1(122:1) Песнь восхождения. К Тебе возвожу очи мои, Живущий на небесах!2(122:2) Вот, как очи рабов [обращены] на руку господ их, как очи рабы – на руку госпожи ее, так очи наши – к Господу, Богу нашему, доколе Он помилует нас.3(122:3) Помилуй нас, Господи, помилуй нас, ибо довольно мы насыщены презрением;4(122:4) довольно насыщена душа наша поношением от надменных и уничижением от гордых.
1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. 2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. 3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání. 4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.