Matouš 13 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

1 Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. 2 Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit. 3 Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně. Tentokrát začal vyprávět: 4 „Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. 5 Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, 6 ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. 7 Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. 8 Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. 9 Víte, co tím myslím?“

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

10 Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ 11 Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. 12 Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. 13 Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou. 14 Tak se na nich plní Izajášovo proroctví: ‚Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte. 15 Protože srdce tohoto lidu otupělo, jsou hluší a zavřeli oči, aby neviděli, neslyšeli a neporozuměli, aby se neobrátili k Bohu, kde by mohli být uzdraveni.‘ 16 Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. 17 Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno. 18 A teď k tomu příběhu o rozsévači. 19 Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. 20-21 Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí. 22 Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí. 23 Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

Ježíš vypráví podobenství o plevelu

24 Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. 25 V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. 26-27 Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘ 28 ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se. 29 Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. 30 Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

31 Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. 32 Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“ 33 Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“ 34 V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství. 35 Tak se naplnilo staré proroctví: „Budu mluvit v obrazech a vypovím, co bylo skryto od stvoření světa.“

Ježíš vysvětluje podobenství o plevelu

36 Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. 37 „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. 38 Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. 39 Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. 40 Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. 41 Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. 42 Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. 43 A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

Ježíš vypráví podobenství o pokladu, perle a síti

44 Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal. 45-46 Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji. 47 Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. 48 Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. 49 Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných 50 a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. 51 Porozuměli jste všemu?“ „Ano,“ odpověděli. 52 Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

53-54 Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? 55 Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! 56 I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ 57-58 Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Podobenstvá o nebeskom kráľovstve

1 Toho istého dňa vyšiel Ježiš z domu a pobral sa na breh jazera. 2 Onedlho sa okolo neho zhromaždil taký veľký zástup, že musel vstúpiť do člna. Kázal v člne a zástup ho počúval na brehu. 3 Aby mu lepšie rozumeli, používal mnohé podobenstvá.

O rozsievačovi

4 „Roľník sial na poli obilie. Ako rozsieval, padli niektoré zrná na okraj cesty, zlietli sa vtáky a pozobali ich. 5 Iné zrná dopadli na skalnatú pôdu, kde bolo málo ornice. Obilie rýchlo vzklíčilo, 6 ale keď začalo páliť slnko, uschlo, lebo korienky nemohli ísť do hĺbky. 7 Poniektoré zrná padli medzi bodliaky. Keď bodľačie vyrástlo, udusilo klásky. 8 Ostatné zrná padli do úrodnej pôdy. Obilie vyrástlo a prinieslo úrodu. Na niektorom klase bolo sto zrniek, na inom šesťdesiat a na ďalšom tridsať. 9 Tak teda, kto má uši, nech počuje!“

Prečo Ježiš hovorí v podobenstvách

10 Pristúpili k nemu učeníci a spýtali sa ho: „Prečo im hovoríš v podobenstvách?“ 11 Odpovedal im: „Vám už Boh zjavil tajomstvo nebeského kráľovstva, ale im ešte nie. 12 Lebo ten, kto už pochopil, pochopí aj viac. Ale kto chápe málo, príde aj o to málo. 13 Používam podobenstvá, ľudia totiž počujú a vidia, a predsa nechápu. 14 Tak sa na nich plní Izaiášovo proroctvo: Budete počúvať, ale neporozumiete, budete sa dívať, ale neuvidíte. 15 Lebo srdce tohto ľudu otupelo, sú duchovne hluchí a zavreli oči, aby nevideli, nepočuli a neporozumeli, aby sa neobrátili k Bohu, ktorý by ich mohol uzdraviť. 16 Ale šťastné sú vaše oči, že vidia, a vaše uši, že počujú. 17 Mnohí proroci túžili vidieť, čo vy vidíte, a počuť, čo vy počujete, ale nemohli.“

Prečo Božie slovo v ľudskom srdci vždy nevyklíči

18 „A teraz počúvajte, aký je zmysel príbehu o rozsievačovi. 19 Cesta, kam padli niektoré zrná, predstavuje srdce ľudí, ktorí počujú o Božom kráľovstve, ale nerozumejú tomu. Prichádza satan a vyrve to, čo bolo zasiate. 20 Skalnatá pôda predstavuje srdce človeka, ktorý počuje Božie posolstvo a prijíma ho síce s veľkou radosťou, 21 ale povrchne, a tak v ňom nezapustí korene. Keď potom prídu ťažkosti alebo prenasledovanie pre vieru, jeho nadšenie ochabne a to, čo bolo zasiate, sa stratí. 22 Pôda zarastená bodľačím predstavuje človeka, ktorý počuje Božie posolstvo, ale každodenné starosti a túžba po bohatstve udusia slovo. 23 Úrodná pôda predstavuje srdce človeka, ktorý počuje Božie posolstvo, oddá sa jeho životodarnému vplyvu. Úžitok z toho je mnohonásobný, u niekoho väčší, u iného menší.“

