Matouš 21 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

1 Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed 2 a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je. 3-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok: 5 ‚Oznamte Jeruzalému: Tvůj král přichází k tobě, tichý, přijíždí na oslátku.‘ “ 6 Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu. 7 Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše. 8 Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu. 9 Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal: 10 Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“ 11 Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Ježíš opět čistí chrám

12 Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů 13 a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“ 14 Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. 15 Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo. 16 Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“ On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“ 17 Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

18 Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. 19 Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl. 20 Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. 22 Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

23 Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“ 24-26 „Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“ Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“ 27 Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

Ježíš vypráví podobenství o dvou synech

28 Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29 On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel. 30 O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“ Oni odpověděli: „Ten první.“ „Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království. 32 Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

Ježíš vypráví podobenství o boháči

33 Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34 V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl. 35-36 Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně. 37 Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt. 38 Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘ 39 Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40 Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“ 41 Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“ 42 Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma: „Kámen, který stavitelé neustále odkládali, sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby. Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!“ 43 „Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří. 44 Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“ 45 Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich. 46 Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Ježišov vstup do Jeruzalema

1 Keď sa blížili k Jeruzalemu a došli k Betfage na Olivovom vrchu, poslal Ježiš dvoch učeníkov napred 2 a povedal im: „Choďte do mestečka, ktoré je pred vami. Nájdete tam priviazanú oslicu aj s osliatkom. Odviažte ju a priveďte sem. 3 Keby sa vás niekto spýtal, čo to robíte, povedzte, že Pán ju potrebuje, a nebude vám brániť.“ 4 Tak sa začalo plniť to, čo predpovedal prorok: 5 „Povedzte Jeruzalemu: Tvoj kráľ prichádza k tebe, tichý a sediaci na osliatku!“ 6 Učeníci šli a vykonali všetko podľa Ježišovho príkazu. 7 Priviedli oslicu aj osliatko, namiesto sedla položili svoje plášte a vysadili na ne Ježiša. 8 Mnohí z davu prestierali na cestu svoje plášte, iní stínali konáre zo stromov a zdobili nimi cestu. 9 Sprievod ľudí, ktorý ho obklopoval spredu aj zozadu, volal: „Nech Boh žehná syna kráľa Dávida! Sláva mu, Boh ho poslal! Nebo, jasaj!“ 10 Keď vošiel do Jeruzalema, celé mesto zachvátilo vzrušenie a ľudia sa spytovali: „Kto je to?“ 11 A zo zástupu sa ozývalo: „To je Ježiš, prorok z galilejského Nazareta!“ 12 Potom Ježiš vošiel do chrámu a vyhnal všetkých, ktorí tu predávali a kupovali, poprevracal stoly zmenárnikom, stánky predavačom holubov 13 a povedal im: „Je napísané, že môj dom je domom modlitby, ale vy ste z neho urobili pelech zlodejov!“ 14 Na chrámovom nádvorí sa okolo neho zhŕkli slepí a chromí a on ich uzdravoval. 15 Ale keď veľkňazi a učitelia Zákona videli tie zázraky a počuli, že aj deti volajú v chráme: „Sláva Dávidovmu synovi!“ veľmi ich to pobúrilo. 16 Vyčítali mu: „Nepočuješ, čo volajú?“Odpovedal im: „Pravdaže. Azda ste nečítali, že aj dojčatá a malé deti ho budú chváliť svojím krikom?“ 17 Nato ich nechal a odišiel do Betánie, kde prenocoval.

