Psalm 35 | Menge Bibel :: ERF Bibleserver

Menge Bibel

1 Von David. Streite, HERR, mit denen, die mich bestreiten, kämpfe mit denen, die mich bekämpfen! 2 Ergreife Schild und Tartsche^[1] und stehe auf zur Hilfe für mich! 3 Zücke die Lanze und sperre meinen Verfolgern den Weg, sprich zu meiner Seele: »Deine Hilfe bin ich!« 4 Laß in Schmach und Schande geraten, die mir nach dem Leben trachten; zurückweichen müssen und schamrot werden, die auf Unheil gegen mich sinnen! 5 Laß sie werden wie Spreu vor dem Winde, während der Engel des HERRN sie zurückstößt! 6 Ihr Weg müsse finster und schlüpfrig sein, während der Engel des HERRN sie verfolgt! 7 Denn ohn’ Ursach haben sie heimlich ihr Netz mir gestellt, meinem Leben ohn’ Ursach eine Grube gegraben. 8 Möge Verderben ihn unversehens treffen, und sein Netz, das er heimlich gestellt, das möge ihn fangen: zum Verderben gerate er selbst hinein! 9 Dann wird mein Herz frohlocken über den HERRN und sich freuen ob seiner Hilfe; 10 alle Glieder meines Leibes werden bekennen: »HERR, wer ist dir gleich? Du bist’s, der den Elenden rettet vor dem Überstarken und den Elenden und Armen vor dem Räuber.« 11 Es treten Lügenzeugen (gegen mich) auf, befragen mich über Dinge, von denen ich nichts weiß; 12 sie vergelten mir Böses für Gutes, bringen Vereinsamung über mich. 13 Ich aber – als krank sie lagen, war ein Sack mein Gewand; ich kasteite mich mit Fasten, und mein Gebet kehrte sich gegen mich selbst; (3Mo 16,29) 14 als wär’s mein Freund, mein Bruder, so ging ich einher; wie einer, der Leid um die Mutter trägt, so senkte ich trauernd das Haupt. 15 Doch jetzt ob meinem Sturze frohlocken sie und tun sich zusammen, sie treten zu kränkendem Spott zusammen gegen mich, und Leute, die ich nicht kenne, lästern mich unaufhörlich, 16 die heuchlerischen Kuchenbettler^[2], die doch mit den Zähnen gegen mich knirschen. 17 O Allherr, wie lange noch willst du’s ansehn? Entreiß meine Seele ihren Lügenreden (oder Verwüstungen), mein Leben den jungen Löwen! 18 Dann will ich dir danken in großer Versammlung, vor zahlreichem Volke dich preisen. 19 Laß sich nicht freun über mich, die ohn’ Ursach mir feind sind, laß nicht mit den Augen blinzeln, die ohne Grund mich hassen! 20 Sie reden ja nicht, was zum Frieden dient, nein, gegen die Stillen im Lande ersinnen sie Worte des Truges; 21 sie reißen den Mund weit auf gegen mich, sie rufen: »Haha, wir haben’s mit unsern eigenen Augen gesehn!« 22 Du hast’s gesehn, HERR: bleibe nicht stumm, o Allherr, bleibe nicht fern von mir, 23 Erhebe dich doch, wache auf, mir Recht zu schaffen, mein Gott und Allherr, meine Sache zu führen! 24 Schaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, HERR mein Gott, laß sie sich über mich nicht freuen! 25 Laß sie in ihrem Herzen nicht sagen: »Haha! So wollten wir’s!« Laß sie nicht sagen: »Wir haben ihn verschlungen!« 26 Laß sie alle enttäuscht und schamrot werden, die meines Unglücks sich freuen, laß in Schmach und Schande sich kleiden, die gegen mich großtun! 27 Laß jubeln und fröhlich sein, die mein Recht mir wünschen, und laß sie immer bekennen: »Groß ist der HERR, dem das Heil seines Knechtes am Herzen liegt!« 28 Dann soll meine Zunge verkünden deine Gerechtigkeit (und) deinen Ruhm den ganzen Tag.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. 2 Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi! 3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“ 4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit! 5 Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní! 6 Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je. 7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali. 8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí! 9 Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany. 10 Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá! 11 Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě. 12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek! 13 Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína! 14 Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem. 15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli. 16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli! 17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy! 18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím. 19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří! 20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti. 21 Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“ 22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj! 23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu! 24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou! 25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“ 26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají! 27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“ 28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!