1Was soll das Toben der Völker? / Was soll ihr sinnloser Plan?2Die Großen der Welt lehnen sich auf, / verschwören sich gegen Jahwe. / Gegen seinen Messias gehen sie an:[1] (Apg 4,25)3„Los, wir zerreißen die Fessel, / befreien uns von ihrem Strick!“4Doch der im Himmel thront, lacht, / der Herr lacht sie nur spöttisch aus.5Dann fährt er sie an in glühendem Zorn / und erschreckt sie durch heftige Wut:6„Ich habe den König gesalbt und geweiht“, sagt er, / „hier auf dem Zion,[2] meinem heiligen Berg!“7Nun will ich[3] verkünden Jahwes Beschluss! / Er sagte zu mir: „Du bist mein Sohn! / Ich habe dich heute gezeugt.8Sprich mich nur an, und ich gebe dir die Völker, / ja die ganze Erde zu deinem Besitz!9Du wirst sie regieren mit eiserner Faust / und zerschmettern wie Töpfergeschirr.“10Und nun, ihr Könige, kommt zur Vernunft! / Lasst euch warnen, Richter der Welt!11Dient Jahwe mit Furcht, / jubelt und zittert vor ihm!12Küsst den Sohn, sonst wird er zornig / und ihr kommt auf eurem Weg um, / denn leicht entflammt sein Zorn! / Doch glücklich alle, die bei ihm geborgen sind!
Psalm 2
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?2Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:3„Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“4Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.5Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:6„Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“7Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!8Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.9Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“10Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.11Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.12Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.