Jan 11,1 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Lazar onemocní a umírá

1 Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 2 (Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.) 3 Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“ 4 Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“ 5-6 Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci. 7 Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“ 8 Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“ 9 „Proč se bojíte, jako by už nastávala noc,“ řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil. 10 Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“ 11 Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“ 12 Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“ 13 Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14 Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel 15 a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“ 16 Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“

Ježíš těší Martu a Marii

17 Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18 Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry, 19 a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu. 20-21 Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel. 22 Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“ 23 „Neboj se,“ odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“ 24-26 Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ 27 „Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět,“ odpověděla. 28 Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“ 29 Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu. 30 Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. 31 Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní. 32 Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“ 33 Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. 34 Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“ „Pojď, Pane, ukážeme ti,“ odpověděli. 35 Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi. 36 „Podívejte, jak ho měl rád,“ šeptali někteří mezi sebou. 37 Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“

Ježíš křísí Lazara

38 To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem. 39 „Odvalte ten kámen!“ přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu,“ namítla Marta. 40 „Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“ podivil se Ježíš. 41 Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. 42 Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“ 43 Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44 A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to,“ přikázal Ježíš, „ať může chodit.“

Úklady náboženských vůdců proti Ježíšovi

45 Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku. 46 Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům. 47 Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy! 48 Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“ 49 Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti! 50 Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“ 51 Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid. 52 Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev. 53 Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život. 54 Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště. 55 Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů. 56 Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“ 57 Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Najväčší zázrak

1 Ježišov priateľ Lazár ťažko ochorel. Býval so svojimi sestrami Máriou a Martou v dedine Betánia. 2 Bola to tá Mária, ktorá natrela vzácnou masťou Ježišovi nohy a svojimi vlasmi mu ich vyutierala. 3 Sestry sa báli o bratov život, a tak odkázali Ježišovi: „Pane, tvoj milovaný priateľ je ťažko chorý.“ 4 Keď sa to Ježiš dozvedel, povedal: „Nebojte sa, jeho choroba sa neskončí smrťou, prejaví sa tu Božia moc a Syn Boží bude ňou oslávený.“ 5 Ježiš mal veľmi rád obe sestry i Lazára, no jednako sa ešte dva dni zdržal na mieste, 6 kde ho zastihla správa o Lazárovej chorobe. 7 Až potom vyzval svojich učeníkov: „Vráťme sa do Judska.“ 8 Jeho učeníci namietali: „Majstre, veď len nedávno ťa tam chceli Židia zabiť, a ty sa ta mieniš vrátiť?“ 9 „Či neviete, že dvanásť hodín cez deň je vidno? Kto chodí za vidna, nemusí sa báť, že sa potkne. 10 Len cesta za tmy je nebezpečná.“ 11 Potom dodal: „Náš priateľ Lazár zaspal a ja ho idem prebudiť.“ 12 „Ak spí, čoskoro sa uzdraví,“ citovali ľudovú múdrosť. 13 Nazdávali sa totiž, že hovorí o obyčajnom spánku, a nie o Lazárovej smrti. 14 Povedal im teda otvorene: „Lazár zomrel. 15 A ja som rád, že som nebol pri ňom, kvôli vám, aby ste mali novú príležitosť uveriť vo mňa. Poďme k nemu!“ 16 Tomáš prezývaný Dvojča navrhol učeníkom: „Poďme aj my, nech zomrieme spolu s ním!“ 17 Keď prišli do Betánie, Lazár už štyri dni ležal v hrobe. 18 Betánia bola neďaleko Jeruzalema, necelú hodinu cesty, 19 a tak mnohí známi z mesta prišli potešiť sestry v ich žiali za bratom. 20 Keď sa Marta dozvedela, že prichádza Ježiš, bežala mu oproti, ale Mária zostala doma. 21 Marta privítala Ježiša slovami: „Pane, keby si tu bol býval, môj brat by nebol zomrel. 22 Ale ja viem, že Boh ani teraz neodmietne nijakú tvoju prosbu.“ 23 „Neboj sa,“ ubezpečil ju Ježiš, „tvoj brat bude opäť žiť.“ – 24 „Viem, že ožije v posledný deň po vzkriesení,“ prisvedčila Marta. 25 „Ja som Vzkriesenie aj Život!“ povedal jej Ježiš. „Kto vo mňa verí, bude žiť, aj keby zomrel. 26 A kto žije a verí vo mňa, nikdy nezomrie. Veríš tomu, Marta?“ 27 „Áno, Pane,“ odpovedala. „Uverila som, že si Kristus, Boží Syn, na ktorého sme tak dlho čakali.“ 28 Po tých slovách odišla, odvolala svoju sestru nabok a pošeptala jej: „Je tu Ježiš a chce sa s tebou zhovárať.“ 29 Mária ihneď vstala a bežala k nemu.

