1Von David. Danken will ich dir (HERR) von ganzem Herzen, vor den Göttern will ich dir lobsingen;2vor deinem heiligen Tempel will ich anbeten und deinen Namen preisen ob deiner Gnade und Treue; denn über deinen ganzen Namen hinaus hast dein Wort[1] du groß gemacht.3Als ich rief zu dir, da hast du mich erhört, hast mir Mut verliehn: in mein Herz kam Kraft.4Danken werden dir, HERR, alle Könige der Erde, wenn sie hören die Worte deines Mundes,5und werden singen vom Walten des HERRN, denn groß ist die Herrlichkeit des HERRN.6Denn der HERR ist erhaben und sieht doch den Niedrigen, den Stolzen aber erkennt er schon von ferne.7Wenn ich auch mitten in Drangsal wandle, erhältst du mir dennoch das Leben; du streckst deine Hand aus gegen die Wut meiner Feinde, und deine Rechte hilft mir.8Der HERR wird’s mir zum Heil vollführen; o HERR, deine Gnade walte für immer: laß die Werke deiner Hände nicht fahren[2]!
Psalm 138
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Žalm Davidův. Z celého srdce chválím tě, žalmy ti zpívám před mocnými.2Před tvým svatým chrámem klaním se a tvému jménu děkuji, že miluješ a že věrný jsi, žes i svou pověst převýšil tím, co jsi zaslíbil.3Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem – dodals mi odvahy!4Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví, až uslyší, co jsi zaslíbil.5Ať opěvují cesty Hospodinovy: „Hospodinova sláva je největší!“6Ač je Hospodin tolik vyvýšený, ponížených přece všímá si a zdálky ví o nadutcích.7I když procházím soužením, život mi daruješ; napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým, tvou pravicí budu zachráněn.8Hospodin dokoná se mnou své záměry; tvá láska, Hospodine, trvá navěky – neopouštěj prosím dílo rukou svých!