Lukáš 22,1 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše

1 Přiblížily se Velikonoce. 2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.

Jidáš sjednává zradu Ježíše

3 Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.

Učedníci připravují velikonoční večeři

7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.

Ježíš naposledy večeří s učedníky

14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15 Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25 Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29 Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

31 Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33 Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35 Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36 Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38 Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

Ježíš prožívá muka v zahradě

39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40 Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42 „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46 Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“

Ježíš je zrazen a zajat

47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51 Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“

Petr zapírá, že Ježíše zná

54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57 Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60 Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.

Židovská rada soudí Ježíše

66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67 On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70 Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71 Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“

Bible Kralická

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.