Ježiš vzkriesi Lazára

30 Ježiš ešte nevošiel do dediny, bol na tom istom mieste, kde sa s ním stretla Marta. 31 Keď Židia, ktorí utešovali Máriu, videli, ako náhlivo vybehla z domu, pobrali sa za ňou, lebo sa domnievali, že sa šla vyplakať na Lazárov hrob. 32 Len čo Mária došla k Ježišovi, padla pred ním na kolená a nariekala: „Pane, keby si tu bol býval, môj brat mohol ešte žiť!“ 33 Máriin plač aj nárek Židov Ježiša rozrušili a hlboko dojali. 34 Spýtal sa ich: „Kde ste ho pochovali?“„Poď, ukážeme ti!“ odpovedali. 35 Vtedy vyhŕkli slzy aj Ježišovi. 36 „Pozrite, ako ho mal rád!“ šeptali si medzi sebou. 37 Ale iní namietali: „Keď vedel uzdraviť slepého, nemohol zachrániť Lazára pred smrťou?“ 38 To Ježiša znova rozrušilo a vykročil k hrobu. Bola to jaskyňa privalená veľkým balvanom. 39 „Odvaľte ten kameň!“ rozkázal Ježiš.„Pane, je pochovaný štvrtý deň, akiste je už v rozklade!“ chcela tomu zabrániť Marta. 40 „Či som ti nepovedal, že ak budeš veriť, uvidíš Božiu slávu?“ pripomenul jej Ježiš. 41 Vtedy odvalili kameň. Ježiš uprel oči k nebu a modlil sa: „Otče, ďakujem ti, že ma počuješ. 42 Ja viem, ty ma vždy počuješ, ale povedal som to kvôli ľuďom, ktorí stoja okolo, aby uverili, že ty si ma sem poslal.“ 43 Potom zvolal mocným hlasom: „Lazár, poď von!“ 44 A Lazár vyšiel. Ruky aj nohy mal ovinuté pohrebným rubášom a tvár mal prikrytú šatkou. Ježiš im povedal: „Zložte mu to, nech môže odísť!“

Jeden musí umrieť za všetkých

45 Mnohí Židia, ktorí prišli za Máriou, boli svedkami zázraku, ktorý Ježiš vykonal, a uverili v neho. 46 Ale niektorí sa ponáhľali rýchlo to oznámiť farizejom. 47 Tí ihneď zvolali poradu s veľkňazmi, aby posúdili, čo sa stalo.„Čo si počneme?“ bezradne sa spytovali. „Ten človek skutočne robí zázraky! 48 Ak proti nemu nezakročíme, uverí v neho všetok ľud, prídu Rimania, podmania si nás a zničia chrám aj celý národ!“ 49 No tu sa prihlásil o slovo Kaifáš, ktorý bol v tom roku veľkňazom: „Načo by ste si tu lámali hlavu. Je to celkom jasné. 50 Prečo by mal zahynúť celý národ, nech radšej umrie jeden za všetkých.“ 51 Keď Kaifáš navrhol tento úklad proti Ježišovi, netušil, že ako veľkňaz vyriekol proroctvo, že Ježiš má byť obetovaný za svoj ľud. 52 Jeho výrok sa nevzťahoval iba na Židov, ale na Božie deti zo všetkých národov, ktoré sa spoja v jednu cirkev. 53 Od toho dňa sa židovskí vodcovia pevne rozhodli, že ho zabijú. 54 Preto sa Ježiš prestal verejne pohybovať medzi Židmi a utiahol sa aj s učeníkmi do mesta Efraim na okraji púšte. 55 Priblížila sa opäť Veľká noc. Z celej krajiny putovali do Jeruzalema ľudia, aby ešte pred hlavnými sviatkami mohli vykonať predpísané očistné obrady. 56 Túžili sa stretnúť s Ježišom a spytovali sa navzájom: „Čo si myslíte? Príde či nepríde sem na sviatky?“ 57 Veľkňazi a farizeji totiž vydali rozkaz, že každý, kto by vedel, kde sa zdržiava, musí to oznámiť, aby ho mohli zatknúť.