Psalm 71 | Menge Bibel :: ERF Bibleserver

Menge Bibel

1 Bei dir, HERR, suche ich Zuflucht: laß mich nimmermehr enttäuscht werden! 2 Nach deiner Gerechtigkeit rette und befreie mich, neige dein Ohr mir zu und hilf mir! 3 Sei mir ein schützender Fels, zu dem ich allzeit fliehen kann; du hast ja geboten, mich zu retten, denn mein Fels und meine Burg bist du. 4 Mein Gott, errette mich aus des Gottlosen Hand, aus der Faust des Frevlers und Gewaltmenschen! 5 Denn du bist meine Hoffnung, HERR, mein Gott, du meine Zuversicht von Jugend an. 6 Auf dich hab’ ich mich gestützt seit meiner Geburt; aus dem Mutterschoß hast du mich ans Licht gezogen: dir hat mein Lobpreis immer gegolten. 7 Wie ein Wunder^[1] komme ich vielen vor, doch du bist meine starke Zuflucht. 8 Mein Mund ist deines Ruhmes voll, allzeit voll von deiner Verherrlichung. 9 Verwirf mich nicht in den Tagen des Alters, beim Schwinden meiner Kraft verlaß mich nicht! 10 Denn schon verhandeln meine Feinde über mich, und die den Tod mir wünschen, beraten sich zusammen 11 und sagen: »Gott hat ihn verlassen: verfolgt und ergreift ihn, denn er hat keinen Retter!« 12 O Gott, bleib du nicht fern von mir, mein Gott, eil’ mir zu Hilfe! 13 Es müssen enttäuscht und vernichtet werden, die mich befeinden! Laß alle in Schmach und Schande sich hüllen, die mein Unglück suchen! 14 Ich aber will immerdar harren und all deinen Ruhm noch mehren. 15 Mein Mund soll deine Gerechtigkeit künden, allzeit deine Heilserweise, denn ich vermag sie nicht zu zählen. 16 Kommen will ich mit den Machttaten Gottes des HERRN, will preisen deine Gerechtigkeit, dich allein. 17 Du hast mich, o Gott, von Jugend auf gelehrt, und bis hierher habe ich deine Wunder verkündet; 18 doch auch bis zum Greisenalter und grauen Haar verlaß mich nicht, o Gott, auf daß ich deinen Arm^[2] verkünde den Zeitgenossen und allen, die noch kommen werden, deine Macht^[3]. 19 Gott, deine Gerechtigkeit reicht bis hoch an den Himmel; der du große Dinge getan, o Gott, wer ist dir gleich? 20 Du hast viel Not und Leid uns fühlen lassen: du wirst uns auch wieder beleben und aus den Tiefen der Erde empor uns führen. 21 Du wirst mich um so höher erheben und mit Trost dich wieder zu mir wenden. 22 So will denn auch ich dich preisen mit Saitenspiel, für deine Treue dir danken, mein Gott; ich will auf der Zither dir spielen, du Heiliger Israels. 23 Jubeln sollen meine Lippen, wenn ich dir spiele, und zugleich meine Seele, die du erlöst hast; 24 auch meine Zunge soll allezeit von deiner Gerechtigkeit reden, denn enttäuscht, denn schamrot sind geworden, die mein Unglück suchten.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben! 2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě! 3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností! 4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví! 5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí! 6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má! 7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš. 8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit! 9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě! 10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se. 11 Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“ 12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi! 13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí! 14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc. 15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst! 16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci! 17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích. 18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky! 19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný? 20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí! 21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil. 22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský! 23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil. 24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!