Skutky apoštolů 26 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pavel svědčí Agrippovi

1 Agrippa vyzval Pavla: „Pověz, co můžeš uvést na svou obhajobu!“ Pavel pozvedl ruku po způsobu řečníků a začal: 2 „Jsem rád, králi Agrippo, že se mohu hájit proti obžalobám židů právě před tebou. 3 Vím, že znáš dobře židovské zvyky i sporné otázky. Chci ti vše vyložit od začátku, a tak tě prosím o trpělivost. 4-5 Už v mládí jsem přišel do Jeruzaléma a všichni se tam na mne pamatují. Musejí připustit, že jsem patřil k nejhorlivější skupině našeho náboženství, k farizejům. 6-7 A vlastně i dnes stojím před soudem proto, že pevně držím to nejlepší, co vyznávají farizejové: že totiž Bůh splní sliby, které dal našim otcům, když mu budeme všichni vytrvale sloužit. 8 Možná, že vám to připadá absurdní, ale opravdu věřím, že Bůh vzkřísí mrtvé. 9 Tehdy jsem se ovšem i já domníval, že musím všemi prostředky bojovat proti učení Ježíše z Nazaretu, 10 a byl jsem při tom v Jeruzalémě nejhorlivější. Velekněží mne zplnomocnili, abych Ježíšovy následovníky vyhledával, zatýkal a dával uvěznit. Vždy jsem byl pro to, aby byli odsouzeni k smrti. 11 Dával jsem ty lidi bičovat v synagogách a nutil je, aby veřejně tupili svou víru. Byl jsem jako posedlý a začal jsem je pronásledovat i v jiných městech. 12 Tak jsem se také vypravil s plnou mocí od velekněží do Damašku. 13 A tu na cestě, ačkoliv to bylo v pravé poledne, nás zalilo světlo, proti kterému se polední slunce zdálo stínem. 14 V úleku jsme se vrhli na zem a ke mně promluvil hlas v hebrejštině: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Proč biješ hlavou proti zdi?‘ 15 Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, pane?‘ a on mi odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, proti kterému se stavíš. 16 Ale teď vstaň a poslouchej: Jak jsi mne horlivě pronásledoval, tak horlivě mne budeš vyznávat. Budeš svědkem toho, žes mne potkal, a všeho, co ti ještě ukáži. 17 Budu tě chránit před lidmi, židy i pohany, mezi kterými ti dávám nesnadný úkol: 18 Budeš jim otevírat oči oslepené hříchem, aby přestali tápat ve tmě, kde vládne satan a aby vešli do Božího světla. Všem, kdo ve mne uvěří, odpustím hříchy a dám jim místo mezi svým lidem, který usiluje o nový způsob života podle mé vůle.‘ 19 Jistě uznáš, Agrippo, že jsem nemohl odmítnout tak zřetelný pokyn z nebe. 20 A tak jsem začal hned v Damašku, potom v Jeruzalémě, v celém Judsku a konečně i mezi pohany volat lidi, aby se dali na pokání, obrátili se k Bohu a dotvrdili to novým životem. 21 To je můj ‚zločin‘, pro který mne chtěli židé v chrámu ubít. 22 Bůh mne však z jejich rukou vytrhl, a tak tu stojím a mohu vydávat své svědectví prostým i vznešeným. To, co hlásám, je totéž, co předpovídali proroci i Mojžíš: 23 že Mesiáš bude trpět, že však vstane jako první z mrtvých a tak přinese naději na věčný život židům i pohanům.“ 24 To už bylo pro Festa příliš, a proto se ozval: „Pavle, ty ses zbláznil. Znáš toho tolik, že tě to připravilo o rozum!“ 25 Pavel se však bránil: „Můj rozum je v pořádku, vážený Feste. Mluvím jen pravdu a jsem plně při smyslech. 26 Král je v pojmech židovské víry doma, a proto mohu mluvit tak otevřeně. Myslím, že i o nás křesťanech dobře ví; vždyť nejsme žádná tajná sekta. 27 Jde vlastně o to, králi Agrippo, zda skutečně věříš tomu, co předpověděli židovští proroci. A já vím, že věříš.“ 28 Agrippa mu řekl: „Mluvíš tak, že bys mne málem přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ 29 Pavel nato odpověděl: „Kéž by Bůh dal, abys nejen ty, ale vy všichni byli to, co jsem já, až na ty řetězy.“ 30 Král, místodržitel, Bereniké a pak i ostatní se zvedli a odcházeli. 31 Jejich shodný úsudek byl, že Pavel nespáchal nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení. 32 Agrippa řekl Festovi: „Nebýt toho odvolání k císaři, mohl bys ho klidně propustit.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Pavlova obhajobná reč