Uschnutý figovník

18 Keď sa ráno vracal do Jeruzalema, pocítil hlad. 19 Pri ceste si všimol figovník, ale keď prišiel k nemu, nenašiel na ňom nijaké plody, iba lístie. Povedal: „Už nikdy sa na tebe neurodí ovocie!“ A figovník v tej chvíli uschol. 20 Keď to učeníci videli, prekvapene zvolali: „Ako rýchlo ten figovník vyschol!“ 21 Ježiš im odpovedal: „Hovorím vám, ak budete veriť bez pochybovania, môžete robiť aj väčšie veci, ako ste teraz videli. Ak rozkážete tomuto vrchu, posuň sa a zrúť do mora, stane sa. 22 A dosiahnete všetko, za čo sa s vierou budete modliť.“

Spor o Ježišovu právomoc

23 Keď potom zasa učil v chráme, prišli k nemu veľkňazi a poprední židovskí vodcovia a spýtali sa ho, akým právom to všetko robí: „Kto ti dal na to moc?“ 24 „Poviem vám to,“ odpovedal Ježiš, „ale najprv odpovedzte vy na moju otázku: 25 Krstil Ján Krstiteľ z poverenia Boha alebo ľudí?“Začali sa radiť: „Ak povieme, že ho poveril Boh, namietne, prečo sme mu teda neuverili. 26 No ak odpovieme záporne, budeme sa musieť báť ľudu, lebo všetci pokladajú Jána za proroka.“ 27 A tak mu napokon odpovedali. „Nevieme.“Povedal im: „Ani ja vám nepoviem, akým právom tie veci konám.“

Podobenstvo o dvoch synoch

28 No ako by ste rozsúdili tento prípad: Istý muž mal dvoch synov a jednému z nich povedal: ‚Syn môj, choď dnes pracovať na vinicu!‘ 29 Syn však odpovedal: ‚Nechce sa mi.‘ Ale potom si to rozmyslel a šiel. 30 O to isté požiadal druhého syna. Ten odpovedal: ‚Áno, pôjdem!‘ Ale nešiel. 31 Ktorý z dvoch synov poslúchol svojho otca?“Odpovedali: „Ten prvý.“„Práve tak aj vás,“ odpovedal Ježiš, „podvodníci a prostitútky predbiehajú do Božieho kráľovstva. 32 Ján Krstiteľ vám ukázal správnu cestu pokánia, a vy ste mu neuverili, ale títo áno. No ani potom ste nerobili pokánie a neuverili ste mu.“

O zlých vinohradníkoch. Vzbura proti Bohu

33 „Teraz si vypočujte iný príbeh: Istý gazda vysadil vinicu. Ohradil ju plotom, vykopal v nej lis a vystaval strážnu vežu. Potom vinicu prenajal vinohradníkom a vydal sa na cesty. 34 V čase oberačky poslal k vinohradníkom svojich sluhov, aby prevzali jeho diel úrody. 35 Ale vinohradníci pochytali sluhov, jedného zmlátili, druhého zabili a tretieho ukameňovali. 36 Gazda potom poslal ďalších sluhov; bolo ich ešte viac ako predtým, ale aj s tými naložili rovnako. 37 Napokon poslal k nim vlastného syna. Myslel si, že aspoň pred ním sa zahanbia. 38 Ale keď ho vinohradníci videli prichádzať, povedali si: ‚To je dedič! Zabime ho a vinica bude naša!‘ 39 Zmocnili sa ho, vyvliekli ho z vinice a zabili. 40 Čo myslíte, že urobí majiteľ s tými vinohradníkmi, keď sa vráti?“ 41 Odpovedali mu: „Dá tých zlosynov bez milosti popraviť a vinicu prenajme ľuďom, ktorí mu budú svedomito odvádzať úrodu.“ 42 Potom im povedal: „Či poznáte slová Písma: ‚Kameň, ktorý stavitelia zavrhli, stal sa kameňom uholným. Pán to urobil a my sa tomu čudujeme?‘ 43 Chcem tým povedať, že Boh vám svoje kráľovstvo odníme a zverí ho ľuďom, ktorí budú prinášať jeho ovocie. 44 Kto ten kameň nedá na pravé miesto, potkne sa oň, alebo ho kameň rozdrví.“ 45 Keď veľkňazi a farizeji počuli tieto podobenstvá, pochopili, že hovorí o nich. 46 Chceli ho chytiť, ale báli sa davu, lebo všetci pokladali Ježiša za proroka.