1Dem Musikmeister über die Jeduthuniden; von Asaph ein Psalm. (Ps 62,1)2Laut ruf’ ich zu Gott, ja ich will schreien, laut ruf’ ich zu Gott: »Ach, höre mein Flehen!«3Wenn Drangsalszeiten über mich kommen, such’ ich den Allherrn; meine Hand ist nachts ohn’ Ermatten ausgestreckt, meine Seele will sich nicht trösten lassen.4Denk’ ich an Gott, so muß ich seufzen; sinne ich nach, so verzagt mein Geist. SELA.5Du hältst mir die Augenlider offen, ich bin voll Unruhe und kann nicht reden.6Ich überdenke die Tage der Vorzeit, die längst entschwundenen Jahre;7ich denke bei Nacht an mein Saitenspiel, ich sinne in meinem Herzen nach, und es grübelt mein Geist und fragt:8»Wird der Allherr auf ewig verstoßen und niemals wieder Gnade üben?9Ist seine Güte für immer erschöpft? sind seine Verheißungen abgetan für alle Zukunft?10Hat Gott vergessen, gnädig zu sein, oder im Zorn sein Erbarmen verschlossen?« SELA.11Da sagte ich mir: »Das bekümmert mich schmerzlich, daß das Walten[1] des Höchsten sich hat geändert.«12Ich will gedenken der Taten des HERRN, will gedenken deiner Wunder von der Vorzeit her,13will sinnen über all dein Tun und deine großen Taten erwägen.14O Gott, erhaben ist dein Weg[2]: wo ist eine Gottheit so groß wie Gott?15Du bist der Gott, der Wunder tut, du hast deine Macht an den Völkern bewiesen,16hast dein Volk erlöst mit starkem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. SELA.17Als die Wasser dich sahen, o Gott, als die Wasser dich sahen, erbebten sie, auch die Tiefen[3] des Weltmeers zitterten;18die Wolken ergossen sich in strömenden Regen, das Gewölk ließ Donner erkrachen, und deine Pfeile fuhren einher;19deine Donnerstimme dröhnte am Himmelsgewölbe, Blitze erhellten den Erdkreis, es bebte und schwankte die Erde.20Durchs Meer ging dein Weg dahin und dein Pfad durch gewaltige Fluten; doch deine Spuren waren nicht zu erkennen.21Du hast dein Volk geführt wie eine Herde unter Leitung von Mose und Aaron.
Psalm 77
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.2Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.3Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit.4Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla5Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit.6Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly.7Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji:8Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc?9Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky?10Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla11To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!12Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky!13O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil.14Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty?15Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy!16Svou paží vykoupil jsi svůj lid – Jákobovy a Josefovy potomky. séla17Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny!18Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly!19Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se!20Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,21vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona.