1Mein Sohn, bewahre meine Worte, / hüte meine Weisung wie einen Schatz!2Bewahre meine Gebote, damit du lebst; / hüte sie wie deinen Augapfel.3Binde sie um deine Finger, / schreibe sie tief in dein Herz!4Nenn die Weisheit deine Schwester / und lass die Einsicht deine Freundin sein,5dass sie dich bewahre vor der Frau eines andern, / vor der Fremden, die dir schöne Worte macht.6Einmal stand ich am Fenster meines Hauses / und blickte durch das Gitter hinaus.7Da bemerkte ich unter den Grünschnäbeln dort / einen jungen Burschen ohne Verstand.8Er ging über die Straße, bog um die Ecke / und nahm den Weg zu ihrem Haus.9Es war schon in der Dämmerung, / beim Einbruch der Nacht, wenn es dunkel wird.10Schau, da kommt eine Frau ihm entgegen, / wie eine Hure aufgemacht, ihre Absicht versteckt.11Leidenschaftlich ist sie und hemmungslos; / es hält sie nicht in ihrem Haus.12Bald ist sie draußen, bald auf den Plätzen, / an allen Straßenecken lauert sie.13Da greift sie ihn und küsst ihn ab / und spricht ihn herausfordernd an:14„Ich musste heute ein Freudenopfer[1] bringen, / nun habe ich mein Versprechen erfüllt.15Darum kam ich heraus, dir zu begegnen, / dich habe ich gesucht und gefunden.16Ich habe mein Bett neu bezogen. / Es ist buntes ägyptisches Leinen,17und ich habe es mit Myrrhe besprengt, / mit Aloë und Zimt.18Komm, wir lieben uns die ganze Nacht, / wir berauschen uns an Liebeslust!19Denn mein Mann ist nicht zu Hause, / er ist auf Reisen, sehr weit fort.20Den Geldbeutel hat er mit sich genommen. / Zum Vollmondtag erst kommt er zurück.“21Mit solchen Worten verleitet sie ihn, / verführt ihn mit schmeichelnden Lippen.22Er folgt ihr sofort, / wie ein Ochse, den man zum Schlachten führt, / wie ein Hirsch, den das Fangseil umschlingt,23bis ein Pfeil seine Leber zerreißt / und er wie ein Vogel im Fangnetz hängt. / Er weiß nicht, dass es um sein Leben geht.24Hört mir zu, ihr jungen Männer! / Merkt euch gut, was ich sage!25Lasst euch von solch einer Frau nicht verführen, / verirrt euch nicht auf ihre Spur!26Denn sie hat schon viele gefällt und erschlagen, / die Zahl ihrer Todesopfer ist hoch!27Ihr Haus ist ein Weg zum Scheol[2] hinab, / er führt in die Kammern des Todes.
1Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj.2Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň.3Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce.4Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou.5Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou.6Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel.7Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.8Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil.9Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma.10Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.11Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají.12Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť.13Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá:14„Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.15To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám.16Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských.17Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí.18Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním!19Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko;20měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“21Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala.22Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen,[1] když se vrhá do pasti,23než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!24Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky.25Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.26Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet!27Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!