1. Korintským 14 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pavlovo učení o darech proroctví a jazyků

1 Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo. 2 Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. 3 Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují. 4 Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství. 5 Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět. 6 Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký? 7 Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? 8 Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? 9 Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru. 10 Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. 11 Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. 12 Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev. 13 Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. 14 Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. 15 Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. 16-17 Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá. 18 Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. 19 Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných. 20 Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé. 21 Ve starozákonním proroctví říká Bůh: „Pošlu k nim cizince, aby k nim promluvili cizím jazykem, ale ani těm nebudou naslouchat.“ 22 Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy. 23 Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo? 24 Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí. 25 Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!

Řád a kázeň ve shromáždění jsou znakem věřících v Krista

26 Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících. 27 Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá. 28 Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe. 29 Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují. 30-31 Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním. 32 Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada. 33 Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji. 34 Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás. 35 Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon. 36 Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána. 37 A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha. 38 Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání. 39 Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky, 40 ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Cudzie jazyky v kresťanskom spoločenstve

1 Nech je teda u vás láska na prvom mieste. O duchovné dary sa tiež usilujte, ale predovšetkým o schopnosť zvestovať Božie slovo. 2 Keď niekto hovorí neznámym jazykom, hovorí síce Bohu, ale ľudia z toho nič nemajú, lebo mu nerozumejú. 3 Ak však niekto prehovorí zrozumiteľne, poslucháči ho pochopia a také slová im pomáhajú, povzbudzujú ich a naprávajú. 4 Neznámy jazyk má význam len pre toho, kto ním hovorí, kým zvestovanie Božej vôle buduje kresťanské spoločenstvo. 5 Prajem si, aby ste všetci hovorili inými jazykmi, ale dávam prednosť tomu, aby ste posolstvo prinášali zrozumiteľne. Veď cirkev má úžitok len z toho, čomu môže každý rozumieť. 6 Povedzte sami: na čo by vám bolo, keby som hovoril jazykmi pre vás nezrozumiteľnými, a nikto by nevyložil, v čom je poučenie, aký Boží odkaz vám tlmočím. 7 Pozrite sa na hudobný nástroj – povedzme na flautu alebo citaru. Keby nevydávali rozdielne zvuky, ako sa pozná, čo sa hrá? 8 Alebo trúbku: ak zatrúbi nezreteľne, kto v tom rozozná signál do boja? 9 Takisto aj vaša reč: ak nie je zrozumiteľná, nikomu nič nedá. Hovoríte do vetra. 10 Na svete sa hovorí stovkami rôznych rečí, a kto ich pozná, dohovorí sa nimi. 11 Ale ak sa mi niekto prihovára rečou, ktorú nepoznám, zostaneme navzájom cudzincami. 12 Viem, že túžite po duchovných daroch. Usilujte sa teda vyniknúť hlavne v tom, čo pomáha budovať cirkev. 13 Preto radím tomu, kto hovorí neznámym jazykom: modli sa, aby si vedel aj vyložiť, čo hovoríš. 14 Keď totiž niekto hovorí takým jazykom, jeho duch sa modlí bez účasti rozumu. 15 Nuž čo robiť? Budem sa modliť duchom aj mysľou, budem spievať „duchom“, ale aj „mysľou“. 16 Ako by mohol obyčajný človek pripojiť svoje amen k modlitbe, keby nevedel, čo si hovoril? 17 Áno, ty krásne ďakuješ, ale iný z toho nič nemá. 18 Som vďačný Bohu, že hovorím jazykmi väčšmi než ktokoľvek z vás, 19 ale v zhromaždení poviem radšej päť zrozumiteľných viet ako tisíce nezrozumiteľných. 20 Bratia, nebuďte detinskí. Nech je vám zlo cudzie ako bábätkám, ale inak myslite ako dospelí ľudia. 21 V starozákonnom proroctve hovorí Boh: „Pošlem k nim cudzincov, aby hovorili k nim cudzím jazykom, ale ani tých nebudú počúvať.“ 22 Nezrozumiteľný jazyk sotva niekoho privedie k viere; je znamením pre neveriacich, ale proroctvo z Božieho poverenia je poučením a povzbudením pre veriacich. 23 Predstavte si, že sa zhromaždíte, každý z vás bude hovoriť iným jazykom a teraz medzi vás príde nezasvätený alebo neveriaci človek. Nepovie, že ste sa asi pomiatli? 24 No keď všetci budete tlmočiť Božiu pravdu zrozumiteľnou rečou, tak to, čo náhodný hosť počuje, zasiahne jeho svedomie. 25 Bude usvedčený a jeho najtajnejšie myšlienky odkryté, takže padne na kolená a vyzná, že medzi vami je určite Boh!

Poriadok pri bohoslužbách

26 Čo povedať na záver? Keď sa zídete, jeden poslúži spevom, iný zjavením, ďalší posolstvom od Boha alebo svedectvom v cudzom jazyku, ďalší jeho výkladom. Pre všetkých tu platí jediné pravidlo: nech to, čo robia, slúži na osoh celej obci veriacich. 27 Ak sa hovorí cudzím jazykom, nech hovoria najviac dvaja alebo traja, ale jeden po druhom a zároveň nech to niekto vykladá. 28 Ak sa nenájde nikto, kto by bol schopný to urobiť, nech radšej mlčia, alebo hovoria s Bohom potichu, sami pre seba. 29 Tí, ktorí dostali zvláštne Božie posolstvo, nech tiež hovoria len dvaja alebo traja, ostatní nech o tom uvažujú. 30 Ak Boh odhalí niečo ďalšiemu z prítomných, kým druhý ešte hovorí, treba mu dať slovo. 31 Tak príde rad na všetkých, čo majú čo povedať, a všetci sa budú aj učiť, aj budú povzbudení. 32 Pamätajte, že kto hovorí z Božieho poverenia, vie aj prestať a čakať, kým znovu príde naňho rad. 33 Boh nemá rád zmätok a hluk, ale poriadok a pokoj. 34 Zatiaľ som sa nikde nestretol s tým, aby ženy zasahovali do priebehu kresťanských zhromaždení. Nech teda mlčia v zhromaždení aj u vás. Napokon im to ukladá aj zákon. 35 Ak niečomu nerozumejú, nech im to doma vysvetlí manžel, nepatrí sa však, aby si žiadali slovo na verejnosti. 36 Niekomu sa to možno nebude páčiť, ale nemyslite si, že práve vy v Korinte rozumiete všetkému najlepšie. Nie ste prví ani jediní, ktorí prijali Krista za svojho Pána. 37 A ak niekto u vás tvrdí, že má zvláštny dar počuť Boží hlas, alebo má iné schopnosti z Božieho Ducha, mal by tým skôr poznať, že to, čo vám hovorím, pochádza od Boha. 38 Kto to odmieta uznať, sám nemá nárok na uznanie. 39 Tak teda, milí bratia, proste Boha o to, aby ste mohli hlásať jeho pravdy. Nebráňte hovoriť cudzími jazykmi, 40 ale nech sa všetko deje v poriadku a slušnosti.