Psalm 71 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

Verlass mich auch im Alter nicht

1 Bei dir, Jahwe, bin ich geborgen, / da werde ich niemals enttäuscht! 2 In deiner Gerechtigkeit rette mich und reiß mich heraus! / Leih mir dein Ohr und hilf mir! 3 Sei mir ein schützender Fels, die Burg, zu der ich immer fliehen kann. / Du hast doch befohlen, mich zu befreien! / Du bist mein Fels und meine Burg. 4 Rette mich aus der Gewalt der Gottlosen, mein Gott, / aus der Faust brutaler Verbrecher! 5 Denn du bist meine Hoffnung, Jahwe, mein Herr, / meine Zuversicht von meiner Jugend an. 6 Von Mutterleib an verließ ich mich auf dich. / Schon aus dem Mutterschoß halfst du mir heraus. / Dir gilt stets mein Lobgesang. 7 Ich war wie ein Zeichen für viele, / denn du bist mein mächtiger Schutz. 8 Mein Mund ist voll von deinem Lob, / von deinem Ruhm den ganzen Tag. 9 Verwirf mich nicht in der Zeit des Alters, / verlass mich nicht beim Schwinden meiner Kraft. 10 Denn meine Feinde reden schlecht von mir; / die mir ans Leben wollen, beraten sich. 11 „Gott hat ihn verlassen!“, sagen sie. / „Verfolgt und ergreift ihn! / Einen Retter hat er nicht.“ 12 Gott, du bist so weit weg! / Komm doch und hilf mir schnell! 13 Lass zuschanden werden, untergehen alle, die mir feind sind! / Schimpf und Schande über sie, / die versuchen, mich ins Unglück zu stürzen. 14 Doch ich will jederzeit hoffen / und vermehren all dein Lob. 15 Mein Mund wird von deiner Gerechtigkeit reden, / von deinen Wohltaten jeden Tag, / Taten, die ich nicht mehr zählen kann. 16 Ich will kommen mit den Großtaten Jahwes, den Taten meines Herrn. / Ich will deine Gerechtigkeit preisen, deine allein. 17 Gott, von Jugend an hast du mir gezeigt, wer du bist. / Von deinen Wundern erzähle ich bis heute 18 und bis zum Alter und zum grauen Haar. Verlass mich nicht, mein Gott; / dass ich der Nachwelt von deiner Stärke erzähle, / künftigen Generationen von deiner Macht; 19 von deiner Gerechtigkeit, Gott, die bis zum Himmel reicht. / Große Wunder hast du getan. / Gott, wer ist wie du? 20 Du ließest uns viel Angst und Not erfahren. / Doch wirst du uns wieder beleben, / uns heraufbringen aus den Abgründen der Welt. 21 Du bringst mich wieder zu Ehren / und wirst mich abermals trösten. 22 Dann will ich dich loben mit meiner Harfe, / und ich rühme deine Treue, mein Gott! / Auf der Zither spiel ich dir auf, dir dem Heiligen Israels. 23 Mit jubelnden Lippen lobsinge ich dir; / ja ich, denn du hast mich erlöst. 24 Von früh bis spät will ich von deiner Gerechtigkeit reden; / denn die, die mein Unglück suchten, wurden mit Schande bedeckt.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben! 2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě! 3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností! 4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví! 5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí! 6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má! 7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš. 8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit! 9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě! 10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se. 11 Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“ 12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi! 13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí! 14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc. 15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst! 16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci! 17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích. 18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky! 19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný? 20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí! 21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil. 22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský! 23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil. 24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!