1Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.2(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)3Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“4Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“5-6Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.7Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“8Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“9„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.10Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“11Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“12Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“13Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.14Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel15a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“16Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
Ježíš těší Martu a Marii
17Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.18Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,19a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.20-21Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.22Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“23„Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“24-26Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“27„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla.28Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“29Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.30Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.31Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.32Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“33Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.34Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“ „Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli.35Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.36„Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou.37Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
Ježíš křísí Lazara
38To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.39„Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta.40„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš.41Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.42Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“43Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“44A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi
45Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.46Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.47Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!48Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“49Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!50Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“51Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.52Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.53Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.54Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.55Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.56Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“57Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
1Ježišov priateľ Lazár ťažko ochorel. Býval so svojimi sestrami Máriou a Martou v dedine Betánia.2Bola to tá Mária, ktorá natrela vzácnou masťou Ježišovi nohy a svojimi vlasmi mu ich vyutierala.3Sestry sa báli o bratov život, a tak odkázali Ježišovi: „Pane, tvoj milovaný priateľ je ťažko chorý.“4Keď sa to Ježiš dozvedel, povedal: „Nebojte sa, jeho choroba sa neskončí smrťou, prejaví sa tu Božia moc a Syn Boží bude ňou oslávený.“5Ježiš mal veľmi rád obe sestry i Lazára, no jednako sa ešte dva dni zdržal na mieste,6kde ho zastihla správa o Lazárovej chorobe.7Až potom vyzval svojich učeníkov: „Vráťme sa do Judska.“8Jeho učeníci namietali: „Majstre, veď len nedávno ťa tam chceli Židia zabiť, a ty sa ta mieniš vrátiť?“9„Či neviete, že dvanásť hodín cez deň je vidno? Kto chodí za vidna, nemusí sa báť, že sa potkne.10Len cesta za tmy je nebezpečná.“11Potom dodal: „Náš priateľ Lazár zaspal a ja ho idem prebudiť.“12„Ak spí, čoskoro sa uzdraví,“ citovali ľudovú múdrosť.13Nazdávali sa totiž, že hovorí o obyčajnom spánku, a nie o Lazárovej smrti.14Povedal im teda otvorene: „Lazár zomrel.15A ja som rád, že som nebol pri ňom, kvôli vám, aby ste mali novú príležitosť uveriť vo mňa. Poďme k nemu!“16Tomáš prezývaný Dvojča navrhol učeníkom: „Poďme aj my, nech zomrieme spolu s ním!“17Keď prišli do Betánie, Lazár už štyri dni ležal v hrobe.18Betánia bola neďaleko Jeruzalema, necelú hodinu cesty,19a tak mnohí známi z mesta prišli potešiť sestry v ich žiali za bratom.20Keď sa Marta dozvedela, že prichádza Ježiš, bežala mu oproti, ale Mária zostala doma.21Marta privítala Ježiša slovami: „Pane, keby si tu bol býval, môj brat by nebol zomrel.22Ale ja viem, že Boh ani teraz neodmietne nijakú tvoju prosbu.“23„Neboj sa,“ ubezpečil ju Ježiš, „tvoj brat bude opäť žiť.“ –24„Viem, že ožije v posledný deň po vzkriesení,“ prisvedčila Marta.25„Ja som Vzkriesenie aj Život!“ povedal jej Ježiš. „Kto vo mňa verí, bude žiť, aj keby zomrel.26A kto žije a verí vo mňa, nikdy nezomrie. Veríš tomu, Marta?“27„Áno, Pane,“ odpovedala. „Uverila som, že si Kristus, Boží Syn, na ktorého sme tak dlho čakali.“28Po tých slovách odišla, odvolala svoju sestru nabok a pošeptala jej: „Je tu Ježiš a chce sa s tebou zhovárať.“29Mária ihneď vstala a bežala k nemu.
