von Katholisches Bibelwerk1Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, / neige meiner Einsicht dein Ohr zu,2damit du Besonnenheit bewahrst / und deine Lippen auf Klugheit achten!3Denn die Lippen der fremden Frau triefen von Honig, / glatter als Öl ist ihr Gaumen. (Spr 7,1; Sir 26,9)4Doch zuletzt ist sie bitter wie Wermut, / scharf wie ein zweischneidiges Schwert.5Ihre Füße steigen zum Tod hinab, / ihre Schritte gehen der Unterwelt zu. (Spr 2,18)6Den Pfad zum Leben verfehlt sie, / ihre Wege schwanken und sie merkt es nicht.7Nun denn, ihr Söhne, hört auf mich, / weicht nicht ab von den Worten, die mein Mund spricht!8Halte deinen Weg von ihr fern, / komm ihrer Haustür nicht nahe!9Sonst schenkst du anderen deinen Glanz, / deine Jahre einem Rücksichtslosen;10sonst sättigen sich Fremde an deinem Vermögen, / die Frucht deiner Arbeit kommt in das Haus eines andern11und am Ende wirst du stöhnen, / wenn dein Leib und dein Fleisch dahinsiechen.12Dann wirst du sagen: Ach, ich habe die Erziehung gehasst, / mein Herz hat die Zurechtweisung verschmäht;13ich habe nicht auf die Stimme meiner Erzieher gehört, / mein Ohr nicht meinen Lehrern zugeneigt.14Fast hätte mich alles Unheil getroffen / in der Versammlung und in der Gemeinde.15Trink Wasser aus deiner eigenen Zisterne, / Wasser, das aus deinem Brunnen quillt!16Sollen deine Quellen auf die Straße fließen, / auf die freien Plätze deine Bäche?17Dir allein sollen sie gehören, / keine Fremden sollen teilen mit dir.18Dein Brunnen sei gesegnet; / freu dich der Frau deiner Jugendtage,19der lieblichen Hindin, der anmutigen Gazelle! / Ihre Brüste sollen dich immer berauschen / und ihre Liebe dich allezeit betören! (Hl 4,5)20Warum solltest du dich an einer Fremden berauschen, / den Busen einer andern umfangen?21Denn der Weg eines jeden liegt offen vor den Augen des HERRN, / er achtet auf alle seine Pfade.22Die eigenen Verfehlungen überwältigen den Frevler, / die Stricke seiner Sünde halten ihn fest.23Er stirbt aus Mangel an Zucht, / wegen seiner großen Torheit stürzt er ins Verderben.
1Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;2tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:3Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,4pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.5Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.6O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.7Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!8Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!9Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.10Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.11Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:12„Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé!13Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!14Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny
15Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.16Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé?17Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech.18Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj!19Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!20Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?21Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.22Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne.23Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!