Psalm 102 | Schlachter 2000 :: ERF Bibleserver

Schlachter 2000

1 Ein Gebet des Elenden, wenn er verzagt ist und seine Klage vor dem Herrn ausschüttet.^[1] (Ps 142,1; Hebr 1,10) 2 O HERR, höre mein Gebet, und lass mein Schreien vor dich kommen! (2Mo 2,23) 3 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tag meiner Not! Neige dein Ohr zu mir; an dem Tag, da ich rufe, erhöre mich eilends! (Ps 13,2; Ps 27,9; Ps 31,3; Ps 70,6; Jes 54,8)

Ps 13,2Ps 27,9Ps 31,3Ps 70,6Jes 54,8

4 Denn meine Tage sind in Rauch aufgegangen, und meine Gebeine glühen wie ein Brand. (Hi 30,30; Ps 32,3; Jak 4,14) 5 Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras; ja, ich habe vergessen, mein Brot zu essen. (1Sam 1,7; 2Sam 12,17; Ps 102,12) 6 Vor meinem Stöhnen und Seufzen klebt mein Gebein an meinem Fleisch. (Hi 19,20) 7 Ich gleiche einem Pelikan in der Wüste, bin wie ein Käuzchen in den Ruinen; (Hi 30,29; Jes 38,14) 8 ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dach. (Ps 77,5; Kla 3,26) 9 Täglich schmähen mich meine Feinde, und die gegen mich toben, schwören bei mir;^[2] (2Mo 22,28; Ps 31,12; Jer 29,21) 10 denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen (Ps 42,4; Jes 44,20) 11 wegen deines Grimms und deines Zorns, denn du hast mich aufgehoben und hingeschleudert. (1Sam 25,29; Ps 7,12; Ps 38,2; Kla 3,1)

1Sam 25,29Ps 7,12Ps 38,2Kla 3,1

12 Meine Tage sind wie ein lang gestreckter Schatten, und ich verdorre wie Gras. (Hi 14,2; Pred 6,12) 13 Aber du, o HERR, thronst auf ewig, und dein Gedenken bleibt von Geschlecht zu Geschlecht. (Ps 45,7; Ps 135,13; Kla 5,19; Sach 6,13)

Ps 45,7Ps 135,13Kla 5,19Sach 6,13

14 Du wirst dich aufmachen und dich über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, dass du ihr Gnade erweist; die Stunde ist gekommen! (Jes 40,1; Jes 54,7; Jer 29,10; Kla 3,22)

Jes 40,1Jes 54,7Jer 29,10Kla 3,22

15 Denn deine Knechte lieben [Zions] Steine und trauern über ihren Schutt. (Neh 1,3; Neh 2,3; Dan 9,18) 16 Dann werden die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Herrlichkeit, (Jes 60,1; Jer 33,9; Hes 36,36) 17 wenn der HERR Zion gebaut hat und erschienen ist in seiner Herrlichkeit, (Ps 147,2; Jes 40,5) 18 wenn er sich zu dem Gebet der Verlassenen gewendet und ihr Gebet nicht verachtet hat. (Neh 2,4; Neh 2,6; Neh 2,8; Dan 9,20)

Neh 2,4Neh 2,6Neh 2,8Dan 9,20

19 Das wird man aufschreiben für das spätere Geschlecht, und das Volk, das geschaffen werden soll, wird den HERRN loben; (Ps 22,31; Jes 43,21; Hab 2,2; Apg 18,10; Röm 9,25; Röm 15,4; 1Kor 10,11; 1Petr 2,9; Offb 18,4; Offb 21,3)

Ps 22,31Jes 43,21Hab 2,2Apg 18,10Röm 9,25Röm 15,41Kor 10,111Petr 2,9Offb 18,4Offb 21,3

20 denn er hat herabgeschaut von der Höhe seines Heiligtums, der HERR hat vom Himmel zur Erde geblickt, (5Mo 26,15) 21 um zu hören das Seufzen der Gefangenen und loszumachen die dem Tod Geweihten, (Ps 79,11; Sach 9,11) 22 damit sie den Namen des HERRN verkündigen in Zion und sein Lob in Jerusalem, (Jes 52,8; Jer 30,19) 23 wenn die Völker sich versammeln allesamt und die Königreiche, um dem HERRN zu dienen. (Jes 2,2; Jer 3,17) 24 Er hat meine Kraft gebeugt auf dem Weg, hat verkürzt meine Tage. (Ps 44,26; Ps 89,46) 25 Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht hinweg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen von Geschlecht zu Geschlecht. (Ps 55,24; Ps 90,1; Ps 102,13; Jes 38,10)

Ps 55,24Ps 90,1Ps 102,13Jes 38,10

26 Du hast vorzeiten die Erde gegründet, und die Himmel sind das Werk deiner Hände. (1Mo 2,1; 2Kön 19,15; Hebr 1,12) 27 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle werden wie ein Kleid zerfallen, wie ein Gewand wirst du sie wechseln, und sie werden verschwinden. (Jes 51,6; Lk 21,33; 2Petr 3,10) 28 Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende! (Ps 102,13; Mal 3,6; Hebr 13,8; Jak 1,17)

Ps 102,13Mal 3,6Hebr 13,8Jak 1,17

29 Die Söhne deiner Knechte werden bleiben, und ihr Same wird vor dir bestehen. (Hes 37,25)

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.