Kostenlos anmelden

Psalm 139

Menge Bibel

1 Dem Musikmeister, von David ein Psalm. HERR, du erforschest mich und kennst mich; 2 du weißt es, ob ich sitze oder aufstehe, du verstehst, was ich denke, von ferne; 3 ob ich wandre oder ruhe, du prüfst es und bist mit all meinen Wegen vertraut; 4 denn ehe ein Wort auf meiner Zunge liegt, kennst du, o HERR, es schon genau. 5 Du hältst mich von hinten und von vorne umschlossen und hast deine Hand auf mich gelegt. 6 Zu wunderbar ist solches Wissen für mich, zu hoch: ich vermag’s nicht zu begreifen! 7 Wohin soll ich gehn vor deinem Geist und wohin fliehn vor deinem Angesicht? 8 Führe ich auf zum Himmel, so wärst du da, und lagert’ ich mich in der Unterwelt, so wärst du dort; 9 nähme ich Schwingen des Morgenrots zum Flug und ließe mich nieder am äußersten Westmeer, 10 so würde auch dort deine Hand mich führen und deine Rechte mich fassen; 11 und spräch’ ich: »Lauter Finsternis soll mich umhüllen und Nacht sei das Licht um mich her!« – 12 auch die Finsternis würde für dich nicht finster sein, vielmehr die Nacht dir leuchten wie der Tag: Finsternis wäre für dich wie das Licht. 13 Denn du bist’s, der meine Nieren[1] gebildet, mich gewoben im Schoß meiner Mutter. 14 Ich danke dir, daß ich so überaus wunderbar bereitet bin: wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl. 15 Meine Wesensgestaltung war dir nicht verborgen, als im Dunkeln ich gebildet ward, kunstvoll gewirkt in den Tiefen der Erde. 16 Deine Augen sahen mich schon als formlosen Keim, und in deinem Buch standen eingeschrieben alle Tage, die vorbedacht waren, als noch keiner von ihnen da war. 17 Für mich nun – wie kostbar sind deine Gedanken, o Gott, wie gewaltig sind ihre Summen! 18 Wollt’ ich sie zählen: ihrer sind mehr als des Sandes; wenn ich erwache, bin ich noch immer bei dir. 19 Möchtest du doch die Frevler töten, o Gott! Und ihr Männer[2] der Blutschuld, weichet von mir! 20 Sie, die von dir mit Arglist[3] reden, mit Falschheit reden als deine Widersacher. 21 Sollt’ ich nicht hassen, die dich, HERR, hassen, nicht verabscheun, die sich erheben gegen dich? 22 Ja, ich hasse sie mit tödlichem Haß: als Feinde gelten sie mir. 23 Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz, prüfe mich und erkenne meine Gedanken! 24 Und sieh, ob ich wandle auf trüglichem Wege, und leite mich auf dem ewigen Wege! 

Public Domain

Psalm 139

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost
1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.  2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.  3  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.  4  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.  5  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.  6  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.  7  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?  8  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.  9  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,  10  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.  11  Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.  12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.  13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.  14  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.  15  Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.  16  Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.  17  Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,  18  sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.  19  Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!  20  Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.  21  Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?  22  Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.  23  Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,  24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!