1Halleluja! Preiset den HERRN[1], denn er ist freundlich, ja ewiglich währt seine Gnade!2Wer kann des HERRN Machttaten gebührend preisen und kundtun all seinen Ruhm?3Wohl denen, die am Recht festhalten, und dem, der Gerechtigkeit übt zu jeder Zeit!4Gedenke meiner, o HERR, mit der Liebe zu deinem Volk, nimm dich meiner an mit deiner Hilfe,5daß ich schau’ meine Lust am Glück deiner Erwählten, an der Freude deines Volkes Anteil habe und glücklich mich preise mit deinem Eigentumsvolke!6Wir haben gesündigt gleich unsern Vätern, wir haben gefehlt und gottlos gehandelt.7Unsre Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, gedachten nicht der Fülle deiner Gnadenerweise, waren widerspenstig gegen den Höchsten schon am Schilfmeer;8dennoch half er ihnen um seines Namens willen, um seine Heldenkraft zu erweisen.9Er schalt[2] das Schilfmeer: da ward es trocken, und er ließ sie ziehn durch die Fluten wie über die Trift.10So rettete er sie aus der Hand des Verfolgers und erlöste sie aus der Gewalt des Feindes:11die Fluten bedeckten ihre Bedränger, nicht einer von ihnen blieb übrig.12Da glaubten sie an seine Worte, besangen seinen Ruhm.13Doch schnell vergaßen sie seine Taten und warteten seinen Ratschluß nicht ab;14sie fröhnten ihrem Gelüst in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde:15da gewährte er ihnen ihr Verlangen, sandte aber die Seuche gegen ihr Leben.16Dann wurden sie eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Geweihten des HERRN:17da tat die Erde sich auf und verschlang Dathan und begrub die ganze Rotte Abirams,18Feuer verbrannte ihre Rotte, Flammen verzehrten die Frevler.19Sie machten sich ein Kalb[3] am Horeb und warfen vor einem Gußbild sich nieder20und vertauschten so die Herrlichkeit ihres Gottes mit dem Bildnis eines Stieres, der Gras frißt.21Sie hatten Gott, ihren Retter, vergessen, der große Dinge getan in Ägypten,22Wunderzeichen im Lande Hams, furchtbare Taten am Schilfmeer.23Da gedachte er sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, mit Fürbitte vor ihn hingetreten wäre, um seinen Grimm vom Vernichten abzuwenden.24Sodann verschmähten sie das herrliche Land und schenkten seiner Verheißung keinen Glauben,25sondern murrten in ihren Zelten, gehorchten nicht der Weisung des HERRN.26Da erhob er seine Hand gegen sie zum Schwur, sie in der Wüste niederzuschlagen,27ihre Nachkommen unter die Heiden niederzuwerfen und sie rings zu zerstreuen in die Länder.28Dann hängten sie sich an den Baal-Peor und aßen Opferfleisch der toten (Götzen)29und erbitterten ihn durch ihr ganzes Tun. Als nun ein Sterben unter ihnen ausbrach,30trat Pinehas auf und hielt Gericht[4]: da wurde dem Sterben Einhalt getan.31Das wurde ihm angerechnet zur Gerechtigkeit von Geschlecht zu Geschlecht in Ewigkeit. –32Dann erregten sie Gottes Zorn am Haderwasser, und Mose erging es übel um ihretwillen;33denn weil sie dem Geiste Gottes widerstrebten, hatte er unbedacht mit seinen Lippen geredet.34Sie vertilgten auch die Völker nicht, von denen der HERR es ihnen geboten,35sondern traten mit den Heiden in Verkehr und gewöhnten sich an deren (böses) Tun36und dienten ihren Götzen: die wurden ihnen zum Fallstrick.37Ja, sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den bösen Geistern38und vergossen unschuldig Blut [das Blut ihrer Söhne und Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten]: so wurde das Land durch Blutvergießen entweiht.39Sie wurden unrein durch ihr Verhalten und verübten Abfall durch ihr Tun. –40Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und Abscheu fühlte er gegen sein Erbe[5];41er ließ sie in die Hand der Heiden fallen, so daß ihre Hasser über sie herrschten;42ihre Feinde bedrängten sie hart, so daß sie sich beugen mußten unter deren Hand.43Oftmals zwar befreite er sie, doch sie blieben widerspenstig gegen seinen Ratschluß und sanken immer tiefer durch ihre Schuld.44Er aber nahm sich ihrer Drangsal an, sooft er ihr Wehgeschrei hörte,45und gedachte seines Bundes ihnen zugut, fühlte Mitleid nach seiner großen Güte46und ließ sie Erbarmen finden bei allen, die sie gefangen hielten.47O hilf uns, HERR, unser Gott, und bring uns wieder zusammen aus den Heiden, damit wir deinem heiligen Namen danken, uns glücklich preisen, deinen Ruhm zu künden!48Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk sage »Amen!« Halleluja!
1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm? 3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě. 4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž lid svůj zahrnuješ, navštiv mě svou spásou, 5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil. 6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli. 7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém. 8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu. 9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští. 10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele. 11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden. 12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále. 13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn. 14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji. 15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi. 16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý; 17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek. 18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen. 19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle, 20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce. 21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci, 22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře. 23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení. 24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu, 25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli. 26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout, 27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí. 28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model. 29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma. 30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila; 31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení. 32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš, 33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost. 34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil, 35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony. 36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou; 37 obětovali své syny a své dcery běsům. 38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi. 39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost. 40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil, 41 vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti. 42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí. 43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli. 44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování, 45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit. 46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí. 47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.