Matouš 25 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o deseti družičkách

1 „Můj druhý příchod se bude v určitém smyslu podobat svatbě. Ti, kteří mne budou očekávat, jsou jako deset družiček, které vyhlížely ženicha, aby ho přivítaly světlem svých lamp. 2-4 Jenom pět z nich bylo prozíravých a vzalo si s sebou nádobky s olejem na doplnění svítilen. Ostatní dívky na to lehkomyslně zapomněly. 5 Ženich dlouho nešel, a tak všechny družičky zmohla únava a usnuly. 6 O půlnoci je vytrhl ze spánku křik: ‚Ženich jde! Pojďte ho přivítat!‘ 7-8 Dívky vyskočily a rychle si upravovaly svítilny. Ty lehkomyslné, které si nevzaly dost oleje, žadonily na ostatních: ‚Dejte nám trochu svého oleje, světlo nám již zhasíná!‘ 9 Ale ty rozumné jim odpověděly: ‚Když se rozdělíme, nevystačí olej nám ani vám. Zkuste to raději u kupce!‘ 10 Sotva však odběhly pro olej, přišel ženich a ty dívky, které byly připraveny, šly s ním na svatební hostinu. 11 Dalších pět družiček přišlo už k zavřeným dveřím. Volaly: ‚Pane, otevři nám!‘ 12 Ale on odpověděl: ‚Je pozdě, už vás nemohu přijmout.‘ 13 A tak buďte vždycky připraveni, protože nevíte, ve které chvíli přijdu.

Ježíš vypráví podobenství o svěřených penězích

14-15 Dám vám jiný příklad. Jeden člověk si před odjezdem na dalekou cestu zavolal své zaměstnance a svěřil jim svůj majetek. Každému podle jeho schopností: jednomu pět tisíc, druhému dva a dalšímu jeden. Potom odcestoval. 16 Zaměstnanec, který dostal pět tisíc, začal obchodovat a vydělal dalších pět tisíc. 17 Ten, který dostal dva tisíce, také sumu zdvojnásobil. 18 Ale ten, kterému byl svěřen jeden tisíc, vykopal v zemi jámu a do ní peníze ukryl. 19 Po delší době se zaměstnavatel vrátil a chtěl, aby mu podřízení předložili účty. 20 První přinesl peníze a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět tisíc a tady máš zisk dalších pět tisíc.‘ 21 Pán ho pochválil za dobrou práci a řekl mu: ‚Osvědčil ses v malém úkolu, proto ti mohu svěřit mnohem víc. A nyní tě zvu na oslavu svého návratu.‘ 22 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dva tisíce a odevzdávám ti čtyři.‘ – 23 ‚Velmi dobře!‘ řekl pán, ‚jsi pilný a spolehlivý. Splnil jsi malý úkol, svěřím ti větší. I tebe zvu na hostinu.‘ 24 Pak skládal účty ten poslední: ‚Pane, vím, že jsi přísný a záleží ti na zisku, 25 ale já jsem měl strach, abych neprodělal, a proto jsem raději peníze zakopal a tady ti je v pořádku vracím.‘ – 26 Pán zvolal: ‚Ty lenochu! Ty ničemo! Věděl jsi, oč mi jde. 27 Měl jsi svěřené peníze uložit a vynesly by mně aspoň úrok! 28 Vezměte od něho ty peníze a dejte je prvnímu. 29 Protože tomu, kdo dobře využívá, co mu bylo svěřeno, bude ještě přidáno. Kdo se ani trochu nesnaží, přijde o všechno. 30 Toho lenocha vyžeňte ven do tmy. Zbyde mu jen pláč a pozdní lítost.‘

Ježíš mluví o konečném soudu

31 Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, 32-33 kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, 34 tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. 35 Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, 36 neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ 37-39 Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘ 40 Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘ 41 Těm shromážděným po levici řeknu: ‚Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky! 42-43 Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe, a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.‘ 44 Budou se obhajovat: ‚Pane, jak jsme ti mohli pomoci, když jsme tě nikdy neviděli?‘ 45 Řeknu jim: ‚Teď už na tom nic nezměníte. Co jste zůstali dlužni tomu nejposlednějšímu, upřeli jste mně.‘ 46 Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Podobenstvo o desiatich družičkách

1 „Môj druhý príchod sa v určitom zmysle bude podobať svadbe. Tí, ktorí ma budú očakávať, budú ako desať družičiek, čo vyčkávali ženícha, aby ho uvítali svetlom svojich lámp. 2 Ale iba päť z nich bolo prezieravých 3-4 a vzali si nielen lampy, ale aj nádoby s olejom. Ostatné na to ľahkomyseľne zabudli. 5 Ženích dlho neprichádzal, a tak všetky družičky premohli driemoty a zaspali. 6 O polnoci ich vytrhol zo spánku výkrik: ‚Prichádza ženích, poďte ho privítať!‘ 7 Všetky dievčatá vyskočili a upravovali si lampy. 8 Tie ľahkomyseľné, ktoré si nevzali dosť oleja, drankali od ostatných: ‚Dajte nám trochu oleja, lebo nám vyhasínajú lampy!‘ 9 Ale rozumné im odpovedali: ‚Keď sa rozdelíme, nevystačí olej ani vám, ani nám. Zabehnite radšej k predavačovi a kúpte si.‘ 10 No len čo sa vzdialili, prišiel ženích a družičky, ktoré boli pripravené, šli s ním na svadobnú hostinu. 11 Keď sa tých päť vrátilo s olejom, dvere už boli zatvorené. Volali: ‚Pane, otvor nám!‘ 12 Ale ženích im odpovedal: ‚Je neskoro, už vás nemôžem prijať.‘ 13 A tak bdejte a buďte vždy pripravení, lebo neviete, v ktorej chvíli prídem.“

