Psalm 139

Hoffnung für alle

von Biblica
1 Ein Lied von David. HERR, du durchschaust mich, du kennst mich durch und durch.2 Ob ich sitze oder stehe – du weißt es, aus der Ferne erkennst du, was ich denke.3 Ob ich gehe oder liege – du siehst mich, mein ganzes Leben ist dir vertraut.4 Schon bevor ich anfange zu reden, weißt du, was ich sagen will.5 Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine schützende Hand über mir.6 Dass du mich so genau kennst, übersteigt meinen Verstand; es ist mir zu hoch, ich kann es nicht begreifen!7 Wie könnte ich mich dir entziehen; wohin könnte ich fliehen, ohne dass du mich siehst?8 Stiege ich in den Himmel hinauf – du bist da! Wollte ich mich im Totenreich verbergen – auch dort bist du!9 Eilte ich dorthin, wo die Sonne aufgeht, oder versteckte ich mich im äußersten Westen, wo sie untergeht,[1]10 dann würdest du auch dort mich führen und nicht mehr loslassen.11 Wünschte ich mir: »Völlige Dunkelheit soll mich umhüllen, das Licht um mich her soll zur Nacht werden!« –12 für dich ist auch das Dunkel nicht finster; die Nacht scheint so hell wie der Tag und die Finsternis so strahlend wie das Licht.13 Du hast mich mit meinem Innersten geschaffen, im Leib meiner Mutter hast du mich gebildet.14 Herr, ich danke dir dafür, dass du mich so wunderbar und einzigartig gemacht hast! Großartig ist alles, was du geschaffen hast – das erkenne ich!15 Schon als ich im Verborgenen Gestalt annahm, unsichtbar noch, kunstvoll gebildet im Leib meiner Mutter[2], da war ich dir dennoch nicht verborgen.16 Als ich gerade erst entstand, hast du mich schon gesehen. Alle Tage meines Lebens hast du in dein Buch geschrieben – noch bevor einer von ihnen begann!17 Wie überwältigend sind deine Gedanken für mich, o Gott, es sind so unfassbar viele!18 Sie sind zahlreicher als der Sand am Meer; wollte ich sie alle zählen, ich käme nie zum Ende[3]!19 Mein Gott! Wie sehr wünsche ich, dass du alle tötest, die sich dir widersetzen! Ihr Mörder, an euren Händen klebt Blut! Mit euch will ich nichts zu tun haben!20 HERR, wenn diese Leute von dir reden, dann tun sie es in böser Absicht, sie missbrauchen deinen Namen.21 HERR, wie hasse ich alle, die dich hassen! Wie verabscheue ich alle, die dich bekämpfen!22 Deine Feinde sind auch meine Feinde. Mein Hass auf sie ist grenzenlos!23 Durchforsche mich, o Gott, und sieh mir ins Herz, prüfe meine Gedanken und Gefühle!24 Sieh, ob ich in Gefahr bin, dir untreu zu werden, und wenn ja: Hol mich zurück auf den Weg, den du uns für immer gewiesen hast![4]

Psalm 139

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.6 Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!7 Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!13 Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.14 Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!15 Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!23 Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!24 Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!