1 Agrippa vyzval Pavla: „Povedz, čo môžeš uviesť na svoju obhajobu.“ 2 Pavol zdvihol ruku na spôsob rečníkov a začal: „Som šťastný, kráľ Agrippa, že sa môžem práve pred tebou obhajovať proti žalobám Židov. 3 Viem, že si výborný znalec židovských zákonov a vyznáš sa aj vo všetkých sporných otázkach. Preto prosím, aby si ma trpezlivo vypočul: 4 Môj život poznajú od mladosti všetci Židia. Vedia, ako som žil medzi svojím národom v Jeruzaleme, 5 a keby chceli, mohli by dosvedčiť, že som patril k najhorlivejšiemu náboženskému smeru, k farizejom. 6 A dnes stojím pred súdom práve preto, lebo pevne verím, že Boh splní zasľúbenie, ktoré dal našim predkom. 7 Dvanásť kmeňov nášho národa dúfa, že toto zasľúbenie dosiahne, a vo dne aj v noci horlivo slúži Bohu. Pre túto nádej ma Židia obžalovali zo zločinu. 8 No je to zločin veriť vo vzkriesenie z mŕtvych? Zdá sa vám to neuveriteľné, že Boh vzkriesi mŕtvych? 9 Pravda, vtedy som sa aj ja nazdával, že musím všemožne bojovať proti učeniu Ježiša Nazaretského 10 a bol som najhorlivejším prenasledovateľom jeho stúpencov v Jeruzaleme. Vyžiadal som si splnomocnenie od veľkňazov a dal som mnohých kresťanov uväzniť. A ak mali byť usmrtení, súhlasil som s tým. 11 V synagógach som dával ľudí bičovať a nútil som ich, aby sa rúhali Kristovi. Vo svojej zaslepenej horlivosti som ich chcel prenasledovať aj v iných mestách. 12 Preto som sa vybral so splnomocnením a poverením veľkňazov do Damasku. 13 A tu zrazu za bieleho dňa, práve napoludnie, svetlo z neba, jasnejšie ako slnko, oslepilo mňa aj mojich sprievodcov. 14 Všetci sme preľaknutí padli na zem a ja som počul hlas v hebrejčine:‚Saul, Saul, prečo ma prenasleduješ? Márne sa proti mne vzpieraš!‘ 15 Spýtal som sa:‚Kto si, Pane?‘ A on mi odpovedal: ‚Ja som Ježiš, ktorého prenasleduješ. 16 Ale teraz vstaň! Zjavil som sa ti preto, aby si bol mojím služobníkom a aby si svedčil o tom, čo si zažil a čo ti dám ešte poznať. 17 Budem ťa chrániť pred izraelským národom aj pred pohanmi, ku ktorým ťa posielam. 18 Budeš im otvárať oči, aby sa obrátili od tmy k svetlu, od moci satanovej k Bohu. A tým, čo uveria vo mňa, odpustím hriechy a dám im miesto medzi tými, ktorí získali posvätenie vierou vo mňa.‘ 19 Iste uznáš, kráľ Agrippa, že toto nebeské zjavenie som nemohol neposlúchnuť. 20 Preto som musel hneď v Damasku, potom v Jeruzaleme a celom Judsku a napokon aj medzi pohanmi nabádať ľudí, aby sa kajali a obrátili k Bohu a dosvedčili to novým životom. 21 To je môj‚zločin‘, pre ktorý sa ma Židia zmocnili v chráme a chceli ma zabiť. 22 Ale Boh ma zakaždým vytrhol z ich rúk, a tak tu dnes môžem stáť a vydávať svedectvo ľuďom prostým i vznešeným. Nehlásam nič iné, len čo predpovedali proroci a Mojžiš: 23 že Mesiáš bude trpieť, ako prvý vstane z mŕtvych, a tak prinesie svetlo Židom aj pohanom.“ 24 Tu mu Festus skočil do reči: „Pavol, ty si sa zbláznil. Tá tvoja veľká učenosť ťa pripravila o rozum.“ 25 Pavol sa bránil: „Nezbláznil som sa, vznešený Festus. Moje slová sú pravdivé a viem, čo hovorím. 26 Kráľ Agrippa to môže potvrdiť, lebo sa v týchto otázkach výborne vyzná. Aj preto hovorím tak smelo, lebo som presvedčený, že o tom všetkom vie, veď sa to nedialo niekde v ústraní. 27 Kráľ Agrippa, veríš tomu, čo predpovedali proroci? Ja viem, že tomu veríš.“ 28 Agrippa mu odpovedal: „Takmer si ma presvedčil, aby som sa stal kresťanom.“ 29 A Pavol odpovedal: „Kiežby dal Boh, aby si sa nielen ty, ale aj všetci, čo ma počúvajú, stali skôr či neskôr tým, čím som ja – pravda, bez týchto reťazí.“ 30 Kráľ, miestodržiteľ, Berenika aj ostatní vstali 31 a odišli. Zhodne navzájom usúdili: „Tento človek neurobil nič, za čo by si zasluhoval smrť alebo väzenie.“ 32 A Agrippa povedal Festovi: „Keby sa nebol odvolal k cisárovi, mohol byť už teraz na slobode.“