Ježiš vzkriesi Lazára
30Ježiš ešte nevošiel do dediny, bol na tom istom mieste, kde sa s ním stretla Marta.31Keď Židia, ktorí utešovali Máriu, videli, ako náhlivo vybehla z domu, pobrali sa za ňou, lebo sa domnievali, že sa šla vyplakať na Lazárov hrob.32Len čo Mária došla k Ježišovi, padla pred ním na kolená a nariekala: „Pane, keby si tu bol býval, môj brat mohol ešte žiť!“33Máriin plač aj nárek Židov Ježiša rozrušili a hlboko dojali.34Spýtal sa ich: „Kde ste ho pochovali?“„Poď, ukážeme ti!“ odpovedali.35Vtedy vyhŕkli slzy aj Ježišovi.36„Pozrite, ako ho mal rád!“ šeptali si medzi sebou.37Ale iní namietali: „Keď vedel uzdraviť slepého, nemohol zachrániť Lazára pred smrťou?“38To Ježiša znova rozrušilo a vykročil k hrobu. Bola to jaskyňa privalená veľkým balvanom.39„Odvaľte ten kameň!“ rozkázal Ježiš.„Pane, je pochovaný štvrtý deň, akiste je už v rozklade!“ chcela tomu zabrániť Marta.40„Či som ti nepovedal, že ak budeš veriť, uvidíš Božiu slávu?“ pripomenul jej Ježiš.41Vtedy odvalili kameň. Ježiš uprel oči k nebu a modlil sa: „Otče, ďakujem ti, že ma počuješ.42Ja viem, ty ma vždy počuješ, ale povedal som to kvôli ľuďom, ktorí stoja okolo, aby uverili, že ty si ma sem poslal.“43Potom zvolal mocným hlasom: „Lazár, poď von!“44A Lazár vyšiel. Ruky aj nohy mal ovinuté pohrebným rubášom a tvár mal prikrytú šatkou. Ježiš im povedal: „Zložte mu to, nech môže odísť!“
Jeden musí umrieť za všetkých
45Mnohí Židia, ktorí prišli za Máriou, boli svedkami zázraku, ktorý Ježiš vykonal, a uverili v neho.46Ale niektorí sa ponáhľali rýchlo to oznámiť farizejom.47Tí ihneď zvolali poradu s veľkňazmi, aby posúdili, čo sa stalo.„Čo si počneme?“ bezradne sa spytovali. „Ten človek skutočne robí zázraky!48Ak proti nemu nezakročíme, uverí v neho všetok ľud, prídu Rimania, podmania si nás a zničia chrám aj celý národ!“49No tu sa prihlásil o slovo Kaifáš, ktorý bol v tom roku veľkňazom: „Načo by ste si tu lámali hlavu. Je to celkom jasné.50Prečo by mal zahynúť celý národ, nech radšej umrie jeden za všetkých.“51Keď Kaifáš navrhol tento úklad proti Ježišovi, netušil, že ako veľkňaz vyriekol proroctvo, že Ježiš má byť obetovaný za svoj ľud.52Jeho výrok sa nevzťahoval iba na Židov, ale na Božie deti zo všetkých národov, ktoré sa spoja v jednu cirkev.53Od toho dňa sa židovskí vodcovia pevne rozhodli, že ho zabijú.54Preto sa Ježiš prestal verejne pohybovať medzi Židmi a utiahol sa aj s učeníkmi do mesta Efraim na okraji púšte.55Priblížila sa opäť Veľká noc. Z celej krajiny putovali do Jeruzalema ľudia, aby ešte pred hlavnými sviatkami mohli vykonať predpísané očistné obrady.56Túžili sa stretnúť s Ježišom a spytovali sa navzájom: „Čo si myslíte? Príde či nepríde sem na sviatky?“57Veľkňazi a farizeji totiž vydali rozkaz, že každý, kto by vedel, kde sa zdržiava, musí to oznámiť, aby ho mohli zatknúť.