1Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy.2Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval:3„Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají.“4A co mu na to odpovídá Bůh? „Sedm tisíc věrných – kromě tebe – se bohům cizím ještě neklaní!“5Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.6-7Tak tedy: o co se tolik snažili Izraelci, toho – kromě těch vyvolených – nedosáhli.8Bůh je ranil slepotou, takže mají oči – a přesto nevidí, mají uši – a přesto neslyší, slepí a hluší jsou až dodnes.9A David říká v jednom svém žalmu: „Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.10Zatmi jim zrak, ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí.“11Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!12Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!
Boží povolání není důvodem k domýšlivosti
13Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,14abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.15To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!16Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.17Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,18nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!19Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“20Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.21Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe.22Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě – pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe.23-24A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo. Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem,25a nechci vás ponechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane,26otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš: „Z Jeruzaléma přijde vysvoboditel a všechnu bezbožnost z národa vymýtí.27Já, Bůh, s nimi učiním smlouvu, že všechny jejich viny zahladím.“28Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil.29Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší.30Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli.31V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni.32Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl.33Jak nesmírné je Boží bohatství, jak hluboká jeho moudrost a poznání. Jak nevyzpytatelná jeho rozhodnutí a nepředvídatelné jeho jednání!34Kdo může pochopit Boží myšlení, kdo byl kdy jeho poradcem?35Kdo mu kdy dal něco ze svého, aby mu to on musel vrátit?36Vždyť z Boha vše pochází, díky jemu a pro něho vše trvá. Jemu sláva na věky!
1Spytujem sa teda: Zavrhol azda Boh svoj národ? Rozhodne nie! Veď aj ja som Žid, potomok Abrahámov z Benjamínovej vetvy.2Boh nezavrhol svoj ľud, ktorý si vyvolil od počiatku. Z Písma sa dozvieme, že už Eliáš sa ponosoval na svoj národ: „3Pane, tvojich prorokov povraždili a tvoje oltáre zbúrali. Už len ja som zostal pri tebe, a teraz aj mňa chcú zabiť.“4A čo mu na to odpovedá Boh? „Sedemtisíc verných – okrem teba – sa neklania cudzím bohom.“5Takisto aj dnes je tu zvyšok verných.6Boh si ich však nevyvolil pre ich zásluhy, ale zo svojej milosti. Teda nie na základe dobrých skutkov, lebo milosť by nebola milosťou.7Čo z toho vyplýva? Izrael nedosiahol Božiu priazeň, po ktorej túžil. Dosiahli ju len vyvolení.8Oči ostatných boli zaslepené. Majú síce oči, ale nevidia, majú uši, ale nepočujú. A tak je to až dodnes.9Dávid hovorí v jednom svojom žalme: „Obetný oltár nech sa im osídlom a pascou stane, do ktorej sami sa chytia a dostanú zaslúženú odplatu.10Oči nech sa im zatmia, aby nevideli, a šiju nech majú navždy zohnutú pod bremenom zákonov.“
Varovanie pred namyslenosťou
11Spytujem sa teda: Potkli sa azda preto, aby padli celkom? Vôbec nie! Ich pád však umožnil záchranu pohanov, a to prebudilo u Židov žiarlivosť.12Ak teda ich zlyhaním svet získal a ich úpadok obohatil pohanov, čo potom, až sa všetci obrátia?13Vám, ktorí nie ste Židia, by som chcel povedať: Veľmi sa teším, že ma Boh poslal práve k vám, aby som vám zvestoval evanjelium.14Tým azda vyvolám žiarlivosť u svojich pokrvných bratov a aspoň niektorých privediem k spaseniu.15To, že sa Boh načas odvrátil od nich, viedlo k zmiereniu Boha s pohanskými národmi. A aké nádherné bude, keď sa Boh zase k svojmu ľudu navráti! To ako keby mŕtvi znova ožili!16S prvým chlebom, ktorý sa obetuje Bohu pri slávnosti prvej úrody, sa totiž posväcuje všetok chlieb. A ak sú korene stromu zdravé, zdravé sú aj vetvy.17Ale niektoré vetvy toho stromu – hovorím o Božom vyvolenom ľude – boli odlomené. Na ich miesto ste boli zaštepení vy ako konáre planej olivy, takže beriete silu z koreňa ušľachtilej olivy.18Nenamýšľajte si preto, že ste čosi viac ako odlomené vetvy. Veď vy nenesiete koreň, ale koreň nesie vás.19Niekto môže namietať: „Boli predsa odlomené, aby som ja mohol byť zaštepený na ich miesto.“20To je pravda. Boli vylomené, lebo neverili. A vy ste na ich mieste, lebo veríte. Nebuďte namyslení, ale radšej dbajte, aby sa to nestalo aj vám.21Lebo ak Boh neušetril vetvu ušľachtilej olivy, tým skôr neušetrí vás.22Pamätajte na Božiu dobrotu, ale aj na jeho prísnosť: prísnosť k tým, ktorí odpadli, a na dobrotu k vám – pravda, ak zostanete verní. Inak odtne aj vás.23A takisto Židia, ak sa vrátia k Bohu, budú zaštepení naspäť. Boh má moc to urobiť.24Lebo ak Boh zaštepil vás, vetvy planej olivy, na ušľachtilý strom – čo sa nikdy nerobieva – o čo ochotnejšie zaštepí odlomené konáre na miesto, na ktoré pôvodne patrili.
Boh plní svoje zámery
25Nechcel by som, milí bratia, aby zostalo pre vás tajomstvom, aké úmysly má Boh so židovským národom, a nechcem vás v tom nechať vlastným predstavám. Časť Židov sa zatvrdí a neprijme Krista, ale to bude trvať iba dovtedy, kým ho neprijmú všetky ostatné národy.26Až potom bude celý Izrael zachránený, ako to predpovedal už Izaiáš: „Z Jeruzalema príde Vysloboditeľ a odvráti židovský ľud od bezbožnosti.27Toto bude moja zmluva s nimi, keď ich zbavím vín.“28Ako sa teda dívať na Židov? Neprijali Pána Ježiša ako Mesiáša, preto sa stali Božími nepriateľmi, ale vás to priviedlo k Božiemu milosrdenstvu. Boh ich však stále miluje, lebo sú deťmi svojich predkov, ktorých si vyvolil.29Keď Boh niečo daruje, neberie to späť, a ak si niekoho povolá, sám to neruší.30Vy ste kedysi Boha odmietli, ale teraz sa vám dostalo Božie milosrdenstvo, keď ho odmietli Židia.31V podobnej situácii sú teraz oni. Stavajú sa odmietavo k milosti, ktorú ste získali vy práve preto, aby ju nakoniec mohli dostať aj oni.32Lebo Boh všetkých – Židov aj pohanov – ponechal ich nevere, lebo všetkých chce obdariť svojou milosťou.
Chválospev na Božiu múdrosť a prozreteľnosť
33Aké nesmierne je Božie bohatstvo, aká hlboká je jeho múdrosť a poznanie! Aké nevyspytateľné sú jeho rozhodnutia a nepredvídateľné jeho zámery!34Kto môže pochopiť jeho myslenie, kto bol jeho poradcom?35Kto mu niečo dal zo svojho, aby mu to on musel vrátiť?36Veď z Boha všetko pochádza, vďaka nemu a pre neho všetko trvá. Jemu nech je sláva naveky. Amen.