Sprüche 14 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

1 Durch Weisheit von Frauen gedeihen Familie und Haus, / doch eine Närrin zerbricht das mit eigener Hand. 2 Wer seinen Weg geradeaus geht, hat Ehrfurcht vor Jahwe, / doch wer krumme Wege einschlägt, verachtet ihn. 3 Das Gerede eines Narren ist eine Rute für seinen Stolz, / doch der Weise überlegt, was er sagt. 4 Wo keine Rinder sind, da bleibt die Krippe leer, / doch die Kraft des Stiers bringt reichen Ertrag. 5 Ein zuverlässiger Zeuge wird nicht lügen, / doch ein falscher lügt, was er nur kann. 6 Ein Spötter sucht die Weisheit und findet sie nicht, / doch der Vernünftige entdeckt sie schnell. 7 Wenn du einem Dummen gegenübertrittst, / hörst du kein vernünftiges Wort. 8 Die Weisheit lässt den Klugen wissen, was er tut, / doch Narren betrügen sich durch ihre Dummheit selbst. 9 Narren treiben Spott mit der Schuld, / Aufrichtige bleiben versöhnt. 10 Das Herz allein kennt seinen tiefen Schmerz, / und auch seine Freude teilt es Fremden nicht mit. 11 Gesetzlosen wird das Haus zerstört, / doch das Zelt der Gerechten gedeiht. 12 Mancher wähnt sich auf dem richtigen Weg, / doch am Ende führt er ihn in den Tod. 13 Selbst beim Lachen kann man traurig sein, / und wenn es vorbei ist, bleibt der Schmerz. 14 Wer krumme Wege geht, bekommt, was er verdient, / der gute Mann wird mit Gutem belohnt. 15 Der Gedankenlose glaubt allem Geschwätz, / der Kluge achtet auf seinen Schritt. 16 Der Weise scheut sich und weicht dem Bösen aus, / doch der Narr braust auf und fühlt sich im Recht. 17 Ein hitziger Mann macht manche Dummheit, / doch der Hinterlistige wird immer gehasst. 18 Die Einfältigen eignen sich Dummheit an, / doch Kluge werden mit Erkenntnis gekrönt. 19 Die Bösen müssen sich vor den Guten hinknien, / die Gottlosen vor der Tür des Gerechten. 20 Ein Armer ist selbst seinem Nächsten verhasst, / doch viele wollen Freunde des Reichen sein. 21 Wer seinen Nächsten verachtet, versündigt sich; / gesegnet ist, wer dem Hilflosen hilft. 22 Wer Böses plant, wird in die Irre gehen, / doch dem, der gute Absichten hat, wird Liebe und Vertrauen geschenkt. 23 Harte Arbeit führt zum Gewinn, / bloßes Gerede nur zum Verlust. 24 Reichtum ist die Krone der Verständigen, / der Kranz der Narren ist ihr Unverstand. 25 Ein ehrlicher Zeuge rettet ein Leben, / wer Lügen vorbringt, verbreitet Betrug. 26 Wer Jahwe ehrt, lebt in Sicherheit, / auch seine Kinder werden darin bewahrt. 27 Wer Jahwe ehrt, ist an der Quelle des Lebens / und wird vor tödlichen Fehlern bewahrt. 28 In der Größe seines Volkes liegt die Ehre des Königs, / doch ein Rückgang der Bevölkerung ist sein Untergang. 29 Wer ruhig bleibt, hat viel Verstand, / doch wer aufbraust, zeigt nur seine Unvernunft. 30 Gelassenheit hält auch den Körper gesund, / doch Leidenschaft ist Knochenfraß. 31 Wer Schwache bedrückt, verhöhnt deren Schöpfer, / doch wer Hilflosen hilft, ehrt den, der sie geschaffen hat. 32 In seinem Unglück kommt der Gottlose um, / doch wer mit Gott lebt, ist auch im Tod noch geborgen. 33 Im Herzen des Verständigen lässt die Weisheit sich nieder, / doch beim Dummkopf ist sie nicht zu Haus. 34 Gerechtigkeit macht ein Volk groß, / doch Sünde ist die Schande der Völker. 35 Ein kluger Diener wird vom Herrscher geschätzt, / doch einen Schändlichen trifft sein Zorn.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama. 2 Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím pohrdá. 3 Hlupákovi pýcha z pusy vyráží, moudré ochrání jejich rty. 4 Bez dobytka je prázdno ve žlabu, silný býk zajistí hojnou úrodu. 5 Čestný svědek nepromluví lživě, křivopřísežník ale šíří klam. 6 Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí, rozumnému je poznání snadno přístupné. 7 Tupci se raději obloukem vyhni, z jeho rtů se přece nic nedozvíš. 8 Moudrost rozvážného je vědět kudy kam, tupost hlupáků je pěstovat sebeklam. 9 Hlupáci mají legraci z provinění, poctiví ale hledají smíření. 10 Jen srdce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho radost druhý necítí. 11 Dům darebáků je určen ke zboření, stan poctivých ale k rozkvětu. 12 Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. 13 Někdy i při smíchu bolí srdce; když skončí radost, smutek zůstane. 14 Zvrácený dojde odplaty za své skutky a dobrý člověk za ty své. 15 Prosťáček důvěřuje kdečemu, rozvážný člověk své kroky zvažuje. 16 Moudrý je opatrný a varuje se zla, tupec jde bezstarostně dál. 17 Unáhlený člověk dělá hlouposti, lstivý člověk bývá v nenávisti. 18 Omezenci jsou obdařeni tupostí, korunou rozvážných je vědění. 19 Zlí lidé se pokloní dobrým, darebáci u bran spravedlivého. 20 Chuďas je na obtíž i svému příteli, boháče ale všichni milují. 21 Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, blaze tomu, kdo chudým pomáhá. 22 Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dobrosrdečným. 23 Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě. 24 Korunou moudrých je jejich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupostí. 25 Pravdomluvný svědek může zachránit život, podvodník ale šíří lež. 26 Úcta k Hospodinu je člověku pevnou tvrzí a útočištěm pro jeho děti. 27 Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout. 28 Mohutné vojsko je ozdobou krále, úbytek lidu je vládci záhubou. 29 Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti. 30 Krotké srdce dodává tělu na životě, závist je ale jako kostižer. 31 Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá. 32 Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou spravedlivého je jeho poctivost.^[1] 33 V srdci rozumného spočívá moudrost; co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo. 34 Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě. 35 Rozumného služebníka zahrne král přízní, prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.