1Ein Lied von David, um sich bei Gott in Erinnerung zu bringen.2HERR, du lässt mich deinen Zorn spüren. Ich flehe dich an: Strafe mich nicht länger!3Deine Pfeile haben sich in mich hineingebohrt, deine Hand drückt mich nieder.4Weil ich unter deinem Strafgericht leide, habe ich keine heile Stelle mehr am Körper. Weil mich die Sünde anklagt, sind alle meine Glieder krank.5Meine Schuld ist mir über den Kopf gewachsen. Wie schwer ist diese Last! Ich breche unter ihr zusammen.6Wie dumm war ich, dich zu vergessen! Das habe ich nun davon: Meine Wunden eitern und stinken!7Gekrümmt und von Leid zermürbt schleppe ich mich in tiefer Trauer durch den Tag.8Von Fieber bin ich geschüttelt, die Haut ist mit Geschwüren übersät.9Zerschlagen liege ich da, am Ende meiner Kraft. Vor Verzweiflung kann ich nur noch stöhnen.10Herr, du kennst meine Sehnsucht, du hörst mein Seufzen!11Mein Herz rast, ich bin völlig erschöpft, und meine Augen versagen mir den Dienst.12Meine Freunde und Nachbarn ziehen sich zurück wegen des Unglücks, das über mich hereingebrochen ist. Sogar meine Verwandten gehen mir aus dem Weg.13Meine Todfeinde stellen mir Fallen, sie wollen mich verleumden und zugrunde richten. Ja, sie bringen mich in Verruf, wann immer sie nur können.14Und ich? Ich tue so, als hätte ich nichts gehört; ich schweige zu ihren Anklagen wie ein Stummer.15Ich stelle mich taub und gebe ihnen keine Antwort.16Denn auf dich, HERR, hoffe ich, du wirst ihnen die passende Antwort geben, mein Herr und mein Gott!17Lass nicht zu, dass sie über mich triumphieren und sich über mein Unglück freuen!18Es fehlt nicht mehr viel, und ich liege am Boden, ständig werde ich von Schmerzen gequält.19Ich bekenne dir meine Schuld, denn meine Sünde macht mir schwer zu schaffen.20Übermächtig sind meine Feinde, und es gibt viele, die mich ohne jeden Grund hassen.21Sie vergelten mir Gutes mit Bösem und feinden mich an, weil ich das Gute tun will.22HERR, verlass mich nicht! Mein Gott, bleib nicht fern von mir!23Komm und hilf mir schnell! Du bist doch mein Herr und mein Retter!
Psalm 38
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Památeční žalm Davidův.2Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej!3Vždyť už jsem probodán tvými šípy, tvá ruka drtí mě!4Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj.5Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno!6Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají.7Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím.8Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.9Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce!10Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen.11Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští.12Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí.13Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den.14Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.15Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.16V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!17Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním!18Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí,19vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích!20Mých bezdůvodných[1] soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel.21Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se!22Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj!23Pospěš mi na pomoc, Pane – má záchrano!