Sprüche 8 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

1 Ruft nicht die Weisheit, / erhebt nicht die Klugheit ihre Stimme? (Spr 1,20; Sir 24,1) 2 Oben auf den Höhen, auf der Straße, / an der Kreuzung der Wege steht sie; 3 neben den Toren, wo die Stadt beginnt, / am Zugang zu den Häusern ruft sie laut: 4 Euch, ihr Leute, lade ich ein, / meine Stimme ergeht an alle Menschen: 5 Ihr Unerfahrenen, werdet klug, / ihr Törichten, nehmt Vernunft an! 6 Hört her! Aufrichtig rede ich. / Redlichkeit ist, was meine Lippen öffnet. 7 Die Wahrheit spricht meine Zunge, / Unrechtes ist meinen Lippen ein Gräuel. 8 Alle Worte meines Mundes sind gerecht, / keines von ihnen ist hinterhältig und falsch. 9 Für den Verständigen sind sie alle klar / und richtig für den, der Erkenntnis fand. 10 Nehmt lieber meine Unterweisung an als Silber, / lieber Verständnis als erlesenes Gold! 11 Ja, Weisheit übertrifft die Perlen an Wert, / keine kostbaren Steine kommen ihr gleich. (Spr 3,15) 12 Ich, die Weisheit, verweile bei der Klugheit, / ich entdecke umsichtige Erkenntnis. 13 Furcht des HERRN verlangt, Böses zu hassen. / Hochmut und Hoffart, schlechte Taten / und einen verlogenen Mund hasse ich. 14 Bei mir ist Rat und Hilfe; / ich bin die Einsicht, bei mir ist Macht. 15 Durch mich regieren die Könige / und entscheiden die Machthaber, wie es Recht ist; 16 durch mich versehen die Herrscher ihr Amt, / die Vornehmen und alle Verwalter des Rechts. (Weis 6,20) 17 Ich liebe alle, die mich lieben, / und wer mich sucht, der wird mich finden. (Jes 55,6) 18 Reichtum und Ehre sind bei mir, / angesehener Besitz und Gerechtigkeit; (Weis 8,5) 19 meine Frucht ist besser als Gold und Feingold, / mein Nutzen übertrifft wertvolles Silber. 20 Ich gehe auf dem Weg der Gerechtigkeit, / mitten auf den Pfaden des Rechts, 21 um denen, die mich lieben, Gaben zu verleihen / und ihre Schatzkammern zu füllen. 22 Der HERR hat mich geschaffen als Anfang seines Weges, / vor seinen Werken in der Urzeit;^[1] (Hi 28,23; Weis 6,22; Weis 7,22) 23 in frühester Zeit wurde ich gebildet, / am Anfang, beim Ursprung der Erde. 24 Als die Urmeere noch nicht waren, wurde ich geboren, / als es die Quellen noch nicht gab, die wasserreichen. 25 Ehe die Berge eingesenkt wurden, / vor den Hügeln wurde ich geboren. 26 Noch hatte er die Erde nicht gemacht und die Fluren / und alle Schollen des Festlands. 27 Als er den Himmel baute, war ich dabei, / als er den Erdkreis abmaß über den Wassern, 28 als er droben die Wolken befestigte / und Quellen strömen ließ aus dem Urmeer, 29 als er dem Meer sein Gesetz gab / und die Wasser nicht seinen Befehl übertreten durften, / als er die Fundamente der Erde abmaß, 30 da war ich als geliebtes Kind bei ihm. / Ich war seine Freude Tag für Tag / und spielte vor ihm allezeit.^[2] (Weis 7,21; Weis 8,6) 31 Ich spielte auf seinem Erdenrund / und meine Freude war es, bei den Menschen zu sein. 32 Nun, ihr Kinder, hört auf mich! / Selig, die auf meine Wege achten. 33 Hört die Mahnung und werdet weise, / lehnt sie nicht ab! 34 Selig der Mensch, der auf mich hört, / der Tag für Tag an meinen Toren wacht / und meine Türpfosten hütet. 35 Wer mich findet, findet Leben / und erlangt das Gefallen des HERRN. (Spr 18,22) 36 Doch wer mich verfehlt, der schadet sich selbst; / alle, die mich hassen, lieben den Tod.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

Na vás, ó lide, volám

1 Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas? 2 Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává. 3 Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam: 4 „Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím. 5 Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu! 6 Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou. 7 Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví. 8 Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic. 9 Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání. 10 Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato. 11 Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná! 12 Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám. 13 Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším. 14 U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám! 15 S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují. 16 S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.^[1] 17 Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou. 18 Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt. 19 Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší. 20 Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám, 21 abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila! 22 Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem. 23 Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět. 24 Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny. 25 Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila, 26 ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach. 27 Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil, 28 oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly. 29 Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval, 30 po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám. 31 Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší! 32 Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest! 33 Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní. 34 Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí! 35 Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout. 36 Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“