Využívaj zverené dary

14 „Dám vám iný príklad. Jeden človek si pred odchodom na ďalekú cestu zavolal svojich podriadených a zveril im svoje peniaze. 15 Každému podľa schopností: jednému päťstotisíc, druhému dvestotisíc a ďalšiemu stotisíc. Potom odcestoval. 16 Ten, čo dostal päťstotisíc, začal hneď podnikať a získal ďalších päťstotisíc. 17 Ten, čo dostal dvestotisíc, takisto sumu zdvojnásobil. 18 Ale ten, ktorému zveril stotisíc, vykopal v zemi skrýšu a peniaze do nej schoval. 19 Po dlhšom čase sa pán vrátil a chcel, aby mu podriadení predložili účty. 20 Prvý priniesol peniaze a povedal: ‚Pán môj, zveril si mi päťstotisíc, a tu máš zisk – ďalších päťstotisíc.‘ 21 Pán ho pochválil za dobrú prácu a povedal mu: ‚Osvedčil si sa v malej úlohe, preto ti môžem zveriť oveľa väčšiu. A teraz ťa pozývam na oslavu svojho návratu.‘ 22 Prišiel ďalší a povedal: ‚Pán môj, zveril si mi dvestotisíc a odovzdávam ti štyristotisíc.‘ – 23 ‚Veľmi dobre!‘ odpovedal pán. ‚Si usilovný a spoľahlivý. Splnil si malú úlohu, zverím ti väčšiu. Aj teba pozývam na hostinu.‘ 24 Potom skladal účty posledný. ‚Pán môj, viem, že si prísny a záleží ti na zisku, 25 ale ja som sa bál, aby som neprerobil, a preto som peniaze radšej ukryl a teraz ti ich v poriadku vraciam.‘ 26 Pán zvolal: ‚Ty lenivec a naničhodník! Vedel si, o čo mi ide. 27 Mal si zverené peniaze uložiť a priniesli by mi aspoň úroky. 28 Vezmite od neho peniaze a dajte ich prvému. 29 Lebo tomu, kto dobre využíva to, čo mu bolo zverené, bude ešte pridané. Ale kto sa ani trochu neusiluje, príde o všetko. 30 Tohto lenivca vyžeňte do tmy! Tam ho čaká len plač a škrípanie zubami.‘ “

Posledný súd

31 „Keď prídem vo svojom kráľovskom majestáte v sprievode všetkých anjelov, zasadnem na trón svojej slávy. 32 Vtedy sa zhromaždia všetky národy, a to bude chvíľa konečného rozdelenia ľudstva. Ako pastier oddeľuje ovce od capov 33 a postaví si ovce sprava, 34 tak aj ja poviem svojim verným po svojej pravici: ‚Poďte, sám Otec vás pozýva do kráľovstva, ktoré je pre vás pripravené od počiatku sveta. 35 Bol som hladný a nakŕmili ste ma, bol som smädný, a dali ste sa mi napiť, nemal som strechu nad hlavou a vy ste ma prichýlili, 36 nemal som si čo obliecť, a vy ste ma obliekli, v chorobe ste sa o mňa starali, a keď som bol vo väzení, prišli ste ma navštíviť.‘ 37 Tí verní namietnu: ‚Nepamätáme sa, 38 že by sme mali niekedy príležitosť 39 takto sa o teba postarať.‘ 40 Vtedy im odpoviem: ‚Čo dobrého ste urobili jednému z mojich najmenších bratov, to ste urobili pre mňa.‘ 41 Tým zhromaždeným po ľavici poviem: ‚Odíďte odo mňa, zatratení, do večného ohňa, ktorý je pripravený pre satana a jeho démonov. 42 Bol som hladný, a nedali ste sa mi najesť, bol som smädný, a nedali ste sa mi napiť, nemal som strechu nad hlavou, a neprichýlili ste ma, 43 nemal som si čo obliecť a nezaodeli ste ma, v chorobe ste ma neopatrovali a do väzenia ste ma neprišli navštíviť.‘ 44 Budú sa brániť: ‚Pane, ako sme ti mohli pomôcť, keď sme ťa nikdy nevideli?‘ 45 Odpoviem im: ‚Ak ste odmietli pomôcť najposlednejšiemu z mojich bratov, mne ste nepomohli.‘ 46 A tak týchto čaká večné utrpenie, ale spravodliví budú žiť večne.“