Skutky apoštolů 27 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pavel se plaví do Říma

1 Přišel čas transportu vězňů do Itálie. Byl do něho zařazen také Pavel a my s Makedoncem Aristarchem z Tesaloniky jako jeho průvodci. Transportu velel důstojník Julius z císařského oddílu. 2 Najal loď, která obeplouvala pobřeží Malé Asie a na cestě k jejímu severnímu cípu měla udělat řadu zastávek. 3 Když jsme druhý den přistáli v Sidónu, dovolil důstojník Julius, který zacházel s Pavlem skutečně lidsky, aby navštívil ve městě své přátele; ti ho vybavili na cestu vším potřebným. 4 Kvůli nepříznivému větru jsme se dále plavili mezi Kyprem a pevninou; 5 minuli jsme Kilikii a Pamfylii a přistáli nakonec v lykijské Myře. 6 Tam velitel najal alexandrijskou loď, která měla namířeno do Itálie, a převedl nás na ni. 7-8 Po několik dalších dní byla plavba obtížná a v Knidu jsme ani nemohli přistát, jak silný vítr vál od pevniny. Propluli jsme tedy mezi Krétou a ostrovem Salmonou a s námahou jsme se drželi jižního pobřeží Kréty až do „Dobrých přístavů“ u Lasaia. 9 Měli jsme zpoždění, byl již konec září a plavba přes otevřené moře je v tomto období nebezpečná. Pavel jako zkušený cestovatel varoval: 10 „Jestli teď vyplujete, dáváte v sázku nejen loď a její náklad, ale i životy nás všech.“ 11-12 Důstojník však dal víc na kapitána a majitele lodi, kteří radili sledovat ještě dále krétské pobřeží až k jihozápadnímu přístavu Foiniku. Tvrdili, že je vhodnější k přezimování lodi než Lasaia. Zdálo se, že se to podaří, protože začal vát jižní vítr. Tak jsme tedy zvedli kotvy.

Bouře na moři

13 Zanedlouho se však zvedl od Kréty silný severovýchodní vítr, kterému loď nemohla vzdorovat, a ten nás unášel dál a dál od krétského pobřeží. 14-16 Přišel tak nenadále, že jsme ani nestačili naložit do lodi záchranný člun, obvykle vlečený vzadu. To se nám podařilo až v závětří ostrůvku Klauda. 17 Námořníci stáhli lany trup lodi, aby lépe odolával, a spustili vlečnou kotvu, abychom snad v plné rychlosti nenajeli na nebezpečné mělčiny Syrtis u afrického pobřeží. 18 Druhý den vlny už dosahovaly nebezpečné výše, takže jsme museli zmenšit ponor lodi: plavci vyházeli část nákladu 19 a další den i část lodní výstroje. 20 Po mnoho dní bylo zataženo, neviděli jsme slunce ani hvězdy, takže jsme ztratili orientaci a divoká bouře stále zmenšovala naši naději na záchranu. 21 Po celou tu dobu nikdo na lodi ani nepomyslel na jídlo. Pavel vyšel na palubu a oslovil námořníky: „Přátelé, měli jste dát na mne a přezimovat na Krétě v ‚Dobrých přístavech‘. Byli byste si ušetřili spoustu těžkostí a škod. 22 Ale neklesejte na mysli, není všechno ztraceno: nikdo z nás nezahyne, jen loď vezme za své. 23 Dnes v noci se mi zjevil posel Boha, kterému náležím a sloužím, 24 a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, máš ještě stát před císařem! Jako dar ti Bůh přidá životy všech, kteří se s tebou plaví.‘ 25 Odvahu, přátelé! Já věřím svému Bohu, že se jeho vzkaz doslova splní. 26 Máme se zachránit na nějakém ostrově.“

Ztroskotání

27 Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru. 28 Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů. 29 Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání. 30 Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi. 31 Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: „Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!“ 32 Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný. 33 Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: „Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst. 34 Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane.“ 35 Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst. 36 Ostatní to povzbudilo a dali se také do jídla. 37 Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest. 38 Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi. 39 Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce. 40 Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu. 41 Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď. 42 Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl. 43 Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat, 44 ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Na ceste do Ríma

1 Konečne sa rozhodlo, že sa budeme plaviť loďou do Itálie. Pavla a ešte niekoľkých väzňov zverili dôstojníkovi Júliovi z cisárskeho oddielu. 2 Nastúpili sme na adramytskú loď, ktorá sa mala plaviť do prístavov v provincii Ázia. Bol s nami aj Aristarchos z Tesaloniky v Macedónsku. 3 Na druhý deň sme pristávali v Sidone. Július sa správal k Pavlovi veľmi láskavo a dovolil mu navštíviť v meste svojich priateľov, ktorí mu dali všetko, čo potreboval. 4 Vial nepriaznivý vietor, preto sme sa ďalej plavili medzi Cyprom a pevninou: 5 preplavili sme sa popri Cilícii a Pamfýlii a napokon sme pristáli v Myre v Lýcii. 6 Tam našiel dôstojník alexandrijskú loď, ktorá sa plavila do Itálie, a nalodil nás na ňu. 7 Niekoľko dní bola plavba veľmi namáhavá a horko–ťažko sme sa dostali do miest oproti Knidu. Pre nepriaznivý vietor sme tam nemohli pristáť, preto sme pokračovali v ceste okolo Salmony chránení Krétou. 8 Po namáhavej plavbe pozdĺž pobrežia sme sa dostali na miesto zvané Dobré prístavy neďaleko mesta Lasea. 9 Medzitým sme stratili veľa času, bol už začiatok októbra a plavba cez šíre more bola v tomto období nebezpečná. Pavol ako skúsený cestovateľ varoval: 10 „Priatelia, vidím, že ďalšia plavba bude veľmi namáhavá a ohrozí nielen náklad a loď, ale aj životy nás všetkých.“ 11 Lenže dôstojník dal väčšmi na kapitána a na majiteľa lode ako na Pavlovo varovanie. 12 Keďže prístav nebol vhodný na prezimovanie, väčšina sa rozhodla plaviť ďalej, dostať sa – ak sa bude dať – do Fénixu a tam zostať cez zimu. Je to vhodný prístav na Kréte, otvorený len na severozápad a juhovýchod.

