predviedli apoštolov, dali ich zbičovať a znova im prísne zakázali hovoriť o Ježišovi. Potom ich prepustili. 41 Apoštoli šli zo súdu a radovali sa, že smeli trpieť pre Pána Ježiša. 42 Nezastrašilo ich to, ale každý deň ďalej učili aj v chráme, aj po domoch a šírili radostnú zvesť o tom, že Ježiš je dlho očakávaný Mesiáš.