Kúkoľ medzi pšenicou

24 Potom použil ďalšie podobenstvo: „Nebeské kráľovstvo je podobné hospodárovi, ktorý zasial na svojom poli dobré semeno. 25 Ale v noci, keď ľudia spali, jeho nepriateľ rozhodil medzi pšenicu kúkoľ a odišiel. 26 Keď obilie vyrástlo a vyklasilo sa, ukázal sa aj kúkoľ. 27 Sluhovia prišli za hospodárom a povedali mu: ‚Veď si zasial čisté semeno, kde sa vzal kúkoľ?‘ – 28 ‚To urobil nepriateľ!‘ odpovedal im.‚Pôjdeme to pole vyplieť,‘ ponúkli sa. 29 Ale hospodár nesúhlasil: ‚Nie, nerobte to. S kúkoľom by ste mohli ľahko vytrhnúť aj pšenicu. 30 Necháme oboje dorásť a pri žatve rozkážem žencom, aby najprv vybrali kúkoľ, zviazali ho do snopkov a spálili a pšenicu zhromaždili do mojej stodoly.‘ “

O horčičnom semene a o kvásku

31 Predložil im iný obraz: „S nebeským kráľovstvom je to ako s horčičným semienkom, ktoré človek zasial na poli. 32 Je síce najdrobnejšie zo všetkých semien, ale keď vyrastie, je to najmohutnejšia bylina, ba je z neho ker, takže prilietajú vtáci a hniezdia v ňom.“ 33 A použil ďalšie podobenstvo: „S nebeským kráľovstvom je to ako s kváskom, ktorý žena vzala, zarobila do troch meríc múky a všetko cesto nakyslo.“ 34 V tomto kázaní používal Ježiš výhradne podobenstvá. Tak sa naplnilo staré proroctvo: „Budem im hovoriť v obrazoch. 35 Tajomstvá, ktoré boli skryté, im odhalím.“

Ježiš vysvetľuje podobenstvo o kúkoli

36 Ježiš potom rozpustil zástupy a šiel domov. Obklopili ho jeho učeníci a poprosili ho, aby im vyložil podobenstvo o kúkoli na poli. 37 „Dobre,“ súhlasil, „ja som hospodár, ktorý seje dobré semeno. 38 Pole predstavuje tento svet, dobré semeno sú deti nebeského kráľovstva, a kúkoľ sú ľudia, ktorí podľahli zlu. 39 Nepriateľ, ktorý kúkoľ rozosial, je diabol. Žatva predstavuje koniec sveta a ženci sú anjeli. 40 Tak ako v tomto príbehu je kúkoľ oddelený a spálený, tak bude i na konci sveta. 41 Pošlem svojich anjelov a tí vyženú z nebeského kráľovstva všetkých, ktorí sa proti nemu stavali, i všetkých, ktorí páchali zlo. 42 Ich koniec bude hrozný. Spáli ich oheň, budú plakať a škrípať zubami. 43 A vtedy tí, čo plnili Božiu vôľu, sa zaskvejú v kráľovstve nebeského Otca ako slnko. Zapamätajte si to a premýšľajte o tom!“

O poklade a vzácnej perle

44 „Nebeské kráľovstvo je ako skrytý poklad, ktorý nejaký človek objaví na poli a znova ho zakope. Od radosti predá všetko, čo má, a kúpi to pole. 45 Alebo je podobné kupcovi s perlami, ktorý hľadá vzácne perly. 46 Keď objaví mimoriadne krásnu perlu, predá všetko, čo má, len aby ju získal. 47 Nebeské kráľovstvo môžeme ďalej prirovnať k sieti, ktorá sa spustí do mora. Zachytí sa v nej všetko možné. 48 Keď je sieť plná, vytiahnu ju rybári na breh, jedlé ryby vyberú do košov, zlé vyhodia. 49 Tak to bude na konci sveta. Prídu Boží anjeli, oddelia zlých od spravodlivých 50 a hodia ich do ohnivej pece. Tam bude plač a škrípanie zubami. 51 Porozumeli ste všetkému?“ – „Áno,“ odpovedali. 52 Potom doložil: „Každý učiteľ Zákona, ktorý sa stal učeníkom nebeského kráľovstva, je ako hospodár, ktorý ponúka zo svojej komory nové aj staré veci.“

Je to iba syn tesárov?

53 Keď Ježiš dorozprával tieto podobenstvá, vrátil sa do Nazareta, 54 do svojho domovského mesta. Učil v tamojšej synagóge. Všetci sa čudovali: „Kde sa v ňom berie taká múdrosť a moc? 55 Veď je to tesárov syn, matka je predsa Mária a Jakub, Jozef, Šimon a Júda sú jeho bratia! 56 Aj jeho sestry žijú medzi nami. Odkiaľ to ten človek má?“ 57 A pohoršovali sa nad ním. Ježiš im povedal: „Proroka si vážia všade omnoho väčšmi ako v jeho rodnom meste a v jeho domove!“ 58 Pre ich nevieru tam nemohol vykonať mnoho zázrakov.