Nebezpečná plavba

13 Práve začal viať od juhu mierny vietor, preto sa nazdávali, že je to ideálny deň na vyplávanie. A tak zdvihli kotvu a plavili sa pozdĺž Kréty. 14 Ale onedlho sa počasie prudko zmenilo, od Kréty sa prihnal búrlivý severák a zaprel sa do lode tak, že sa nedala ovládať. 15 Pustili sme sa teda po vetre a dali sme sa ním unášať, 16 až nás prihnalo k malému ostrovčeku Klauda. 17 V jeho závetrí sa nám s veľkou námahou podarilo vytiahnuť na palubu záchranný čln, zvyčajne vlečený vzadu. Potom námorníci zabezpečili loď tým, že ju previazali. Báli sa, aby nenarazili na nebezpečné syrtské plytčiny pri africkom pobreží, preto stiahli plachty a dali sa unášať vetrom. 18 Na druhý deň, keď sa vlny nebezpečne dvíhali a búrka prudko zmietala loďou, námorníci vyhádzali časť nákladu 19 a na tretí deň aj lodné náradie. 20 Búrka zúrila niekoľko dní, nebolo vidieť slnko ani hviezdy, postupne sme strácali všetku nádej, že vyviazneme živí. 21 Keď už dlhší čas nikto na jedlo ani len nepomyslel, zašiel Pavol medzi námorníkov a povedal im: „Priatelia, mali ste ma poslúchnuť a prezimovať na Kréte. Boli by ste si ušetrili mnoho starostí a vyhli sa škode. 22 Neklesajte však na duchu a nestrácajte nádej, lebo nik z vás nezahynie, iba o loď prídeme. 23 Dnes v noci sa mi zjavil anjel. Iste ho poslal Boh, ktorému patrím a ktorému slúžim, 24 a povedal mi:‚Neboj sa, Pavol, určite budeš stáť pred cisárom. Boh ti daroval aj životy všetkých, ktorí sa s tebou plavia.‘ 25 A tak hlavy hore, priatelia! Verím svojmu Bohu, že svoj sľub splní. 26 Máme sa zachrániť na nejakom ostrove.“ 27 Už štrnástu noc nás víchor hnal Stredozemným morom do neznáma, keď okolo polnoci sa zrazu lodníkom zamarilo, že na obzore sa ukázala nejaká pevnina. 28 Námorníci spustili olovnicu a namerali hĺbku okolo štyridsať metrov a o kúsok ďalej už len tridsať metrov. 29 Báli sa, že by sme mohli potme naraziť na nejaké skaliská, preto vzadu spustili štyri kotvy a všetci sme túžobne vyčkávali, kedy sa rozbrieždi. 30 Námorníci chceli zradne opustiť ohrozenú loď. Spustili na more záchranný čln, akože chcú spustiť kotvy z predku lode, 31 ale Pavol postrehol ich zámer a povedal dôstojníkovi a vojakom: „Pozor na nich! Ak nezostanú na lodi, nepodarí sa vám zachrániť.“ 32 Tu vojaci presekli laná člna a nechali ho odplávať preč. 33 Ešte prv ako sa rozvidnelo, povzbudzoval Pavol všetkých na lodi: „Už štrnásty deň takto vyčkávate na záchranu, trpíte hladom, a pritom nič nevezmete do úst. 34 Radím vám, aby ste sa najedli. Je to pre vaše dobro, inak nebudete vládať vyjsť na breh. Veď som vám povedal, že sa nikomu ani vlas na hlave neskriví.“ 35 Vzal chlieb, pred všetkými zaň nahlas poďakoval Bohu, rozlámal ho a začal jesť. 36 Všetkých to povzbudilo a takisto sa dali do jedenia. 37 Bolo nás na lodi dokopy dvestosedemdesiatšesť osôb. 38 Keď sme sa najedli, námorníci začali vyhadzovať do mora obilie, aby zmenšili ponor lode. 39 Konečne sa rozvidnelo. Zazreli sme pred sebou pás plochého pobrežia so zálivom, ale nik nepoznal, o akú pevninu ide. No rozhodli sme sa, že ak sa bude dať, pristaneme s loďou v zátoke. 40 Námorníci odsekli kotvy a nechali ich v mori a zároveň uvoľnili povrazy kormidiel a s prednou plachtou proti vetru zamierili k brehu. 41 Nabehli však na plytčinu a na nej loď zaviazla. Prova sa pevne zaborila do dna; korma lode bola vystavená náporu prudkých vĺn a pomaly sa začala rozpadávať. 42 Vojaci už chceli pozabíjať všetkých väzňov, aby niektorý z nich nedoplával na breh a neutiekol. 43 Ale dôstojník chcel zachrániť Pavla, preto im to nedovolil. Nariadil, aby najprv skočili do vody tí, čo vedia plávať, 44 a ostatní nech si zadovážia dosky alebo nejaké trosky z lode a na nich nech sa pokúsia dostať na breh. Takto sa nikto neutopil a všetci sa dostali v poriadku na breh.